Yvetta Blanarovičová: Jsem čistokrevný vořech!

• Od bráchů mám klučičí výchovu
• Moje kariéra začala v nudlích
• Stěžovat si chodím do kopců

Mnoho let mluvíte o tom, že vydáte cédéčko. Teď konečně je album je hotové...
„Jmenuje se Santa Maria. Začali jsme ho natáčet v lednu roku 2005. Pak byla pauza, protože jsme s Markem Pillem odjeli do školy do španělské Andalusie. To album je pro mne velmi výjimečné. Je to velká změna, ve zpívání, ve stylu i v muzice... Je tam latino, flamenko, bossanova, styly, které jsou mi blízké. A španělské, arabské, slovenské i české texty. Většinu z nich jsem sama napsala.“

Vy se hodně zmiňujete o Markovi Pillovi...
„Spojuje nás přátelství, práce, vzájemná důvěra. Trávíme spolu hodně času. Seznámili jsme se v Bruselu a řekli jsme si, že by stálo za to udělat nějakou muziku.“

Jste s ním dávána do souvislosti i v soukromém životě. Je to váš přítel?
„Je to jeden z mých nejbližších lidí, člověk, kterého si nesmírně vážím a jsem díky němu šťastná.“

Pocházíte ze Slovenska, ale prý máte i chorvatské, francouzské a makedonské geny.
„Nemám čas pátrat po svých kořenech. Ale jeden příbuzný mi napsal, že jsme všude, že mám geny z různých koutů světa. Už chápu, proč mi maminka říkala, že jsem čistokrevný vořech, genetická křižovatka.“

Je možné, že právě mix genů může za vaši vášnivou touhu cestovat?
„Cestování miluju proto,že dřív jsme nikam nemohli. Cestovala jsem jen prstem na mapě. Pak jsem asi omylem dostala výjezdní doložku a za první vydělané peníze jsem se podívala do Rakouska, Itálie a Řecka. Zůstala jsem tam o tři týdny déle, protože jsem byla přesvědčená, že už mě stejně nikdy nikam Velký komunista nepustí.“

Měla jste z toho průšvih?
„Ani ne. Jen už mi nikdy žádnou doložku nedali. Ale vyřešila jsem to šalamounsky. Umělcům se zájezdy divadel povolovaly. Tak jsem vstoupila do divadla Imaginace a bingo! Začala jsem jezdit po světě. A komunista už nehlídal a nesejčkoval a nepátral, jakou mám minulost.“

Po revoluci jste pak objela kdeco. Co pro vás byl nejsilnější zážitek?
„Asi Himálaj. Tam se chci vrátit! S horama jsem si spoustu věcí vyříkala. Stěžovat si nemá cenu, hlavně ne lidem. Takže já si někdy chodím stěžovat kopcům. Tam mě nikdo neslyší a mám dobrý pocit, že je to ve správných rukou a ve správných uších.“

Vyrůstala jste na Slovensku. Jak na dětství vzpomínáte? „Vyrůstala jsem se dvěma bratry, byla jsem nejmladší. Bráchové mě měli na starosti, takže jsem dostala pravou nefalšovanou klučičí výchovu. Nikdy mě nepochválili, ale myslím, že na mě byli pyšní, měli jsme se hodně rádi. Dostala jsem od nich dobrou školu. Naučili mě klučičím způsobem přemýšlet. V mnoha situacích se mi to pak hodilo.“

Jak se to projevuje?
„Když je krizová situace. Když se mě něco dotkne nebo mě to hodně zabolí, mám napřed náběh se sesypat. Objeví se slzičky, ale pak převládne racionální uvažování, rozum. Kdybych neměla školu bratrů a výchovu mámy, tak bych spoustu situací nezvládala.“

Jak jste se vůbec dostala k herectví?
„V deseti letech jsem byla s mámou na výletě v Košicích. Maminka mi dala nudlovou polívku a já ji nechtěla. Byla jsem ofrflaná, takže mi máma jednu práskla. Zezadu a já si namočila kebuli v polívce. Najednou zaklepal u stolu kameraman, který tam byl na castingu na film Prázdniny. Chtěli, abych zkusila konkurs. Maminka řekla: „Nie, my iděme domou z výletu.“ Já s ní pak dvě hodiny nemluvila, protože jsem měla pocit, že mi vzala šanci být slavná. Pan režisér ale nelenil a pozval mě do Bratislavy. Hned jak mě uviděl a jak jsem si přečetla kus scénáře, řekl: „Tohle je představitelka té role.“

Co jste hrála?
„Byli jsme brácha se ségrou, kteří odjedou k dědečkovi na prázdniny a zažívají různá dobrodružství. Ale ten film se nikdy neodvysílal. Pan režisér taky zazlobil, řekl na veřejnosti co neměl a film nakonec stáhli. Takže kariéra se nekonala. Ale ve mně to zůstalo. Šíleně mě to bavilo.“

Rolí, které jste ztvárnila, je hodně. Ale když se řekne Blanarovičová, všem se vybaví čertík z pohádky Princezna ze mlejna. Nezaškatulkovalo vás to?
„Ani ne, v divadle i televizi jsem hrála a natočila spoustu krásných rolí. Herec může udělat za svůj život hodně práce, ale žádnou si lidi nemusí pamatovat. Jste slavní, ale nikdo si nevzpomene na žádnou roli, která by byla za vašim jménem. Pokud si mě lidi budou pamatovat jenom jako čerta, tak zaplať pánbůh za to.“

Vy jste hodně pracovně vytížená, jak to zvládá váš syn Matyáš?
„Zvykl si, bere mě s rezervou. Vychovala jsem ho tak, aby byl Matyáš Toman. On to, že je můj syn, spíš zatlouká. Zakazuje mi chodit na různé události, aby se nepoznalo, kdo je jeho matka. Ale jsem strašně šťastná, že ho mám.“

Těhotenství vám však tehdy přerušilo kariéru…
„V době, kdy jsem otěhotněla, jsem měla 28 koncertů měsíčně. Nastřelíno na velkou slávu a popularitu! Musela jsem zrušit i zahraniční turné. Ve čtyřiadvaceti jsem tu nit přetrhla. Tehdy jsme začínali s Luckou Bílou a Ivetou Bartošovou, to ještě nebyla ani Ilona Csáková, ani Leona Machálková. Když jsem otěhotněla, ze začátku jsem se lekla. Jak to vysvětlím kapele, v divadle... Ale pak jsem se rozhodla, že miminko chci. Ani na moment jsem nikdy nelitovala.“

Jaké máte vztahy s Matyášovým otcem Pavlem Tomanem?
„Je to můj nejlepší kamarád. A jsme jak brácha se ségrou. Pro naše manželství jsme udělali tu nejkrásnější věc na světě, když jsme se rozvedli.“

Není vám líto, že je Matyáš jedináček? Nepřibude časem nějaký sourozenec?
„Když přijde, tak přijde.“

Strašně moc energie, času a úsilí věnujete opuštěným dětem…
„Jednou jsme si s kamarádkou řekly, že pro opuštěné děti uděláme koncert, a roztroubily jsme to po umělecké branži. Tenkrát do Millénia přišlo asi 980 dětí. Bylo to neuvěřitelný! Když to skončilo, tak jsem si odfoukla a řekla jsem: Už nikdy víc. To je tolik dřiny…“

Ale pak byly i další koncerty.
„Další dva koncerty jsme dělali na Fidlovačce. Pak na Žofíně, v Paláci kultury... Neustále jsme se rozšiřovali a pořád se nějaké děti na koncert nedostaly. Takže jsme to nakonec udělali v Sazka Aréně. Šest tisíc lidí, z toho dva a půl tisíce dětí.“

Také jste založila nadační fond Fantasie.
„Ano, ale teď se věnuju hlavně občanskému sdružení La Sophia, které bude podporovat talentované děti z dětských domovů a ze sociálně slabých rodin. Vím, že herecký, komediantský a pěvecký život je strašně pomíjivý. To je jako, když fouknete do zrníček prachu. Pokud díky projektu La Sophia pomůžeme, pokud podáme pomocnou ruku dětem, stojí to za to.“

Yvetta Blanarovičová
Herečka a zpěvačka se narodila 24. září 1963 ve slovenské Bojnici. Vystudovala pražskou konzervatoř – hudebně dramatický obor. Z manželství s Pavlem Tomanem má osmnáctiletého syna Matyáše. Hrála na pódiích mnoha divadel včetně Národního divadla. Získala prestižní divadelní cenu Thálie za roli Elise Doolittleové v My fair lady a byla nominována na fi lmovou cenu Český lev za svou nejznámější roli čertíka v pohádce Princezna ze mlejna. Získala několik českých i zahraničních cen za nejlepší herecký výkon a nyní se objeví v druhé řadě seriálu Pojišťovna štěstí.

Leni KABELÁČOVÁ
Foto Aha!: Dalibor PUCHTA, Marek PÁTEK

27.5.2006