Herec Petr Haničinec (†77) - Se životem se pral od začátku

● Jeho osobní výhry a prohry
● Jak ho znali jeho kamarádi?
● Všechno o jeho boji s onemocněním

Ve středu ráno zemřel člověk, o kterém nelze mluvit jinak než o PANU herci. Idol mnoha žen 70. let – Petr Haničinec (†77) ke konci života prožil opravdová muka. A ani předtím k němu osud nebyl dvakrát přívětivý. Vždy, když už se zdálo, že má důvod usmívat se na svět, přišla další krutá rána. Všechno začalo v prosinci roku 1995. Ale nepředbíhejme a podívejme se na život velkého herce hezky od začátku. Připravili jsme pro vás příběh Petra Haničince, herce, který divadelní prkna miloval nade všechno…

K divadlu šel z trucu
Petr Haničinec byl syn ředitele pošty. Jeho tatínek byl přísný a neústupný. Proto, když se chtěl jeho syn přihlásit na lesnickou školu, řekl nekompromisní NE a Petr musel nastoupit na gymnázium. Nakonec si ovšem stejně prosadil svou, schválně propadl, dal se k divadlu a začal studovat konzervatoř. Tatínek se tak rozčílil, že ho odmítl živit během studií. Petr si tedy přivydělával tak, že po večerech hrál na piano. Když později přišly herecké úspěchy, tatínek obrátil a tvrdil, že vždycky věděl, že jeho syn bude hercem.

První lásku prožíval s velkou odvahou
„Byli jsme blbě odvážný,“ říká Petr Haničinec v dokumentu České televize, když mluví o své první lásce. Tu prožil ve čtrnácti letech, během druhé světové války. Jeho vyvolená nosila schovanou židovskou hvězdu, ale zamilovaný Petr nehleděl na nebezpečí a trval na tom, aby byla při jejich procházkách hvězda vidět. Beze strachu chtěli všem ukázat, že není zač se stydět.

Jeho osudové lásky

Štěpánka Haničincová (†68)
Vzali se ještě za studií, ale hned po nich je bohužel rozdělily kariéry. Zatímco pro Petra bylo domovem pardubické divadlo, Štěpánka zamířila do tehdejší Československé televize v Praze. Štěpánka byla herečkou, moderátorkou, dramaturgyní a autorkou dětského televizního kabaretu, jehož úvodní píseň je schopná zabroukat celá jedna generace. Ale později, když začala postupně přicházet o svou milovanou práci, spadla stejně jako později Petr Haničinec do náruče alkoholu. Sám Haničinec později na Štěpánku vzpomínal slovy: „Byla to inteligentní a shovívavá dáma a já myslel, že zvítězí nad mou choleričností.“

Marie Kyselková (70)
Petrovou druhou ženou byla Marie Kyselková, jejíž nejznámější a zároveň poslední rolí byla princezna Lada v pohádce Princezna se zlatou hvězdou (1959). Během natáčení legendární pohádky už byla v jiném stavu a musela vtěsnávat vzdouvající se bříško do úzkých princeznovských šatiček. Čekala Haničincova prvního syna Ondřeje. „Petra jsem velice milovala a doufala jsem, že to bude na celý život,“ vzpomínala později Marie Kyselková. Po rozvodu si pak Marie Kyselková našla muže, který Petrovi typově odpovídal. K herectví se už ale nikdy nevrátila, přestože nabídek bylo bezpočet. Celým jejím světem se staly její děti a vnoučata.

Eva Kopecká
Na další ženu jeho života, rozhlasovou moderátorku Evu Kopeckou, pokynul prý od klavíru na večírku, protože se mu líbila. A hned z toho bylo další, v pořadí už třetí manželství! Haničinec se podílel na výchově jejího syna Čestmíra, přesto nebylo manželství úspěšné a rozpadlo se. Proč? Údajně byli Petr i Eva ve vztahu příliš dominantní…

Radmila Pleskotová (56)
Jeho čtvrtá manželka Radka s ním prožila přes dvacet let života a stála při něm až do poslední chvíle. Právě ona byla člověkem, který pomohl Petrovi dostat se z depresí, kterými trpěl po vážné autonehodě. Začátek jejich vztahu může být inspirací pro mnohé fanynky herců. O dvacet let mladší Radka napsala milovanému herci obdivný dopis a on prostě odpověděl. Tak prý začala velká láska.

Vzpomínky kolegů

Gabriela Vránová (68), herečka a blízká kamarádka
Na Petra mám tisíce vzpomínek!
„Petr byl...těžko se mi mluví, vynikající herec. Byl mým Mefistem, já jeho Markétkou. Byl to muž, jehož herectví bylo výjimečné tím, že bylo pudové i vědoucí. Když se poprvé Petr probral po úrazu z bezvědomí, byla jsem prvá z hereckých kolegů, kdo stál u jeho postele. Jeho první bylo: Gábinko zazpívej mi Orešja, Orešja. Když se to podaří, chtěla bych, aby tato píseň zazněla i na jeho pohřbu, je nahrána i s orchestrem. Viděla jsem ho i plakat, když mu bylo ublíženo a byl smutný. To moc lidí nevidělo. Jsem vděčná jeho ženě Radce, že mu ulehčila utrpení a obětavě se o něj až do konce starala. Petr patřil do gruntu Vinohradského divadla a já i celá moje rodina na něj budeme vzpomínat.“

Lubomír Lipský (84), herec
Byl to ohromný srandista
„My jsme se potkali až teď na Fidlovačce. Petr hrál slepého Mareše, který přijde na konec Fidlovačky a má zpívat národní hymnu. Je to komické a přitom je to dost smutné. Péťa to hrál až do svých posledních sil a ty už se mu potom velice krátily. Takže se jednou stalo, že si spletl slova státní hymny. Potom se omlouval celému souboru, ale to už bylo v důsledku jeho onemocnění. Ale když byl zdravý, tak to byl parťák ohromný, kluk plný síly a ohromný srandista.“

Richard Pachman (41), zpěvák a blízký kamarád
Říkal mi chlapečku
„Mluvil jsem s ním naposledy po telefonu a bude mi to chybět, protože mě vždycky oslovoval chlapečku, vždycky ke mně mluvil jako tatínek. My jsme se velice spřátelili i s jeho paní Radkou. Musím říct, že vzpomínka na něj je samozřejmě smutná, protože odešel, ale je i veselá. On i při svém vážném zdravotním stavu byl vždycky člověk, který to bral s úžasným vnitřním humorem, nadhledem a silou. Byl to úžasný pán a já jsem hrozně rád, že jsem měl tu čest být jeho kamarád a být i jeho kolega. Teď se chystám na vánoční turné a vzpomínám, jak před dvěma lety v Bratronicích v kostele naposledy Petr vystoupil jako host mého vánočního koncertu s četbou. On měl úžasný hlas, vždycky všichni slzeli dojetím, když četl.“

Petr Haničinec, velký herec a dabér
● Narodil se 15. září 1930 v Pardubicích.
● Byl členem Východočeského divadla v Pardubicích, divadla E. F. Burina, Divadla S. K. Neumana a divadla Na Vinohradech. Jeho poslední divadelní štací bylo Divadlo Na Fidlovačce.
● V devadesátých letech dostal celoživotní cenu za dabing.
● V prosinci 1995 havaroval na dálnici D1 u Humpolce a z následků nehody se nikdy úplně nevzpamatoval.
● V roce 2005 přišla největší rána – smrt vnučky Alice.
● Poslední rozloučení s velkým hercem se uskuteční v Bratronicích, v kostele Všech svatých, dne 16. listopadu v 11 hodin.