Karel Gott o malé Charlottce a svém otcovství: Myslím, že jsem dobrý táta!

Ale přiznávám, že to tak vždycky nebylo

Když se Charlottka narodila, vážila 3,28 kg a měřila 51 centimetrů. Jako prvního člověka viděla otce, mnohonásobného Slavíka. Gott už má sice dvě dospělé dcery, ale žádná z nich nezměnila Mistrův život tak jako Charlotte Ella (1). Pojmenoval po ní víno, maluje její obrazy a nahrál cédéčko pro děti. Teď s novopečenou manželkou čeká další děťátko. Umí ale Karel vyměnit plínky? Má strach z výchovy v pokročilém věku? A věnuje se teď všem dcerám stejně? Tohle všechno už na sebe práskl v některých rozhovorech!

Jakým jste byl otcem svým dnes už dospělým dcerám – Dominice a Lucii?
„Nebyl jsem dobrý otec. Byli jsme výborní kamarádi, ale to otcovství nebylo, jak má být. Jenže právě proto, že jsem tam nestál, abych je potrestal, když nebudou úkoly, o to víc jsme byli kamarádi. Kájo, mi říkaly, ne táto, až teprve později tati. Kája byl kamarád, výborný kamarád, který jim koupil všechno, i to, co nepotřebovaly. Nějaké ty maličkosti, třeba byt nebo auto.“

Věnujete se všem třem dcerám stejně?
„Nyní je pro mě nejdůležitější moje třetí dcera. Dominiku a Lucii trochu zanedbávám. Přesto je ale miluji všechny stejně.“

Poprvé jste byl u porodu své třetí dcery, co jste prožíval?
„Viděl jsem, co jsem ještě nikdy neviděl. Znal jsem to jen z filmů. Původně jsem se přikláněl k tomu, abych u porodu nebyl, ale dnes jsem velmi rád, že jsem nebyl zbabělý a u porodu byl. Vidět, jak se rodí nový život, je něco nádherného a nepopsatelného.“

Jak jste se cítil na sále?
„Čekal jsem, co to se mnou udělá. Znám případy otců, kteří při tom omdleli nebo měli vůči partnerce půl roku blok. Mě nic podobného naštěstí nepostihlo.“

Viděl jste v Charlotte hned po narození svou nebo partnerčinu podobu?
„Tahle novorozeňata jsou většinou svraštělá. Zapamatuji si ale asi navždycky, jak poprvé otevřela oči a podívala se na mě.“

Zapojujete se i do praktické péče o vaši dceru?
„Mám radost, že mohu Ivaně pomáhat, a to například koupat naši dceru. Moje Charlotte vodu zbožňuje! Když přijdu domů, jsem rád, že tu Charlotte je. Přináší čerstvý vítr, teplo a život do našeho domu.“

Měníte i plínky?
„To sice není práce pro chlapa, ale umím to: vyndat plenu, očistit, namazat zadeček, znovu ji zabalit do plenky – a hotovo.“

Vzpomínáte na nějakou »nehodu«? Jak jste si poradil?
„Já začal zpívat a ona zvracela. A přitom se usmívala! Pro mne to bylo něco nového, já ještě nezažil ženu při mém zpívání ublinkávat. Já si při tom vymýšlel legrační texty. Pustil jsem Mozartovu symfonii a zpíval jsem, popisoval, co jsme dělali. My jsme papáááli, pak jsme blinkáááli, pak jsme kakáááli a pře-ba-lo-va-li.“

Takže zpíváte své dcerce u postýlky, i když tam nejsou kamery?
„Ano. Opravdu ano. Zpívám v češtině. Upřeně mě pozoruje a pozorně poslouchá.“

Jste stále na cestách. Kolik hodin denně strávíte se svou dcerou?
„No, při mém povolání je to těžké. V tomto směru neexistuje žádná pravidelnost. Ale od té doby, co je tu Charlotte, vstávám o hodně dřív, v půl šesté, v půl sedmé.“

Stanovil jste si s narozením dcery nějaké termíny? První školní den?
„Možná ji doprovodím do školy, možná i do tanečních.“

Přemýšlíte nad tím, jaký je mezi vámi velký věkový rozdíl?
„Mám strach z toho, až půjde Charlottka do školy. Koneckonců mi bude přes 73. Na to se musím připravit. Aby se jí ve škole nesmáli, že její otec jí nemůže pomoci s domácími úkoly.“

Myslíte si, že vaše dcera bude po vás? Vidíte v ní umělecké sklony?
„Když jsem ji nedávno vzal na jeviště a zvedl v náručí, smála se a bylo vidět, že se jí potlesk líbí. Takový exhibicionismus musí v sobě mít všichni umělci – zpěváci, herci, muzikanti, jinak nemají na pódiu co dělat. U ní je už v tomhle věku znát, že se jí takový zájem líbí.“

V německém tisku se objevily fámy o tom, že Charlotte není vaše dcera…
„Byl to útok podivné fanynky, která mě už dvacet let pronásleduje a mému okolí dokonce vyhrožuje smrtí. Paní Hanelore Uhl už dvacet let obesílá veškeré české i německé redakce s výmysly o mně. Teprve teď se toho tisk nešťastně chytl. Můj německý management už proti té dámě podniká patřičné právní kroky.“

Nedávno jste společně s Ivanou prozradili, že budete mít dalšího potomka. Víte, kdy došlo k jeho početí?
„Víme přesně, kdy k jeho početí došlo, ale neprozradíme to. Můžeme ovšem přiznat, že to bylo přirozenou cestou a hned napoprvé, kdy jsme si řekli, že bychom se pokusili o další miminko.“

Víte, jestli to bude kluk nebo holka?
„Pohlaví miminka zatím nevíme, budeme ho chtít znát, ale určitě jej nikomu neprozradíme.“

Není tajemstvím, že si přejete, aby se vám nyní narodil chlapec. Máte už vymyšlené jméno?
„Kristián. Byl by to Kris Gott.“ (směje se)

Autor: (ded)
Zdroj: Freizeit revue, iDnes, Bild am Sontag, Kniha Jak to vidí Gott
Foto Aha! – Marek Pátek, ČTK