Česká slavice Lucie Bílá: Lidé mi sprostě nadávají!

Ale co, i to je známkou úspěchu!

Proč si vzala na slavnostní večer minisukni, a celkově pak podle některých místo zpěvačky připomínala dominu ze sado – maso salonu? A jak se vlastně vypořádala s touhou po miminku? To vše zpěvačka prozradila Nedělnímu Aha! v exkluzivním rozhovoru.

Jaký je ve skutečnosti váš vztah s Anetou Langerovou, která tentokrát zůstala za vámi na druhém místě? Říká se, že na bodu mrazu…
„Lidé slyší jen to, co chtějí slyšet. S Anetou jsme ve spojení už od prvních kol SuperStar. Rády se vidíme a o řevnivosti jen čteme v novinách či na fóru našich fanoušků. Je to velmi milý člověk a já jí budu držet palce tak jako každé kolegyni, která dělá svou práci stejně ráda jako my dvě.“

Na pódiu jste pronesla, že máte ještě jedno přání, které by se mělo vyplnit v únoru. Jedná se o prezidentské volby?
„Ano.“

Letos jste dala při přebírání cen přednost minisukni. To byl váš nápad?
„Od roku 1999 mám vždy na Slavících róbu od Liběny Rochové a účes a líčení od Heleny Dostálové. Za tu dobu jsme byly vždy jiné a měly jsme vždy celek přizpůsobený okamžiku. Teď se nám chtělo jít úplně jinudy a udělat něco, co nikdo nečeká. Mám ráda věci, které nenechají nikoho v klidu. Někteří se celkem lekli a jiní byli přímo nadšení. Ale reagoval každý, a to byl záměr.“

Po dvou druhých místech jste na Českém slavíku získala opět zlato, čekala jste to?
„Znělo by nafoukaně, kdybych řekla, že jsem to čekala. Ale velmi neskromně přiznávám, že jsem si to tentokrát moc přála. Ten desátý slavík je velká odměna pro celý můj tým lidí, kteří letos pracovali stejně jako já na tisíc procent.“

Byla jste zvolena i absolutní vítězkou ankety. Jaký je to pocit?
„Nádherný pocit jsem měla při vyhlašování a ještě krásnější, když jsem si v noci po přímém přenosu s láskou vyplnila to prázdné místo na polici, kde mám teď ten kulatý počet slavíčků. Kulatý podle tatínka, který říká, že desítka se lépe pamatuje. Mám hroznou radost, takovou, jaká se nedá ani popsat. Mám za sebou krásný, ale velmi náročný a těžký, rok. Ale stálo to za to.“

Je pravda, že jste si dala na rautu trávu?
„To si může myslet jen blázen. Myslíte si, že bych si před tlupou fotografů zapálila i obyčejnou cigaretu? Nekouřím už 15 let a nehodlám na tom nic měnit. Reagujete pouze na hříčku jednoho z fotografů, pro které jsem při svém odchodu pózovala s kapelou Divokej Bill. A co já vím, ani oni nic víc než cigarety v ruce nedrželi.“

Co říkáte mladé zpěvačce Ewě Farne?
„O Ewičce jsem toho za poslední dobu řekla tolik, jako když kdysi začínala Aneta. Je to talentovaná a milá bytost a určitě má před sebou úspěšnou kariéru.“

Podle snímků v médiích zaujala i vašeho syna Filípka.
„S Filípkem se spřátelili, a protože jsou skoro stejně staří, tak si i dobře rozumí.“

Co vám řekl Vašek, když jste se vrátila do hlediště s trofejí Českého slavíka?
„Vašek mi říkal už několik dní dopředu, že to takhle dopadne. Celý rok stál při mně, ale hlavně viděl jaký maraton jsem uběhla. Je to obrovská opora mít vedle sebe někoho, kdo vám fandí a stojí za vámi. I když to není vždycky tak lehké.“

Co je pravdy na tom, že se chystáte dobýt Ameriku?
„V žádném případě! Jen jsem přijala nabídku natočit něco pro fanoušky v jednom newyorském studiu. Kariéra za hranicemi naší země mě nikdy nelákala. Můj svět je tady doma.“

Objevily se i spekulace ohledně miminka. Existuje ještě ta možnost, nebo uvažujete o adopci?
„Neuvažuji ani o jednom. Každý velký projekt má svou dlouhodobou přípravu. A já už mám program i na jaro 2009. Člověk nemůže mít všechno. Mám v mnohém tolik štěstí, že by to bylo podezřelé, kdyby se nenašlo něco, co mi v životě nevyšlo.“

Jak jste na tom v současné době zdravotně?
„Odpověděly za mě vyprodané haly mého turné dvou a půl hodinových koncertů a snad i nabitý program až do 22. prosince. Cítím se skvěle! Ale zbytečně neriskuji a jsem neustále ve střehu. Onemocnění štítné žlázy je boj na celý život, ale já jsem bojovník a život beru se vším, co mi přináší.“

Setkala jste se i s negativními reakcemi na váš úspěch?
„Před Slavíkem to v dopisech, ale i na mém diskusním fóru, vypadalo jak před volbami. Tolik negace jsem dlouho nezažila, ale i to svědčí o úspěchu. Kdybych jim byla lhostejná, ani si mě nevšimnou. Navíc to většinou byli urážky od lidí, kteří to, alespoň podle slovníku, berou spíš jako sport. Po vyhlášení výsledků to ještě zhoustlo, ale mám na své straně tolik úžasných a věrných fandů, že ty ostatní s úsměvem přehlížím.“

Co chystáte v nejbližších dnech?
„Mám před sebou pár koncertů se svou kapelou a vánoční koncerty s chlapeckým sborem Boni Pueri včetně toho posledního charitativního koncertu v Obecním domě v Praze, který věnuji Oáze – centru pro mentálně postižené. Dvaadvacátého prosince zavřu pusu a do 6. ledna nezazpívám ani notičku.“