Pohřeb Věry Galatíkové (+69): Nadávky, hádky, křik dětí

Pieta, ale také sprosťárny a hádky! Národní divadlo oděné do černého sukna muselo tohle všechno strávit při posledním rozloučení se svou dlouholetou členkou, charakterní herečkou Věrou Galatíkovou (†69), která tři dny před Vánoci podlehla rakovině plic. I když byl pohřeb po organizační stránce jinak zvládnut na jedničku, kdosi zřejmě zapomněl odhlásit školní exkurze a desítky puberťáků tak rušily pietu obřadu a dožadovaly se vstupu do divadla! Ostudu Zlaté kapličce dělali ale i jeho vlastní přisprostlí pořadatelé!

„Dopr..., to jste tak slepá nebo co? Tyhle dveře jsou zavřený, ven můžete jen těma vedlejšíma, k...a!“ obořil se postarší pořadatel na vetchou, špatně chodící stařenku, která se ze zaplněného divadla snažila dostat na čerstvý vzduch. Vztek kvůli špatně honorované práci si na další důchodkyni po chvíli vylil i jeho jen o něco málo slušnější kolega.

„Pusťte nás dovnitř! Co je nám po nějakém pohřbu? My máme domluvenou exkurzi!“ vztekala se zase dospívající dítka školou povinná na flegmatického pracovníka divadla, kterého nerozhodil ani fakt, že mu desítky školáků blokují vchod do Národního divadla. „Mě to nezajímá, exkurze se ruší, rozchod,“ odpálkoval rozzlobenou mládež se stoickým klidem. „Bohužel škola, která si exkurzi domlouvala, na sebe nenechala kontakt, a tak jsme jim nemohli dát vědět, že se koná pohřeb paní Galatíkové,“ tvrdí mluvčí Národního divadla Tomáš Staněk.

Samotný emotivní průběh obřadu nenechal nikoho na pochybách, jak moc se Věra Galatíková usadila v srdcích kolegů i diváků. A když herečka promluvila ze záznamu a loučila se se svým mužem a dětmi, běhal mráz po zádech úplně všem. Není proto divu, že po tomto vzkazu ze záhrobí se při vynášení rakve z naší první divadelní scény s Galatíkovou rozloučili i cestují z tramvaje číslo 22 a nikomu z nich nevadilo, že budou mít pár minut zpoždění.

I když rakovinu plic manželky zdrceného vdovce Ladislava Freje (66) zapříčinila především její silná kuřácká závislost, mnoho smutečních hostů se z jejího osudu nepoučilo a hned po obřadu schodiště Národního divadla připomínalo cigaretový dýchánek.

Promluvila ze záhrobí!

Snad všichni obdivovatelé velkého herectví včera alespoň v duchu doprovázeli Věru Galatíkovou (†69) na její poslední cestě. I při ní ale šokovala oblíbená kumštýřka zaplněné Národní divadlo. Ve chvíli, kdy ze záznamu promluvila s láskou o svém milovaném manželovi Ladislavu Frejovi (66) a o smíření s očekávanou smrtí, nikdo v sále ani nedutal. Frej, který se do té doby držel zuby nehty, aby na sobě nedal znát smutek, po této řeči zkolaboval a při vynášení rakve s ostatky Galatíkové ho musela podpírat dcera Kristýna (36)!

„Tak za tohle by měla paní Galatíková dostat cenu Thálie in memoriam,“ šuškali si smuteční hosté, pro které byla upřímná zpověď ženy, která poslední léta statečně bojovala se zákeřnou rakovinou plic, snad nejsilnějším divadelním zážitkem v životě.

Obřad začal s krátkým zpožděním dvě minuty po dvanácté a rakev s ostatky Věry Galatíkové odjela od Národního divadla za frenetického potlesku příznivců herečky v 13:05.

Na herečku, kterou proslavily filmy Všichni dobří rodáci, Skřivánci na niti nebo seriál My všichni školou povinní, ale ještě předtím zavzpomínali v proslovech její slavní kolegové. Jan Kačer dokonce řekl, že mu připomíná maminku, což je podle něho ta největší pocta. „Byla to milovaná a přející osoba. Ženská, ke které jsem měl důvěru a které jsem věřil jako své mámě,“ vysvětlil pak deníku Aha! Kačer, pod jehož taktovkou hrála Galatíková v uznávané adaptaci slavného Višňového sadu.

„Nikdy nic nevzdala, i když příležitostí bylo hodně a pro mne vyhrála i tu poslední bitvu, protože té nemoci nedarovala ani milimetr, rvala se o každou vteřinu života,“ prohlásil zase kamarád a kolega paní Věry Ivan Řezáč.

Jako čestná stráž se k rakvi postavili například Luba Skořepová, Vlasta Chramostová, Václav Postránecký, Jana Boušková, Radovan Lukavský, Jiří Štěpnička, Taťjana Medvecká, Vlastimil Harapes, Gabriela Vránová a mnoho dalších. Při obřadu živě zazpívali sourozenci Ulrychovi, ze záznamu zazněla ukázka z Lišky Bystroušky nebo Galatíkové zamilovaný song Raye Charlese.

Sbohem, Láďo!

„Ahoj Láďo, sedím tu ve chvíli zvláštního klidu. Mám čas zpytovat život a chyby. Vidím, co všechno bylo zbytečné, ale také krásné. Náš vztah začal tak intenzivně a mohl odeznít jako u mnoha jiných. Neodezněl a já věřila, že investuji do lásky, která se nebude ztrácet. Byla jsem šťastná…

Nevím, čím jsi za to štěstí zaplatil ty, snad trápením nad sebou samým. Já odžitou bolestí, ale děti mě potřebovaly. Musela jsem se sebrat. Jednoho dne jsem se probudila… zoufalé trápení, tlak na prsou a nechuť probudit se do nového dne byla pryč. Vím, že se to stává většině lidí, jenže já to po určitou dobu nezvládla. Zradil mě cit. Taky vím, že jsi mě měl vždycky rád, ale byly chvíle, kdy ti to nestačilo.

Pochopila jsem, že naše láska je můj úděl. Vždycky jsme si povídali, krom vyhrocených chvil, kdy jsme byli dva cizinci. Ani ti nemůžu popsat, jak jsi vypadal, když ti profesor řekl, buď na ni hodný, rakovina je nemoc duše.
Litovala jsem více tebe a děti, než abych truchlila nad svou skutečností. Odmítla jsem chemoterapii, protože si chci prodloužit svůj smysluplný život. Nyní spolu prožíváme krásné a čisté období, ale nedá se už dělat nic. Jsem připravená, klidná a zamilovaná do své rodiny.

Věra Galatíková