Herec Jiří Krytinář: S ženskýma jsem to vždycky uměl! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

pátek 29. března 2024

Dnes je Velký pátek / Taťána, zítra Arnošt

Herec Jiří Krytinář: S ženskýma jsem to vždycky uměl!

Měří pouhých 125 cm a v životě si kvůli svému postižení užil víc než dost. Bolest, posměšky, šikana – to všechno musel a musí snášet. Přesto má stále usměv na tváři a dobrou náladu. Jak je to možné?


Stačí jen pár triků...

Už v sedmi letech, když se dozvěděl smutnou diagnózu, se podle vlastních slov rozhodl s osudem bojovat. Našel si dokonce stejně malou ženu a společně na svět přivedli dceru, která také nikdy nebude jako její vrstevnice. O svých bolestech a radostech mluvil malý muž s velkými plány zcela otevřeně!

Kdy jste se dozvěděl, že zůstanete malý?
„Ta diagnóza se jmenuje nanismus. Ve třech letech jsem onemocněl měknutím kostí a v sedmi mi řekli, že budu malý. Tenkrát jsem si uvědomil, že to budu mít těžký a že budu muset bojovat. Pan profesor řekl mým rodičům, že je překvapím svou energií a činností a že o mě nemusí mít obavy.“

Jaké jste byl dítě?
„Jako kluk z vesnice jsem hrál fotbal i hokej, všechno jsem se naučil. Také jsem se naučil mít zodpovědnost sám za sebe, což má i moje dcera Janička.“

Asi vás neminula šikana. Jak jste se s ní vypořádal?
Kliknutím zvětšete„Zažil jsem ji ve škole, ale docela jsem to řešil v pohodě. Vždycky jsem měl velké kamarádky, se kterými jsem vymýšlel různé obranné finty. Když mě třeba kluci honili, hodil jsem jim tašku pod nohy a holky jim za rohem nabančily. Měl jsem také velké kamarády, se kterými jsem prožil první lumpárny, včetně kouření. Celkem si mě oblíbili i proto, že jsem za ně přebíral i některé jejich průšvihy. Třeba, když nás nachytali ve škole na záchodě kouřit, vzal jsem to na sebe a byl jsem pak tři hodiny po škole.“

Jak jste se vyrovnával s ústrky a posměšky v dospělosti?
„Vždycky mě štvalo, že všechny krásné holky měly takové kluky, kteří za to ani nestáli, a dávaly jim přednost. Já jsem zase vymýšlel jiné finty. Byl jsem na ně hodný, galantní, nosil jsem jim kytičky, skládal básničky a docela to zabíralo. S dětmi jsem velký kamarád a můžu vám říct, že nemám problémy ani s mládeží. Občasné posměšky mě zabolely, ale neměl jsem to nikomu za zlé. Táta byl hajný, měli jsme doma psy, tak jsem se vždycky vyplakal psům.“

Jak je to dnes?
„V pohodě. Jsem srovnaný, lidé mě oslovují, a když třeba cizinci, hlavně trochu napití mladí lidé, chtějí, abych se s nimi vyfotografoval na ulici, tak jim vyhovím. Všichni se ale ke mně chovají slušně. Rád si vždycky vzpomenu na slova pana Brodského, se kterým jsem krátce před jeho smrtí točil jednu pohádku. Tenkrát mi řekl, že mě má strašně rád. Zeptal jsem se ho proč? Protože jsem malý? Od odpověděl: Ne, protože jsi se z toho života nepos… !“

Věříte v Boha?
„Jsem věřící, je to pro mě duchovní opora. Maminka i babička byly věřící a ta víra v Boha mi v životě pomáhá. Posiluje mě v nemocích i problémech.“

Vaše manželka i dcera jsou na tom s výškou jako vy. Když jste s manželkou plánovali dítě, museli jste tušit, že i vašeho potomka čeká podobný osud jako vás...
Kliknutím zvětšete„Jistě. Byli jsme u genetiků a ti nám to nerozmlouvali. Měli jsme se rádi a to riziko bylo padesát na padesát. Také byla možnost, že to bude úplně dobré. Říkali jsme si, že budeme zodpovědní a hodní rodiče, a když bude Janička hodná a chytrá, může být pro společnost větším přínosem, než ten, kdo své šance a možnosti zahodí.“

Co vaše dcera dělá?
„Teď studuje druhým rokem gymnázium, ještě nevíme, co z ní bude, ale je šikovná. Má kolem sebe krásné kamarádky, studuje angličtinu a španělštinu a myslím, že je dobrá.“

Někteří lidé mají s trochou nadsázky představu, že žijete v malém domečku pro trpaslíky. Jak to máte vlastně doma zařízené?
„Byt nemáme vůbec upravený, ale úplně normální. Velký stůl, židle, všechno stejně velké, jako každý jiný. Pokud si potřebujeme vzít něco z jídelních skříněk v kuchyni, používáme stoličku a všude všichni dosáhneme. To se týká i sporáku a kuchyňské linky. Já měřím sto pětadvacet a sporák i kuchyňská linka jsou vysoké sto deset.“

Nedávno jste překvapil nápadem kandidovat do Senátu. Jak vás to napadlo?
„S manažerem Milošem Ondrou pořádáme charitativní akce na pomoc postiženým dětem a příslušným ústavům a při té příležitosti nás napadlo, jak by šlo tuto pomoc ještě vylepšit. Jednou mi Miloš řekl, že nejlepší by bylo, kdybych se těmto problémům věnoval přímo, třeba jako nejmenší senátor Evropské unie. Odpověděl jsem, že je to sice dobrý nápad, ale nevím, jestli bych to zvládl. Že si raději zahraji na divadle nebo ve filmu, ale neumím si představit, že bych dělal politiku.“

Vypadá to, že jste se již rozhodl. Takže si věříte?
„Ano. S tím, že politiku, lépe řečeno politikaření, dělat nebudu. Ani se do toho nenechám zatáhnout. Na tom jsme se s Milošem shodli. Chci pomáhat sociálně slabým, postiženým dětem, starým lidem a do této práce se v případě zvolení v Senátu zapojím. Když dělám lidem radost z jeviště, nebo z filmového plátna, chtěl bych toho docílit i v osobním kontaktu. Zvolil jsem si heslo – malý člověk s velkým srdcem, které podle mě vystihuje můj přístup k problémům ve společnosti.“

Co vašemu rozhodnutí říká rodina?
„Rodina to ještě nestrávila. Manželka je jako právnička samozřejmě proti, protože ohrozím rodinu, dcera Janička mi snad fandí.“

Nehrozí vám kvůli tomu tichá domácnost?
„To si myslím, že ano. To je normální ve všech vztazích…Ona v podstatě už je. Ale já se doma profiluji jako zodpovědný otec, starám se o Janičku, starám se i o domácnost, když má manželka práci, a jsem toho názoru, že rodina tím neutrpí. Časově jsem vytížený i teď.“

Málokdo ví, že jste také mistr hodinářský. Je možné, že budete jako senátor opravovat dále například staré pendlovky?
„To řemeslo v žádném případě neopustím. To mi nikdo nevezme. Rád se občas zavřu do komůrky se starými hodinami, kde jsem schovaný a může mi zaškrábat na dveře jenom pejsek Žofinka, popřípadě může přijít Janička, když něco potřebuje.“


Autor: Jaroslav BENDA
Foto Aha! – Marek Pátek, Jaroslav Benda

Přečtěte si
Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.