Dara Rolins: Teď si začnu užívat!

Daro, jak vypadá vaše letošní léto?
„Zpočátku vůbec prázdninové nebylo. Měla jsem nabitý program, měsíc na Slovensku střídavě natáčela castingy na SuperStar. Teď už se stříhají a televize Markíza je začne vysílat od září. Já do reálného přenosu soutěže coby porotce vstupuju asi o čtrnáct dní později. To už bude za účasti diváků.“

S kým sedíte v porotě? Rozdělili jste si role, kdo bude přísný, laskavý, ironizující?
„Jedním z mých kolegů je takový slovenský hudební guru Laco Lučenič. Ti, co pamatují skupiny Modus, Limit, bývalou kapelu Mekkyho Žbirky, tak budou vědět, o kom mluvím. Druhým džentlmenem je Palo Habera, jehož všichni jistě znají.

A co se týká oněch zmíněných rolí?
„ Lidi si mysleli, že budu v porotě zdobit a nebudu mít koule na to říct něco negativního. V tomhle se spletli. Překvapeni byli kolikrát i kluci, kteří se smíchem říkali, jak umím být pěkně jedovatá.“

A byla jste jedovatá?
„To určitě ne a ani nejsem přísná pro efekt. Jen jsem si umínila, že nebudu pokrytec.“

Kolik jste si poslechla uchazečů na post SuperStar?
„Bylo jich kolem tisícovky, a to už se jednalo o užší předvýběr doporučený předporotou. Denně jsme si poslechli kolem tří, čtyř set lidí. V sedm ráno jsem musela být v maskérně, hodinu poté s kluky na place. Po dvaceti soutěžících následovala desetiminutová pauza. Nejdřív se končilo v deset, jedenáct večer. Taky se stalo, že se natáčení protáhlo do čtyř do rána...“

Jaký dojem ve vás tenhle maraton zanechal?
„Překvapilo mě, kolik chodí po světě nesoudných lidí v dojmu, že zpívat může kdekdo z nás. Těch, co nevědí, že je zapotřebí talent, který je prvotním předpokladem úspěchu. To je to samé, jako bych vám chtěla vyoperovat slepé střevo, protože jsem se rozhodla být doktorem... Myslím, že ti, které jsme vybrali, jsou dobří, ale i ti nejlepší z nich musí pochopit, že soutěž dává pouze šanci stát se SuperStar. Dosáhnout této mety vyžaduje nejen talent, ale i pokoru, ambicióznost, pracovitost, potřebnou dávku štěstí a jedinečného espritu.“

V září zase začnete pendlovat mezi Prahou a Bratislavou. To věčné cestování musí vyčerpávat, být náročné i na soukromí.
„Můj přítel Matěj je ze stejné branže. Jsme zvyklí na rychlé střihy, být věčně v pohybu, takže tady naštěstí žádný větší problém nevzniká. Ale jinak musím přiznat, že věčné cesty za prací jsou únavné. Minimálně polovinu času strávím v autě. Mám ho sice ráda, radši než letadlo. Je mým druhým obývákem. Ale ne nadarmo se praví, že čeho je příliš, toho je moc. Ale jelikož si v září kupuju nové Audi Q7, tak se vlastně na všechny ty cesty moc těším.“

Nedávno jste na Slovensku onemocněla. Přivolaný lékař vám dokonce zakázal odjezd do Prahy...
„Poslední tři dny na Slovensku byly sprint. Dělala jsem SuperStar a do toho měla nějaká vystoupení. Spala jsem pár hodin, jela nadoraz. Poslední den natáčení jsem se dostala do postele zase nad ránem. Když jsem se vzbudila, tak jsem nemluvila, jen sípala. Bylo mi zle a v hlavě mně běžely katastrofální scénáře. Bála jsem se o svůj hlas. Bála jsem se, že už nebudu moct zpívat... Přivolaný lékař mi dal injekci, léky a plánovaný odjezd striktně zamítl. Řekl, že pokud ve vedrech, která panovala, odjedu s horečkou do Prahy, tak mě může manažerka rovnou odvézt do nemocnice. Poslechla jsem tedy a z hotelového pokoje se v »Blavě« přesunula k rodičům.“

Váš přítel Matěj Homola jezdí každé léto s kapelou Wohnout po festivalech, které zrovna nejsou vaší doménou. Zřejmě se moc nevidíte.
„Donedávna to byla remíza – já byla na Slovensku, on jezdil po fesťácích. Mně teď konečně začínají prázdniny. Dokonce dřív, než jsem plánovala, protože jsem nějaké akce kvůli nemoci odvolala. Matěj bohužel musí pracovat. Hraje s kapelou a taky dokončuje desku, kterou produkuje jedné mladé talentované zpěvačce. Ale určitě si nějaké společné dny dovolené užijeme, Matěj se ke mně někde připojí.“

Kam plánujete odjet? Předpokládám, že v Praze nezůstanete.
„Chci jako každý rok vyrazit se svou kamarádkou a zároveň manažerkou Evou do Francie. Do lázeňského letoviska Biarritz ležícího u španělských hranic v podhůří Pyrenejí. Už počtvrté tam jedeme za naší dobrou známou Guilen. Stal se z toho moc hezký prázdninový rituál. Guilen má vinice, rozlehlou usedlost. Její panství má neuvěřitelný půvab stejně jako ona, která je potomkem mušketýrů z větvě Athose. Guilen je nádherně poživačná. Miluje jídlo, sport, přírodu. Je v pohybu. Zkrátka je to krásná, moudrá, přirozená, veskrze inspirativní žena, která si umí život vychutnat. Na léto s Guilen se vždycky s Evičkou těšíme a zážitky z Biarritz nám dlouho vydrží.“

Co vás kromě Guilen na Biarritz nejvíc bere?
„Příroda, nádherné pobřeží Atlantiku, jedinečná atmosféra. Genius loci, který Biarritz má. Kdysi se do něj sjížděla buržoazní elita a ruská šlechta. Teď je rájem surfařů a ragby. Vyhledávaným místem zlaté mládeže a taky svobodomyslných pankáčů, co spí na pláži.“

Jistě vás baví i promenády, které i dnes suplují módní přehlídku.
„To máte pravdu. Kolonáda je zajímavou ukázkou trendů, skvělým místem pro studium stylingu. Zejména pro mě, která si v módě libuje a Francii považuje za zásadní místo módního dění ve světě. Francouzky umí oblečení nosit, dokáží si s ním hrát. Mají vrozený šarm.“

Mimochodem, když už cestujeme, v jaké zemi se vám zatím nejvíc líbilo? Kde byste mohla od minuty žít?
„Řeknu to jinak. Přeji si hezké zázemí tady v Čechách a myslím, že o něm s Matějem máme dost konkrétní představu. Druhou rodinnou základnu si představuji někde u moře. Například nahoře u Atlantiku na francouzsko-španělském pomezí. Tam bych trávila léto, setkávala se s blízkými přáteli, již by si kdykoliv mohli půjčit klíče a odletět do jiné reality, která člověka krásně zregeneruje. Myslím i na budoucí dítě. Chtěla bych, aby poznalo moře, přírodu, životní styl venkova. U nás v rodině by nemělo šanci – moje slovenská máma žije na sídlišti Dúbravka, adoptovaná česká máma na pražském Jižňáku. Nemáme chalupu, kde se tráví prázdniny. Na místě meruňkového sadu, v němž jsem se coby holčička u babičky proháněla, stojí činžáky. Já jsem jako malá venkov zažila, mám na něj moc hezké romantické vzpomínky a ty bych přála i svému dítěti.“

Takhle tedy vypadá váš sen?
„Je to sen, co se dá splnit. Reálná meta, k níž své snažení upínám. Jen pro ni musím ještě něco udělat.“