Sabina Laurinová: Nejsem křehotinka!

Sabina sice působí zranitelně a křehce, ale sama tvrdí, že rozhodněnení žádná křehotinka.

11. srpna 2007 • 02:00

PRAHA – Často ztvárňuje víly a princezny, život ji však naučil, že musí být tvrdá. Sabina Laurinová (35) má po téměř třech letech samoty nového muže. Představila ho už i dceři Valentině alias Váje (5), kterou má s bývalým partnerem rockerem Pepou Vojtkem (42), a v rozhovoru pro slovenský týdeník Báječná žena toho řekla ještě mnohem víc!

■ Už měsíc hrajete na Slovenských Letních Shakespearovských slavnostech ve hře Sen noci svatojánské. Jak zvládáte odloučení od dcery?
„Je to těžké, protože jsme poprvé tak dlouho od sebe. Naštěstí Vája byla týden v Bratislavě, i na představení, a já jsem se zase dostala alespoň na jeden víkend domů. Mezitím byla s mojí mámou a často jsme si telefonovaly. Děsím se účtu!“

■ Shakespeare je těžký dramatik. Jak ho Vája vnímala?
„Už je trénovaná. Viděla v Praze Hamleta a Večer tříkrálový, kde jsem hrála. Sen noci svatojánské se jí líbil, vydržela celé tři hodiny. Připravila jsem ji na to, že je to jen pohádka, které se nemusí bát. Přiblížila jsem jí scény, na nichž se obecenstvo směje, a i moji vílinu róbu. Na tu se těšila nejvíc.“

■ Často hrajete víly a princezny. Jaká jste ve skutečnosti?
„Nejsem křehotinka. I když jsem citlivá, neřídím se jen emocemi. Hodně přemýšlím. Co si budeme povídat, realita je tvrdá.“

■ Nemýlíte muže kontrastem křehké schránky a vnitřní síly?
„Muži mají přirozené ochranitelské sklony a mně se to na nich líbí. Netvářím se, že je nepotřebuji.“

■ Ani po rozchodu s Vájiným otcem jste se tak netvářila?
„Za dva a půl roku od rozchodu jsem prošla různými fázemi. Nejdřív jsem cítila bolest. Přirozeně jsem přilnula k dceři a nikoho nehledala. Bylo i období, kdy jsem si říkala, že to tak bude už navždy. Vyhovovalo mi, že mi nikdo do ničeho nemluví.“

■ Ale nezůstala jste sama...
„Teď jsem spokojená.“

■ Vaši předcházející partneři, zpěvák Pepa Vojtek i herec Michal Dlouhý, byli umělci. Jak vnímáte, že váš současný přítel je lékař?
„Přirozeně a s úctou.“

■ Už jste ho seznámila s dcerou?
„Ano, ale tyto záležitosti považuji za příliš osobní.“

■ Výběr partnera u ženy ovlivňuje podle jisté teorie to, jaký měla vztah s otcem. Platí to i o vás?
„Asi ano. Chtěla bych žít v rodinné atmosféře, jakou vytvořili moji rodiče. Doma jsem cítila zázemí a hlavně lásku.“

■ Zdá se, že vám to vychází. S dcerou máte dobrý vztah...
„Díky tomu, že moje profese je postavená i na hravosti, dokážu pochopit myšlení dítěte. Snažím se být kamarádská a o všem s ní mluvit.“

■ Zvyšujete někdy hlas nebo Váju plácnete po zadku?
„Udeřit dítě je znakem toho, že se dospělý nechal zahnat do kouta a v úderu viděl poslední možnost. Jen jednou jsem Váje dala na zadek a potom jsem to tajně oplakala. U nás platí heslo: Vysvětlovat, vysvětlovat, vysvětlovat. A Vája mi můj přístup oplácí důvěrou, otevřeností a přátelstvím.“

■ To chce velkou dávku trpělivosti. Máte ji?
„V záplavě povinností někdy nejsem ochotná vyposlechnout její argumenty a trvám na tom, že bude po mém. Ale večer si v pokoji uvědomím, že měla pravdu, a je mi to líto. A omluvím se.“