Svatba Veroniky exŽilkové - Na obřad jela lodí i kočárem
TROJA – Romantická kaple svaté Kláry na vrcholku vinic v pražské botanické zahradě se stala němým svědkem životního zlomu herečky Veroniky Žilkové (46)! Právě tady se z ní v sobotu krátce po půl dvanácté dopoledne, za účasti několika desítek hostů, stala manželka Martina Stropnického (51) – paní Stropnická!
● Nevěsta plakala i se chechtala!
● Je z ní paní Stropnická
● Lilo jako z konve
„K tomu okamžiku jsme směřovali čtyři roky. Ale nic se pro nás nemění. Jen miluji svobodu a volnost, takže přesvědčit se k tomuto kroku mě stálo asi mnohem více sil než Martina,“ nechala se paní Veronika slyšet hned po obřadu. A proč na svatbě zněl smích i pláč? Nedělní Aha bylo u toho!
Zatímco ještě ráno bylo pouze pod mrakem, ve chvíli, kdy byl zahájen svatební obřad, začalo pršet jako z konve! „Že prší štěstí je výmluva zoufalých párů, kterým svatební den propršel. Já jsem zmoklá jako slepice,“ komentovala to paní Veronika s humorem sobě vlastním, když vyšla už jako paní Stropnická před kapli, kde obřad probíhal.
„Jen je mi líto, že z těch krásných šatů, které Natali Ruden ušila pro mě a družičky, není skoro nic vidět. Kordule jsem na ně musela kvůli zimě navléknout lyžařský svetr, v kterém je celý den. Já mám zase přes šaty pletený pléd, který mi ještě včera na poslední chvíli přivezli z deníku Aha!“ svěřovala se, zavěšená do rámě novomanžela, uměleckého šéfa Divadla na Vinohradech Martina Stropnického, pro něho to byla druhá svatba v životě. Veronika stála před oltářem už potřetí.
Na obřad, na nějž byly z osobností pozvány třeba Jiřina Jirásková, Jana Šulcová nebo svědkyně nevěsty Kateřina Neumannová, snoubenci dorazili hned třemi dopravními prostředky. Ze Suchdola, kde bydlí, vyjeli v deset hodin ráno nejprve linkovým autobusem 147. Do auta by se všichni nevešli. „Ženich platí dopravu,“ smál se Stropnický, když štípal jízdenky. Z autobusu se svatební průvod, sestávající hlavně z obou rodin a jejich dětí, po dvou zastávkách přesunul na lodičky přívozu Podbaba – Pohoří. „Bylo to vymyšlené, že bude svítit sluníčko, já se povezu na lodičce a šaty na mně budou romanticky vlát. No, nevyšlo to,“ povzdychla si Veronika. Na lodích svatebčané překonali Vltavu, na jejímž druhém břehu nastoupili do »koňobusu«. Do toho se však všichni nevešli, a tak musel jet k nedaleké kapli na kopci dvakrát. „Vlastní děti musí počkat,“ rozkázala Žilková a upřednostnila své hosty, hlavně Kateřinu Neumannovou a jejího partnera Josefa Jindru. „Budeme si tykat, Pepo? Já jsem Veronika,“ využila chvilky při nastupování, a požádala přítomné fotografy, aby nepoužívali blesky. Neumannové dcera Lucinka se jich totiž bála.
A pak už hurá nahoru do kaple svaté Kláry, aby se stihl obřad v půl dvanácté! Všechno sfoukli za patnáct minut. Jak to probíhalo? „Během obřadu jsem brečela i se smála. Odbouraly mě moje děti, které, když jsem byla tázána, jestli si Martina vezmu, se na mě všechny, jak seděly v řadě, úpěnlivě podívaly a výmluvným kýváním mi naznačovaly, jak mám odpovědět,“ prozradila Veronika, co předcházelo výměně prstýnků. „Také mě při tom dojetí rozesmálo, že nevěstu oslovovali paní Žilková. Nevěsta by měla být slečna a panna. V tom byl trochu rozpor,“ smála se, zatímco se hosté pomalu přesunovali pod svatební stan v blízkém viničním domku. A co bude teď? „Teď je hlad, takže teď svatební hostina!“
Opatrně nakračující Jiřinu Jiráskovou na ní mezi sebou po mokré cestě vedli herci Michal Pešek a Jana Šulcová. „Mám pochroumané rameno. Takže když spadnu, pana Peška se pustím a tebe strhnu s sebou,“ žertovala se Šulcovou Jirásková. Ve viničním domku se pak slavilo a předávali dárky. Třeba Stropnického syn Matěj novomanželům daroval klec se dvěma holoubky. Déšť ale dlouhým oslavám nepřál, a tak se svatebčané poměrně brzy rozešli...
