Petr Janda o svém vztahu s mladičkou manželkou: Ani netušíte, jak moc bych si přál syna!
Přesně za týden ovládne televizní obrazovky šílenství zvané X Factor. Amatérští zpěváci všech věkových kategorií a žánrů budou bojovat o přízeň diváků a nekompromisních porotců. Jedním ze tří arbitrů, kteří budou rozhodovat o osudu soutěžících, je i známý rocker a šéf legendární skupiny Olympic, Petr Janda (65).
Právě s ním jsme si povídali nejen o soutěži, ale i o jeho soukromí. Jak hodnotí X Factor ve srovnání se SuperStar? Kdo ho v předkolech šokoval a z čeho měl největší trauma? A také o jeho smutném sporu s bratrem, o šťastném manželství a tom, proč chce mít ještě syna…
Karel Gott čeká dalšího potomka, co vy?
„Protože mi umřel syn a mám dvě dcery, které miluji, chtěl bych syna ještě mít. Cítím, že by to tak mělo být. Pokud se nám narodí třetí holka, budu ji mít stejně rád, ale toužím po synovi.“
Jak se projevuje zhruba čtyřicetiletý věkový rozdíl v manželských povinnostech? Zvládáte to bez problémů?
„Zatím mě to nijak neomezuje, ani mi to nepřijde. Zatím naše manželství funguje úplně úžasně. Rozumíme si ve všem, máme hodně společných zájmů, dokonce máme jednu peřinu, pod kterou spíme.“
Máte dlouhotrvající spor s mladším bratrem, proč?
„My jsme tři bratři. Nejmladší bratr Slávek bydlí na Vinohradech v domě po rodičích, který byl restituován. Všichni tři jsme si tenkrát, v době restituce, dali několik schůzek a řekli jsme si, co s barákem uděláme, až nám ho vrátí. Toho nejmladšího, který v domě bydlí, jsme pověřili, aby to vyřídil. Vyřídil to, ale jen pro sebe. My už teď nemáme šanci, protože jsme se nepřihlásili osobně. Když jsem po tom hned pátral, jak se to vše mohlo stát, byl jsem i na úřadě, kde se restituce dělaly. Mluvil jsem i s paní, která měla náš dům na starosti. Ta mi sdělila, že se bratra ptala, jak to, že přišel on sám. On jí na to řekl, že nemáme zájem. Před pěti lety zemřela naše maminka a v závěti bratra prosila, ať to dá do pořádku. Ani taková věc ho k tomu nedonutila.“
To se už nedá dodatečně řešit?
„V podstatě ne. Snad by to zmírnila velká omluva a neprodlené urovnání. My jsme to řešili tak, že jsme ho vyloučili z rodiny. Trápí mě, že se rodina rozpadla kvůli majetku a je mi líto, že můj pokrevní bratr vůbec něco takového udělal. Výsledek je takový, že už šestnáct let spolu nekomunikujeme. Stejnou dobu jsem neviděl ani svého synovce. Napsal jsem bratrovi v dopisu, že nevěřím tomu, že s ním svědomí nic nedělá. Že se mu to určitě někdy v jiné formě vrátí. Mně nejde o žádný majetek, ale o ten princip, že to můj bratr byl schopen udělat.“
Stejné pocity má i váš starší bratr?
„Samozřejmě. Nikdo z rodiny se s ním nestýká.“
Teď z trochu jiného soudku. Přesně za týden odstartuje na Nově nový pořad X Factor, ve kterém se budete pravidelně objevovat jako porotce. Jaký z něj máte pocit?
„Měl jsem dost času na rozmyšlení, zda se této akce zúčastnit. Ale zas tak moc jsem o tom nepřemýšlel, protože jsem do toho chuť měl. Docela mě to zajímalo, jen jsem měl trochu strach z jedné věci. Jsem totiž typ člověka, který hledá ve všem spíš tu pozitivní stránku a tady jsem se musel ukázat i v tom negativním světle. To znamená, sdělit někomu, že nepostupuje. A to pro mě bylo dost velké trauma.“
I když byl ten dotyčný vysloveně špatný?
„V případě, když dotyčný nic neuměl, tak ne. Ale když byl dobrý a už se nevešel do počtu, který byl limitovaný. To byl vlastně závěr celého kola, kde byli vybráni účastníci hlavní soutěže. Už to mám za sebou, a i když jsem zpočátku někdy mírně litoval, že jsem do toho šel, tak na konci jsem zjistil, že se mi to docela líbilo. A také jsem si uvědomil jednu věc: Že když ze sebe člověk vydá moc dobroty, je z toho druhý den tak psychicky vyčerpaný, že je pro změnu zase zlý. Já jsem málem nakop i svého vlastního psa. Tu agresivitu, kterou jsem celou dobu potlačoval, jsem zkrátka potřeboval nějak vybít. Naštěstí jsem to uhlídal. Shodou okolností jsme jeli s kapelou na zájezd a já klukům řekl, ať na mě raději nemluví, nebo rozpustím Olympic!“
Doufám, že včera jste nebyl přehnaně hodný?
„Ne, nemusíte se obávat.“ (smích)
Zaujal vás někdo ze soutěžících tak, že jste si v duchu říkal, ten je ale dobrý?
„No, jo. Jsou tam lidi, že jsem vůbec netušil, že je to možné. Aby takový kluk, nebo holka přišli z ulice a předvedli něco takového.“
Čistě teoreticky. Kdybyste se vy v době svých muzikantských začátků zúčastnil takové soutěže, uspěl byste?
„Nedával bych si vůbec žádnou naději. Já ty lidi obdivuju! Postavit se na jeviště před osm kamer, před tři všelijak se tvářící porotce a zazpívat úplně sám a z nervozity ještě ve špatné tónině, popřípadě zapomenout text, to je obdivuhodný.“
Setkal jste se i s nějakými exoty?
„Byly tam různé typy. Kluci, kteří zpívali falzetem i neskutečně oblečení soutěžící. Třeba jeden přišel v laponském národním kroji z tulení kůže.“
A co zpíval?
„Českou národní, snad v laponštině.“
K nějakému incidentu nedošlo?
„Pár jich bylo. Nějaká rodina po nás vystartovala, že jsme toho od nich nepustili dál. To se stalo asi dvakrát, nebo třikrát. Někteří dokonce výrok poroty odmítli a žádali další šanci.“
Kdybyste měl srovnat SuperStar a X Factor?
„Tato soutěž bude určitě mnohem zajímavější jak pro porotce, tak pro diváka. Tady bude i souboj porotců, protože každý z nich bude mít svou skupinu lidí a za ty bude bojovat. Tři porotci a tři skupiny soutěžících. Zpěváci do pětadvaceti let, nad pětadvacet let a hudební skupiny.“
Pěvecky se vám líbili víc kluci, nebo holky?
„Spíš ty holky, některé byly přímo neskutečné. Žádného výraznějšího kluka si nepamatuji.“
Znovu obraťme list. Co říkáte skandální knize o Karlu Svobodovi, která se teď objevila na pultech knihkupectví?
„Karla Svobodu jsem měl rád, byl to skvělý skladatel a exkluzivní chlapík. Co se týče knihy, je to kšeft, na kterém se dá jistě hodně vydělat. Myslím, že takových padesát tisíc lidí si to koupí. Když to násobíte cenou knihy…“
Co nového chystáte s Olympikem?
„Vydali jsme desku Sopka a chystáme se na turné. Také máme nabídky do zahraničí, konkrétně do Anglie, Bruselu, Chicaga a Jeruzaléma.“
Video z koncertu Olympiku:
