Jana Adamcová: Bojím se samoty

Z očí do očí s Miroslavem Graclíkem

Jano, jaké to je být jedenáct let pouhou milenkou, tou druhou?
„Strašné. Opravdu to bylo hrozně těžké, nikdy jsem si neuměla představit, že by láska mohla takhle bolet. Navíc v naší rodině široko daleko jsem rozvod nikdy nezažila, nevěděla jsem, co všechno to obnáší, ale věděla jsem, že to ublíží Jirkově tehdejší rodině. I tohle vědomí bylo hodně nepříjemné.“

Opravdu jste tolik let věřila, že se jednou rozvede a vezme si vás?
„Kdybych v tu šanci nevěřila, tak bych s ním určitě nebyla a rozešla bych se. Jsem rodinný typ a nikdy jsem po ničem víc netoužila, než mít rodinu s někým, koho miluji. Prostě vždycky jsem chtěla žít takový ten obyčejný klasický rodinný život. Velmi záhy jsem zjistila, že nikoho lepšího stejně už asi nepotkám a taky jsem nikoho ani trošku jemu podobného nepotkala. V koutku duše jsem tomu stále věřila i přes plynoucí čas, i když ten vztah po letech představoval obrovské trápení pro nás oba. Ze začátku to bylo hrozně hezké, ale v posledních letech bylo v našem vztahu opravdu víc trápení než radosti. Nevěděla jsem často, jestli to vůbec někam vede a taky jsem už pochybovala, jestli má smysl v tom pokračovat. Navíc ti, kteří mi zpočátku drželi palce a uměli mě podržet ve chvílích, kdy jsem podléhala beznaději, už s přibývajícími léty přestávali věřit, že pro mě má smysl na Jirku čekat. Postupně jsem v tom zůstala sama a bylo stále těžší věřit v pohádkový konec.“

Co vás na manželovi tolik fascinovalo, že jste vydržela tolik let být tou druhou, na kterou se navíc všichni dívají skrz prsty, protože rozbíjí manželství a bere dětem tátu od rodiny?
„Jsem jedináček, který vyrůstal mezi dospěláky, a proto jsem byla ráda ve společnosti dospělých lidí, kteří mi mohli něco dát, které jsem mohla poslouchat s vytřeštěnýma očima a něco zajímavého se dozvídat. Jirka má velký rozhled a dar řeči, takže jsem ho dlouhou řadu měsíců jenom strašně ráda poslouchala. Nic víc. Líbilo se mi, že toho tolik ví, že je vtipný, že si dovede udělat legraci sám ze sebe. Jeho svět mi je blízký, zkrátka jsme naladěni na stejnou vlnu.“

Kolikrát jste se s ním za těch deset let rozešla?
„Uvnitř mě samé mnohokrát. To se za ty roky snad asi nedá spočítat. Asi padesátkrát jsem se rozhodla, že to takhle nejde… Ale vždycky jsem prohrála, protože to jinak nešlo.“

Jak dlouho vám takový rozchod vydržel?
„Někdy do rána, někdy tak tři dny. Nikdy to netrvalo déle. Bývaly to takové ty rozchody, kdy vypnete telefon a nechcete komunikovat, ale za pár dní jste v tom zpátky.“

Bylo vám dvacet pryč a byla jste krásná, neříkejte, že jste při tajném vztahu s Adamcem nikdy neměla žádného jiného přítele?
„Ne.“

Opravdu jste mu nebyla ani jednou nevěrná, i když jste věděla, že on se doma miluje s manželkou?
„O tom, co doma dělá, jsme se nebavili. Ženy obvykle vnímají vztah jinak než chlapi, láska a sex jsou pro ně samotné neoddělitelné veličiny. Muži tyto dvě veličiny umějí oddělit. To je také důvod, proč ženy v případě zamilovanosti pálí mosty, to muži obvykle nedělají.“

Jak jste prožívala svátky, jako jsou třeba Vánoce, kdy se schází celá rodina a váš přítel se přitom veselil doma s ženou a dětmi a vy byla sama doma?
„Strašně. Vánoce pro mě byly tím nejhorším, co jsem za celý rok mohla prožít. Mívala jsem je opravdu strašně smutné a hodně jsem během nich brečela.“

Stálo to vaše mnohaleté trápení za to? Jste nyní šťastná?
„Ano, stálo. Určitě. Kdyby to ale skončilo jinak, asi bych si myslela něco jiného. Když se díváme na našeho syna, máme pocit, že vidíme zázrak. Chodíme se na něj dívat, když spí. Cítíme to oba stejně.“

Nebojíte se, že za čas manžel potká zase nějakou mladou, krásnou holku, jako před lety vás, zamiluje se do ní a vás i se synem opustí?
„Nebojím, i když vím, že stát se může cokoliv. Hodně jsem o tom během těch jedenácti let přemýšlela a říkala si, že až budu jednou vdaná, musím s tím počítat. Na druhou stranu, oba jsme si prošli docela slušným očistcem a jsme rádi, že je to za námi. Stres, který jsme prožívali, by si už nechtěl ani jeden z nás zopakovat. To si nejen myslím, to i vím. Mluvili jsme i o tom. A doufám, že mu už za to žádná ženská stát nebude. Ale ne že bych to hodila za hlavu, dost často na to myslím a snažím se podle toho chovat….“

Kdyby se objevila nějaká holka, odpustíte mu nevěru?
„Rozhodně nevyskočím z okna, ani se kvůli tomu neoběsím. Nevím, jestli bych odpustila, to se hrozně těžko říká v hypotetické situaci. Možná by záleželo i na tom, jak by taková nevěra zamávala s naší rodinou. Je to o mnoha okolnostech.“

Jak moc jsou pro vás v životě důležité peníze?
„Peníze znamenají svobodu, takže samozřejmě jsou důležité. Ale nejsou nadevše, to ne. Na prvním místě je zdraví. Od doby, kdy mám dítě, vím, že nad zdraví nic není.“

Pomáhal vám manžel s kariérou?
„Jen jednou, a to byla spíš náhoda. To jsme spolu ještě zdaleka nechodili, ale už jsme se znali. Náhodou jsme se potkali na Národní třídě a on mi nabídl, jestli nechci dělat asistentku v obraze Janu Rosákovi v Bingu, což byla chystaná soutěž na Nově. Nosila jsem soutěžícím žetony. Tenkrát se nevědělo, že to bude zásadní projekt pro pozdější velkolepý úspěch Novy. Jen dávali dohromady nějaké ochotné mladé lidi, kteří zrovna mají čas. “

Máte dvouletého a velmi živého syna, plánujete ještě další dítě?
„Určitě. Zatím sice máme co dělat i s jedním dítětem, protože Daník je opravdu hodně aktivní. Když třeba jedeme na dovolenou i s mými rodiči, máme dost práce všichni čtyři. Z dovolené se pak vracíme více unavení, než když jsme na ni odjížděli. Ale je to senzační, fakt senzační. Určitě bychom ještě chtěli aspoň jedno dítě. Sama jsem jedináček a myslím si, že to pro dítě ani pro rodiče není to nejlepší.“

Váš muž je o čtyřiadvacet let starší, uvědomujete si možnost, že když bude váš syn dospívat, tak tu už možná nebude a vy poté, až syn vylétne z hnízda, zůstanete sama?
„Ano, přemýšlela jsem o tom stokrát. Vím, že to není to nejpozitivnější na našem vztahu, ale na druhou stranu umírají i mladí tátové od rodin. Snažíme se žít zdravě a pečovat o sebe, abychom co nejdéle »správně fungovali«. Jirka přestal kouřit, pokud možno zdravě a rozumně jíme a Jirka chodí pravidelně na lékařské prohlídky, aby nás nezaskočilo něco, co nemusí nutně být. On může dát našim dětem ještě hodně, a to i během těch let, které mu zbývají. Možná je do života připraví lépe než leckterý mladý tatínek. Už pro něj totiž práce a kariéra nejsou na prvním místě. Tuhle etapu života už má za sebou. Teď si umí a chce vychutnávat chvilky se svým synem. Když jste mladí, potřebujete se finančně zabezpečit, využíváte každé nabídky k profesnímu i finančnímu posunu vpřed a často si ani nevšimnete, že vám děti vyrostly. To u člověka, který už ve své profesi sám sobě i okolí něco dokázal, příliš nehrozí. Naopak.“

A nebojíte se téhle samoty, až tady váš manžel jednou nebude?
„Hrozně se jí bojím. To přiznávám. Moji rodiče i Jirka jsou v podobném věku a moc se bojím, že mi odejdou všichni najednou. Samotou jsem trpěla, když jsme spolu chodili, a samota mě jednoho dne čeká. Ale teď sama nejsem a moc si to užívám. Taky tu ještě budou děti, takže věřím, že tak úplně sama nebudu. Věřím, že mě v tom můj syn nebo eventuálně moje děti nenechají.“

Mgr. Jana Adamcová (36)
Jana Nováková-Adamcová se narodila 2. února 1972 v Bardejově na Slovensku v rodině pravoslavného faráře. Nemá sourozence a do osmnácti let bydlela na Slovensku. Po gymnáziu v Levoči přesídlila do Prahy, protože chtěla zpívat. Chodila na Lidovou konzervatoř a pracovala jako recepční v Hotelu Praha. Poté byla letuškou, tlumočila do angličtiny a více než rok zpívala s kapelou po barech a diskotékách v Německu a v Rakousku. Moderovala zprávy v pražském rádiu Kiss a svou televizní kariéru začala jako asistentka v pořadu Bingo televize Nova. Několik let pracovala jako pomocná redaktorka ve zpravodajství televize Nova, rok moderovala zprávy ve Snídani s Novou a v roce 1999 se stala moderátorkou Sportovních novin na Nově, kde působí dodnes. V Divadle GoJa ztvárnila titulní roli v muzikálu Popelka a v roce 2002 vydala album Hvězdy prominou. Často moderuje různé kulturní a společenské akce, na kterých i zpívá. V roce 2004 zakončila promocí šestileté denní studium fi lozofi ckého směru na Univerzitě Karlově. Je patronkou dětského Klokánku v pražských Štěrboholích. V létě roku 2006 se na řeckém ostrově Samos provdala po dvanáctileté známosti za jednoho z našich nejlepších režisérů – Jiřího Adamce (60), kterému 19. ledna 2006 porodila syna Daniela.

Jana Adamcová mýma očima
Dívat se při rozhovoru Janě Adamcové do očí je hrozně těžké. Jana je totiž krásná holka s výstavním poprsím, od kterého se jen stěží odtrhává zrak. Když se ovšem zadíváte do jejích neuvěřitelně pomněnkově modrých očí, doslova se v nich utopíte. Na schůzku do hotelu Diplomat přijela přesně, na sobě měla sportovní bílé kalhoty a triko, které dávalo vyniknout jejím ženských tvarům i štíhlému pasu. Aby ovšem nepůsobila příliš vyzývavě, oblékla si na něj černé elegantní sako. A omamně voněla. Pevně mi stiskla ruku na pozdrav, objednala si čaj a odpovídala bez zbytečného přemýšlení. A na všechny otázky. Pouze u dotazu na výši svého platu na Nově se omluvila, že by jeho sdělením porušila smlouvu.