Zdena Boudová (70), sestra Heleny Vondráčkové (60): Řeknu vám pravdu o Heleně!

Promluvila i o vlastním nelehkém osudu plném bolesti! Co si myslí o Heleniných partnerech, a kterého z nich měla nejraději?

Jako Helenina o deset let starší sestra ji znáte z bezprostřední blízkosti. Jaké máte vzpomínky na dětství s Helenou?
„Ty nejkrásnější. Já vlastně byla první, kdo Helenu viděl, když ji maminka přinesla z porodnice. Představte si miminko a desetiletou žábu! Helena je nabitá šílenou energií, kterou má po mamince a po babičce. A už jako malé jí všechno šlo. Trochu jsme ztratily kontakt jen na rok, když jsem šla do Prahy na řádové gymnázium Sv. Františka. To bylo paradoxně nejkrásnější období mého života, kdy jsem se vzpamatovala z rozvodu rodičů. Řádové sestry, které nás učily, měly vysokoškolské vzdělání. Pro mne vytvořily v době mého pobytu ve škole určitý směr a citové zázemí. Naučily pokoře, a to pro celý život. Dík sestrám a hlavně generální představené v Římě jsme s rodinou i synem Tomášem několikrát navštívili Itálii i Vatikán a poznali krásy této země.“

Kdy jste na Heleně začali vidět umělecké ambice?
„Helena byla komediant odmalička. Nejenže si hrála na všechny možné princezny a vytahala na to moje a máminy šaty a všechny staré boty. Helena se projevila třeba i takovým způsobem, že když přišla mámina kamarádka s rádiovkou s anténkou na hlavě, hrozně ji zajímalo, jestli jí to hraje. (smích) To jí byly asi čtyři roky.“

Jaké byly vztahy mezi vámi – třemi dětmi?
„Fakt je, že jsme na sebe byli vázaní všichni, i s bratrem. Já jsem nebyla z nejzdravějších dětí, musela jsem brát léky, protože jsem těžce nesla rozvod rodičů a občas musel nějaký ten neurolog zasáhnout. Proto jsem také vyrůstala u tatínka, který byl magistr farmacie a byl u něj předpoklad, že tyhle záležitosti uhlídá více než maminka při malých dětech. To už se totiž narodil i Jirka. Byla tam velkorysost, že se rodiče dokázali domluvit u koho budu. Helena, která byla s maminkou, to všechno znala a věděla, že patřím k nim, také mě tak vždy brala.“

Nepoznamenal rozvod rodičů váš vztah k Heleně?
„Budete se divit, ale vůbec ne! Já jsem byla ta poslední, která se vůbec dozvěděla, že Helena nepatří do naší rodiny, poněvadž do té doby jsme ještě bydleli s tatínkem pohromadě. Já byla takové to naivní dítě, které ochraňovali před tím, abych se něco dozvěděla. Rozvod našich mě ale poznamenal natolik, že když jsem se dozvěděla pravdu o jejich rozvodu, tak jsem strašně těžce nesla, že jsem se musela odstěhovat z domu, kde jsem vyrostla.“

Jak jste v těch deseti letech, kdy se vaši rozvedli, vnímala pana Vondráčka, který vám vstoupil do rodiny?
„Pro mě to byl zprvu skvělý muzikant a varhaník, který mě učil na piano. Od babičky jsem totiž dostala piano, na které jsme všichni doma hráli, zůstalo ve Slatiňanech... Můj otec byl vášnivý tenista, a já chodila s ním za pár korun sbírat na kurty míčky. Jiří Vondráček starší tam tehdy chodil také. Tam to asi i všechno začalo, rozchod maminky s tatínkem, ale o detaily jsem se nikdy nezajímala. Nikdy jsme se ani já, ani Helena na to maminky neptaly. Ale tím, že se narodila Helena, se mi splnil sen, já tolik chtěla sourozence. Možná i proto jsem ji vzala se vším všudy.“

Čím by Helena byla, kdyby nebyla zpěvačkou?
„Určitě překladatelkou. Nebo by dělala filozofickou fakultu – studium jazyků. Získávala ceny i za hru na klavír, měla hudební sluch. Jenže pak táta přinesl přihlášku do soutěže Hledáme nové talenty, a dál už to znáte. Je dobře, že se rozhodla pro umělecký směr. Alespoň nám stále něco nového přináší.“

Je v tom, co Helena dělá něco, co jí v dobrém slova smyslu závidíte?
„Já jsem své sestře nikdy nic nezáviděla, vždycky jsem jí všechno přála. Spíš jsem o ni měla strach. Ona dělá vše suverénně a jde do věcí po hlavě, až mě z toho kolikrát polévá pot. Ale materiální věci? Nikdy!“

Radily jste se s Helenou o chlapech?
„To víte, že ano!“

Který z Heleniných partnerů vám sedl nejvíc?
„Vedle Martina Michala nejvíc Zdeněk Rytíř.“

Čím?
„Byl chytrý a sečtělý. Kolik tady u nás napsal textů! Rozuměl si s mým mužem, ale naši ho neměli moc rádi. Tím ale nechci říct, že bychom třeba Hellmuta Sickela jako jediní z rodiny neměli rádi! On se k nám choval velice korektně a uznával nás. A když jsme ztratili našeho syna Tomáše, on i Helena se k nám chovali prostě nádherně. Co poté bylo mezi Helenou a Hellmutem, o tom ale mluvit nemůžu, to je jejich záležitost.“

Z toho co říkáte je patrné, že k Hellmutovi se váš bratr i Jiří Vondráček starší chovali stejně, jako k Heleninu manželovi Martinu Michalovi... To znamená nepříliš vstřícně a nepřátelsky?
„Určitě! To není nic nového.“

Z čeho ta averze k Heleniným partnerům podle vás ve skutečnosti pramení?
„Z nedostatku tolerance.“

Nedávno jste podobně jako Helena oslavila kulaté narozeniny. Byla oslava velkolepá, nebo spíš komorní?
„Bylo opravdu krásné počasí. Přijelo hodně přátel z Vysočiny, Moravy. Martinovy děti mi udělaly velkou radost. Dostala jsem mnoho květin, dárků a darů, že jsem si to ani nezasloužila. Všichni na mne byli hodní. Chtěla bych jim tímto za to moc poděkovat! Ale mrzí mě lidé, kteří mi nepřáli. Táta, brácha s rodinou a ani děti.“

Kdo je Zdena Boudová?

Nejstarší ze sourozenců zpěvačky Heleny Vondráčkové. Když bylo Zdeně deset let, její maminka Blažena se rozvedla a vdala se za úředníka Transporty Chrudim a milovníka hudby Jiřího Vondráčka (86). Z jejich svazku se narodila nejprve Zdenina sestra Helena, a poté i bratr Jiří (58). Přestože Zdena vyrůstala u otce, vztah se sestrou i bratrem měla celý život velice silný. Jejím koníčkem je mimo jiné numerologie a geneaologie – sestavování rodokmenů. Díky tomu zmapovala rod své maminky zpět až do roku 1848. Zdena Boudová je vdaná, s manželem Zdeňkem měli syna Tomáše (†24), který zemřel na krevní chorobu.