Dáda Patrasová o marném boji s pomluvami: Čekám, až mě začnou lynčovat!
Malé děti ji zbožňují a při jejích písničkách často nadšeně poskakují před televizí nebo CD přehrávačem. Dáda Patrasová (51) se stala idolem nejmenších a pociťuje to na každém kroku.
Její popularita má však i stinné stránky. Dlouhodobě je terčem různých fám a pomluv, na vlastní kůži zažila spekulace o manželově nevěře či o své údajné přehnané náklonnosti k alkoholu. „Dá se vydržet hodně, ale všechno má svou mez,“ říká dnes populární zpěvačka.
S manželem Felixem Slováčkem (63) jste spolu téměř 25 let, máte syna Felixe (24) a dceru Annu Julii (12). Jakých vlastností si u něho nejvíce ceníte?
„Je jich hodně. Ale nejvíc oceňuji, jak mi pomohl v době, kdy mi bylo nejhůř. Když mi tragicky zemřela maminka a později, když jsem se starala o nemocného tatínka. Stál vždy při mně a psychicky mě podržel.“
Je kliďas, nebo cholerik?
„Sám o sobě říká, že je výbušná moravská povaha.“
Co si pod tím máme představit?
„To v praxi znamená, že když vybuchne, za chvíli o tom neví.“
Jak reagoval na články o své údajné nevěře, které se před časem objevovaly na stránkách tisku?
„Říkal, že to nečte a že mu to je jedno.“
A co vy? Uvěřila jste tomu?
„Na mě a mé děti to působilo naprosto depresivně. Je to výplod jednoho fantasmagorického mozku, který si podobné kauzy dlouhodobě vymýšlí.“
Tak jinak – přistihla jste někdy manžela při nevěře?
„S manželem jsme spolu každý den, jezdí se mnou na představení, trávíme společné dovolené a při žádné nevěře jsem ho nikdy nenachytala. Jsme spolu už tolik let, že to samo o sobě by mělo být důkazem o našem fungujícím vztahu.“
Kdo si podle vás takové věci vymýšlí?
„Jméno říkat nebudu, řekla jsem ho už několikrát a není to důležité. Je mi toho člověka líto, asi to nebude mít v hlavě v pořádku. Je to takový rozjížděcí vagon, který dává do pohybu ostatní informátory, kteří v určitých fámách pokračují a postupně je obohatí o další výmysly. Nejednalo se jen o manželovu nevěru.“
Přetřásal se také váš údajně až příliš vřelý vztah k alkoholu…
„Je to tak, že se ve vojenské nemocnici léčím s páteří. Pan doktor mě léčí prášky a rehabilitacemi s tím, že operace bude časem nevyhnutelná. To je celé. Je přece všeobecně známá věc, že prášky a alkohol nejdou dohromady! A já jsem musela zvolit léky, které mně alespoň na chvíli pomohou od bolesti.“
Jak na vás pak tyhle hanlivé zprávy působí?
„Je to naprostá bezmoc, a pocit štvanice. Jen čekám, kdy dojde na lynčování. Do té doby, než to všechno začalo, jsem měla naprostý klid na práci i na rodinu. Teď se mi kolikrát ani nechce chodit na veřejnost a dávat rozhovory. Dá se vydržet hodně, ale všechno má svou mez. Nemám chuť se o tom vůbec bavit, protože mi to ubližuje.“
Dobrá, obraťme list. Co vás v poslední době pro změnu potěšilo?
„Například to, že se mi podařilo namluvit knížku Neználkovi příhody. Jedná se o šest hodin povídání pro děti, ve kterém jsem ztvárnila všechny postavičky. Bylo to dost namáhavé a doufám, že to udělá dětem radost. Mělo by to časově ulehčit i rodičům od čtení pohádek před spaním.“ (úsměv)
Blíží se doba Vánoc. Dodržujete při koupi dárků svým nejbližším i moment překvapení?
„Jistě. Někdy to bohužel nevydržím a nějaký dárek dám dopředu. Ale vždy se snažím vymyslet takový dárek, který potěší.“
Dostala jste sama někdy nějaký mimořádný, který se vymykal vašim představám?
„Dostala. Nebylo to sice pod stromeček, ale k mým padesátinám. Mám ho stále schovaný i v originálním obalu. Z červeného tubusu jsem tenkrát vybalila perfektně rozpracované technické plány k nějakému traktoru.“ (smích)
A jaký mimořádný vánoční dárek jste pro změnu dala někomu vy?
„Manželovi jsem před dvanácti lety dala těhotenský test převázaný červenou mašlí. Hodně jsem tenkrát riskovala, když jsem mu zároveň oznámila, že budeme mít dceru. Sama jsem to ještě nevěděla, ale vyšlo to.“
Jak se na to tenkrát tvářil?
„Jeho pohled jsem si patřičně vychutnala. Když jsem byla totiž poprvé těhotná, oznámil mi paradoxně těhotenství on. Neměla jsem o tom tenkrát ani tušení, ale prý mi to poznal na očích. Takže mi tenkrát vyfoukl tu radost z oznámení, na které se každá žena tolik těší. Syn byl počat zřejmě na Štědrý den a manžel mi to řekl už na Silvestra.“
V republice snad není dítě, které by vás neznalo. Jak se to projevuje v praxi, třeba na ulici?
„Lidé mě poznávají téměř na každém kroku. V obchodech, na ulici…. Ptají se mě na písničky, říkají, jak se jim líbí, je to zkrátka milé.“
