Nejtemnější tajemství Venduly Svobodové: Jak jsem plánovala sebevraždu!

..

Chmurné myšlenky na dobrovolný odchod z tohoto světa ji ale nenapadly po tragické smrti manžela, ale už před sedmi lety, kdy jí v náručí umírala její dcerka Klárka (†4,5). Manžel Karel se tehdy uzavřel do sebe, dokonce zažádal o rozvod. „A mě pak v jednu chvíli opustily všechny síly a já uvažovala o tom, že svůj život skončím. Pak jsem si i v té beznaději uvědomila, že mám mámu, které bych způsobila stejnou bolest, jakou poznamenala smrt dítěte mě,“ přiznala Vendula. Když jí bylo tehdy nejhůř, zašla ke kartářce a dozvěděla se, že bude mít syna a bude šťastná a slavná. „V té chvíli jsem se smála, pak se ale narodil Kubík a já od té doby věřím na osud.“

Když se letos zastřelil její manžel Karel, byla na tom znovu zle. Ale že by podruhé pomyslela na sebevraždu? To vůbec! Hlavně kvůli malému Kubíkovi (2). „Musím se chovat pragmaticky, vytvořit mu zázemí. Nejenom materiální, ale i citové, psychické. Nemůže mít vedle sebe labilní mámu, která brečí nebo je na prášcích.“ A jedním dechem podotkne, že už sice Karlovi jeho útěk z tohoto světa odpustila („Protože on tím potřeboval pomoct hlavně sám sobě…“), jen jedno dodnes nechápe: „Karel rozhodoval o svém životě a rozhodl i o své smrti. Já se to snažím respektovat, pochopit, ale mám jedinou překážku – Jakuba.“

Pro ni osobně je teď malý Kuba nejlepší lék na chmurné vzpomínky. „Přijde, dá mi pusinku, sedne si ke mně a hladí mě. Je moje jediná mužská náruč, kterou teď mám. Když se na něho dívám, vidím Karla. Je to jeho obtisk,“ svěřila se nedávno Vendula, která přiznává: „Přišla jsem o manžela a ta bolest ve mně zůstane. Nezmizí, musím si ji odžít. Ale ten dech jsem nabrala. Jakub mě drží nad vodou. Moje povolání není vdova, jsem také máma, čekají na mě nemocné děti, pro které musím shánět další peníze.“ A s nadějí v hlase pak šeptne: „Jestli něco funguje mezi nebem a zemí, a já tomu věřím, jsou teď Karel s Klárkou spolu…“