»Milá slečno Aichmajerová, už vám není dvacet, abyste tajtrlíkovala na obrazovce!«, »Dalibore, lásko moje. Kdy si mě vezmeš?«, »Vlastičko, tolik po vás toužím!«…

Eva Aichmajerová (27), herečka a moderátorka

Eva se pochlubila jedním z nejmilejších dopisů, které v poslední době dostala. „Pisatelka mi na začátku dopisu sdělila, že je ročník narození 1920 a je málo pohyblivá, takže televize je takřka její jediný zdroj zábavy. Prý mě srovnává s herečkami 30. a 40. let a myslí to se mnou opravdu dobře. Pak nastoupila kritika mého tajtrlíkování a podobných věcí. Jenže tak krásně napsaná, že jsem se nad tím vážně zamyslela,“ usmívá se Eva.

Milá slečno Aichmajerová, už vám není dvacet, abyste tajtrlíkovala na obrazovce!

Petr Vojnar (30), zpěvák a herec

Když zpíval v dnes už neexistující skupině T-Boyz, byla jeho poštovní schránka zahlcena dopisy. Mezi mladičkými fanynkami ho však zaujal dopis od zralé ženy. „Bylo jí přes čtyřicet a psala mi, že se do mě zamilovala. Záhy usoudila, že spolu chodíme. V dopise mi popisovala, jaká je, a že jestli s ní budu chtít dítě, tak si musíme pospíšit, dokud to ještě jde. Neodepisoval jsem jí a jednoho dne jsem se dočkal nemilého překvapení. Přijel jsem domů po vystoupení a tahle paní stála i s taškami na chodbě. Zbavit se jí mi dalo vážně dost práce,“ vzpomíná Petr.

AHOJ PETŘE! KOCOURKU.
Předem mého dopisu tě srdečně zdravím. KOCOURKU máš o mně vůbec vážný zájem. Já Tě KOCOURKU miluju i když jsem s tebou ještě nebyla, jen co jsme se viděli. Ty to KOCOURKU necítíš? Za 3 roky a 9 měsíců. Já jsem bez lásky už 22 LET a taky sexu….Ty by jsi mně chtěl doopravdy tak mi to napiš, nebo já doposud nevím na čem jsem zda by jsi chtěl takovou ženu jako jsem já nebo né, co umí vařit, uklízet, prát, má ráda lidi, děti, zvířata, hudbu, legraci atd… a jednoho muže to jsi Ty.
KOCOURKU Ty by jsi chtěl miminko? Dokud to půjde? Potom už to nepůjde, asi víš, co mám na mysli. Přečti si tento dopis ode mne třeba v posteli.

Vlasta Kahovcová (61), zpěvačka

Odvážnými erotickými představami bombardoval zpěvačku ve svých dopisech neúnavný pisatel z pražského Žižkova. Oplzlá psaníčka psal formou scénáře a zřejmě je náležitě prožíval. „Byly jich desítky a používal v nich i originální obraty. Na větu »líbí se mi Vaše kozstvo« do smrti nezapomenu,“ směje se Kahovcová.

Milá paní Kahovcová!
Líbí se mi Vaše kozstvo a proto zamr…t si s vámi, by bylo překrásné. Teď vás pozoruji ze svého křesla a vidím to následovně:
Já: Lehněte si na gauč!
Vlastička: Proč?
Já: Natáhnu vám černé punčochy se švem a nandám podvazky!
Vlastička: Já se moc stydím. (odstrčí mě)

Dalibor Janda (53), zpěvák

Psychického teroru od neodbytné fanynky si »užíval« po dobu několika měsíců. Pisatelka ze Slovenska ho zasypala zhruba sto padesáti dopisy, z nichž dvacet dosud neotevřel. Tvrdila, že jsou si souzeni, že v minulém životě již byli manželé, a plánovala další svatbu. Kopie dopisů zasílala na prezidentskou kancelář, předsedovi vlády a do dalších institucí. „Na svatbu pro mě navrhovala bleděmodrý oblek a pro sebe růžové šaty. Také mi dala za úkol napsat hudbu k obřadu. Občas mi na kliku dveří zavěsila tašku s ovocem. Pak jsme se setkali na koncertu v Martině, kde mi přímo řekla, že k sobě patříme,“ vzpomíná Dalibor.

Milý môj, láska moja, Dalibor môj!
Při svatobnom obrade navrhujem mať oblečení: Ty modrý, bledemodrý oblek a ja ružové šaty… Takže, zdá sa, máš před sebou úlohu napísať hudbu ku »svatobnomu obradu«. To určite »nezaškrípe«. A musí to byť všetko velmi čisté. Svedkovia tiež na vysokej duchovnej úrovni. To bude sláva! Skutočně som hľadala duchovného učitěla, našla som ťa, našla som lásku i predpokládam manžela.

Lucie Bílá (40), zpěvačka

Naše pěvecká hvězda by si mohla klidně zřídit kancelář na vyřizování osobní korespondence. Za léta na výsluní českého šoubyznysu se stala terčem již tisíců upřímných pisatelů, ale i grafomanů a psychopatů. Nejednou musela požádat o pomoc i policii. „Nemohu citovat ty krásné a laskavé dopisy ani ty výhrůžné, se kterými se před volbami doslova roztrhl pytel. Nejnebezpečnější jsou dopisy plné citového vydírání od nemocných lidí. Zveřejněním ničemu nepomůžu, většinou se radím s nějakým psychologem, jak mám postupovat. Někdy musím bohužel zapojit i policii. Většinou totiž nejde o náhodný atak, ale o dlouhodobý, i několikaletý fanatismus, ke kterému se musí přistupovat velmi citlivě. Od jednoho takového člověka, který žije v přesvědčení, že si mě má jednou vzít, dostávám denně kolem sedmi zmatených a zlých dopisů. Trvá to už tři roky a je to velmi nepříjemné. Myslím, že s podobnou zkušeností se musí setkávat snad každý veřejně činný člověk,“ prozrazuje Lucie.

Autor: (ben, tom)
Foto: Jakub Zeman, Dalibor Puchta, Marek Pátek, Jaroslav Benda a archiv