Žilková se potřetí vdala, Stropnický potřetí oženil - Svatba jako zkouška!

„Škoda, počasí opravdu nevyšlo. Hostina mokrá, hosté zmrzlí, ale zase to byla zatěžkávací zkouška přátelství. Díky všem!“ říká Stropnická, na jejíž svatbu dorazily třeba herečky Jiřina Jirásková či Jana Šulcová.

Svatebčané v sobotu cestovali třemi dopravními prostředky ze Suchdola do pražské Troje, kde v kapli svaté Kláry uprostřed vinic u botanické zahrady Veronika řekla »ano« Martinovi v 11.40 dopoledne. Načež se spustil lijavec, před kterým se pár desítek pozvaných hostů chránilo deštníky (které ovšem nejdřív zůstaly zapomenuty v autě na druhé straně řeky a muselo se pro ně běžet). Navíc zima svatební hostinu zkrátila na minimum.

„Ano, bohužel jsme moc nevyužili ten nádherný stan a výhled z viničního domku na Prahu, a místo toho se mačkali uvnitř v teple na třech čtverečních metrech,“ povzdychla si druhý den paní Veronika, když si pročítala, jak o její svatbě informoval tisk. A do Aha! nám hned zavolala! „Měli jste tam malý omyl, psali jste, že já se vdávala potřetí a Martin ženil podruhé. To vypadá, že jsem větší zpustlice než on! Ale on stál před oltářem také třikrát, jenže předtím dvakrát za jednu ženu – Lucii Stropnickou. Prostě udělal dvakrát tu samou chybu,“ smála se do telefonu Veronika, která má se Stropnickým téměř tříletou dceru Kordulu, dohromady ale ratolestí mají hned devět. „Dnes mám doma všechny děti na stravu. Dostanou zbytky z hostiny. Bude svíčková z králíka, vařila jsem ji už před svatbou, ale ona je lepší, když se trošku rozleží,“ žertovala dobře naladěná novomanželka, která dnes začíná staronovou životní etapu...

Agáta Hanychová, reportérka deníku Aha! Veronika Stropnická? Od začátku mi to přišlo divný...

„První svatbu mé matky jsem pozorovala z břicha. Byly mi tři měsíce před mým narozením. Pěkně mě máma opila a škytala jsem až do porodu.

Na druhou svatbu mě nevzala. Byly mně tři roky a asi chtěli ušetřit za šaty na družičku.

Na třetí svatbu jsem dostala SMS, ať teda přijdu a opatřím šaty pro nevěstu. Zrovna jsem šla na přehlídku Natali Ruden, tak jsem ani nikam volat nemusela. Počítala jsem s tím, že konečně půjdu za družičku, ale protože jsem větší než nevěsta i ženich, tak mi to zakázali. Tak snad příště.

Myslela jsem, že obřad probrečím, ale jediné slzy, které mi vytryskly, byly smíchu. Tak nějak mi přišlo zvláštní, když nevěstu a moji mámu oslovovali slečno. Smíchu se neubránili ani moji mladší sourozenci, Honza, Vincek, Markéta i Cyril. Těm přišlo nejvtipnější, když se oddávající ptal, jestli jsou snoubenci obeznámeni se svým zdravotním stavem. Kordula stála z druhé strany, ale taky to neprožívala. A neplakala ani babička, která jinak probrečí úplně všechno. Říkala jen, že to už snad byla mámina poslední svatba.

Že se máma opravdu stane paní Stropnickou i s tím jménem, jsem nečekala. Od začátku mi to přišlo divný. Asi je to kvůli Kordule, aby měly stejné příjmení...

Doufala jsem také, že na svatbě potkám nějakého nového frajera, dopadlo to ale ještě líp. Potkala jsem skvělou holku od nás z vesnice.

Má pár medailí, z mistrovství světa i z olympiády. Je to naše nejlepší diskařka Věra Cechlová Pospíšilová. Pěkně jsme se spolu na hostině opily, vykouřily pár cigaret a dohodly se, že až pojede na olympiádu do Číny, budu jí zalejvat kytky. Tak doufám, že ti politici nebudou míchat politiku a sport a ona se nedřela čtyři roky zbytečně.

Hostina skončila asi ve čtyři hodiny, a všichni jsme jeli rovnou domů. Já si v šest lehla do postele, a probudila se až druhý den v půl deváté ráno. To víte, přípravy byly náročné. A taky to zapíjení máminy svobody...“

Agáta