Česká modelka Pavlína Němcová: Začínala s Herzigovou a pak… Vyfoukla roli Jane Fondové!

Pavlína totiž bere modeling jako bezva příležitost k dobrému výdělku. Je pro ni odrazovým můstkem k jiným, smysluplnějším činnostem, mezi něž na prvním místě patří herectví. Pravdou je, že se Pavlíně před kamerou čím dál více daří, dokonce tak, že v castingu na film Edith Piaf přebrala roli filmové legendě Jane Fondové (68).

Pavlíno, v kolika letech jste do modelingu vstoupila?
„Poprvé jsme vycestovaly společně s Evou Herzigovou (34) v roce 1989. Bylo nám tenkrát šestnáct let, objevila nás Milada Karasová a jako první vlašťovky z východního bloku vyslala do Paříže. V té době jsem byla studentkou gymnázia a cesta do Paříže pro mne byla nádherný výlet do země, o které jsem pouze četla.“

Většina modelek v této situaci nedostudovala a dala přednost kariéře s alibistickým odůvodněním, že si udělá maturitu života v modelingu, naučí se tu jazyky. Vy jste ale gymnázium dokončila.
„Rodiče mě vždy vedli ke vzdělání a trvali na tom, abych si dodělala školu. Takže jsem z Paříže poctivě jezdila na zkoušky do Prahy a takhle pendlovala až do maturity. A musím říct, že jsem jim za to nesmírně vděčná.“

A aby toho nebylo málo, tak jste se v osmnácti vdala a porodila syna. Utnula jste slibně se rozbíhající kariéru a dala přednost rodině. Což by devětadevadesát procent dívek neudělalo.
„Vdávala jsem se ve stejném týdnu, v němž jsem maturovala. A z té velké lásky se mi v osmnácti letech narodil syn Alain. Jsem šťastná, že ho mám. Je pro mě spolu s rodiči tím nejdůležitějším v životě.“

Kdy jste se do branže vrátila? Za jak dlouho jste získala zpátky žádoucí linii, nutný vzhled?
„Kariéru modelky jsem začala dělat naplno až ve dvaceti letech, když byly Alánkovi dva roky. A problémy s linií jsem nijak neřešila. Díky ustavičnému kolotoči kolem malého to nebylo zapotřebí.“

Modeling a věčné cestování, jež k němu patří, nejdou dohromady s rodinou. Jak jste při téhle práci zvládala péči o malého Alaina?
„Do modelingu jsem se úplně naplno nepustila. Měla jsem závazky, zejména syna, který byl vždycky na prvním místě před prací. Tohle omezení mi ale nevadilo. Pracovala jsem totiž na vysoké úrovni, dělala na dost prestižních kampaní. V tom jsem měla obrovské štěstí.“

Dostat se na modelingovou špičku znamená odjet do Ameriky, do N.Y. Udělala to Eva Herzigová, Karolina Kurková a mnohé jiné. Vy jste však zůstala v Evropě. Bylo to kvůli dítěti?
„Ano. Jeho otec nesouhlasil a já sama se synem se těžko mohla vydat do New Yorku, kde bych kariéru dovedla k úplnému vrcholu. Ale nelituji, v životě jsou přece jiné priority!“

Abych nezapomněla – vy jste souběžně s modelingem také vystudovala práva. Měla to být pojistka pro budoucnost, až v modelingu skončíte?
„Práce modelky mne nikdy zcela nenaplňovala. Cítila jsem, že si k ní musím ještě něco přidat a vybrala jsem si studium práv. Věděla jsem, že se mi v životě mohou jednou hodit. Každopádně vzdělání není nikdy na škodu.“

Pavlíno, z toho, co o vás vím, mám dojem, že jste nikdy modelingu duši neupsala. Vždycky jste měla nakročeno ještě někam jinam. Proč jste modeling, který vás exkluzivně živil a živí, vždycky brala s rezervou?
„Modeling pro mne vždy představoval určitou povrchnost, líbivé pozlátko. Něco, co je velmi pomíjivé, velmi šálivé. Není o hloubce duše, něčem plnohodnotném. Modeling je vlastně pouhý sen, z něhož velmi brzy procitnete. A to probuzení může být hodně drastické. Proto je dobré být na deziluzi připraven.“

Kdejaká modelka chce být herečkou a vy jste se jí jako jedna z mála stala. A navíc začala dělat produkci. Kvůli tomu jste odjela i do Ameriky. V L.A. se zadarmo zúčastnila několika nezávislých projektů, abyste měla něco, s čím se můžete na castingu představit. Proč jste v L.A. nezůstala? Hollywood je přece za rohem…
„Já jsem poznala L.A. jako město hrůzy a falše. Jako místo plné zoufalých umělců, kteří živoří a čekají na svůj »Den«. A jen málokdo z nich je schopen si dát ve svém čekání časový limit a pak se vidiny slávy vzdát. Zažila jsem herce, režiséry, scenáristy, kteří tam žijí deset, patnáct let a pořád věří. Je to jako droga. Nikde jsem nepotkala tolik pověrčivých lidí jako v L.A.“

Po Státech jste dostala příležitost v biografickém snímku o Edith Piaf, kde jste si zahrála novinářku, kterou prý měla původně dostat Jane Fondová. Tahle role nebyla velká, ale velmi výrazná. Snímek sklidil aplaus. Nastartovala vám Piaf další nabídky?
„Je to paradoxní, ale tato malá role mi skutečně otevřela mnohé dveře dokořán. Díky ní jsem se tak trochu dostala do pozice, kdy o schůzku se mnou stojí někteří režiséři či producenti. Od premiéry jsem si zahrála v dalších dvou francouzských filmech a jednom americkém.“

Pavlíno, několik let jste rozvedená, často střídáte Paříž s Prahou. Vašemu Alainovi je šestnáct let. Kde tedy studuje? A čím chce být?
„Alain vyrostl ve Francii. Tam se zatím cítí doma a nejlépe. Studuje zde lyceum a za dva roky ho čeká maturita. A potom? To se stále rozhoduje, ale pravděpodobně zvolí vysokoškolské studium ekonomie. To je zatím obor, který jej velmi zajímá.“

Co vás na modelingu štve?
„Modeling určitě není dokonalý, jak si možná někdo představuje, ale nabízí i řadu pozitiv, na něž se soustředím. A ty špatné pokud možno ignoruji, nebo beru coby nutné zlo.“

A co vás naopak na něm baví, stále přitahuje?
„To, že mi umožňuje žít relativně hezký život, v němž mám čas na své bližní.“

Stále si vyděláváte modelingem. A taky máte nakročeno k filmu. Obě práce patří k branžím, nad nimiž neustále visí otazník nejistot. Jak si vlastně představujete budoucnost?
„Plnou tvrdé práce! Jedině tak člověk může dosáhnout toho, po čem opravdu touží.“

Filmografie Pavlíny Němcové: Modern Love, Identite, Zyphrexia, Edith Piaf, The Prince & Me 2, The Writer, Colditz, Salome´s kiss, Damaged, 25 Ships Passing, Black Water, Suicide Hotline, Room 13, No, not now, L´autostopeuse.

Reklamní kampaně s tváří Pavlíny Němcové: Celine, Christian Dior, Lejaby, Palmers, Bourjois, Garnier, L´Oreál, Salvator Dalí, Eric Bompard, Schwarzkopf, Wella, Didier Guerin, Oriflame, Tomtei, Axe, Nestle, Philips, Cartier.

Autor: Františka ČÍŽKOVÁ
Foto Aha! – Archiv Pavlíny Němcové