Vuk Čelebić (30) alias Robert Bláha z Ulice: Je synem ministra kultury!

Vuku, jak jste přišel ke svému netypickému jménu?
„Tatínek pochází z Černé Hory. Tam jsem strávil i většinu dětství. Ale ani tam není jméno Vuk běžné. překladu znamená Vlk. Maminka mě tak pojmenovala podle postavy jedné její oblíbené knížky.“

Jaké bylo vaše dětství?
„Já jsem měl hodně zajímavé dětství, které bylo naplněné cestováním. Začalo tím, že jsem se narodil v Česku jako syn Černohorce a Češky. Naši se seznámili v knihovně v Klementinu a už spolu zůstali. Čekali mě už v době, kdy táta dokončoval studium na DAMU. Nějakou dobu jsme žili v Česku a pak jsme se přestěhovali Černé Hory. To byl rok 1993.“

Jak to vypadalo v roce 1993 v Černé Hoře?
„Moc si tu dobu nepamatuju. Rodiče se nás snažili chránit od ještě probíhajících nepokojů občanské války. To, že občanská válka probíhá, bylo cítit, ale já jsem ji vnímal jen prostřednictvím náznaků rodičů. Říkali, že je draho a že až bude po válce, bude to lepší, a bude víc peněz. A když válka skončila, tak jsem se ptal, jestli už je to lepší a oni říkali, že to nejde tak rychle.“

Proč jste se v době, kdy tady už byla demokracie, stěhovali do Černé Hory? „Tam byla také demokracie a na území Černé Hory se neválčilo, ale bylo to velice blízko, takže nás to samozřejmě zasahovalo, ale přímými účastníky války jsme naštěstí nebyli a cítili jsme se bezpečně. Přestěhovali jsme se tam hlavně kvůli tomu, že táta se tam coby vystudovaný režisér a dramaturg stal ministrem kultury, a tak jsme se za ním přistěhovali, abychom byli všichni pohromadě jako rodina.“

Jaké to je být synem ministra kultury?
„Byl jsem na tátu velice hrdý. V době, kdy byl ministrem kultury, prosazoval odvážné změny. Nechal tam postavit nové národní divadlo, protože původní vyhořelo. Vzpomínám si, jak jsme se byli dívat, jak se staví. To ve mně zanechalo silný zážitek.“

Máte sourozence?
„Mám o tři roky mladšího bratra. Je nadaný na jazyky, pracuje v jedné firmě jako office manager. Herectví se nevěnuje, jednou se mi podařilo zapojit ho do školního divadelního projektu, takového protest-představení, kde jsem ho obsadil do role primátora. Strašně se bál, ale nakonec do toho šel, moc mi tím pomohl, ale měl z toho nervy. To bylo poprvé a naposledy, kdy vystoupil před diváky.“

Jaké máte vztahy v rodině?
„Moc hezké. S bratrem se potkáváme minimálně jednou týdně, máme přátelský vztah a často se jeden druhému s lecčím svěřujeme. S maminkou jsem v kontaktu také často, tatínek žije v Černé Hoře, kde v současné době pracuje na ministerstvu zahraničních věcí jako velvyslanec pro Egypt a do Česka jezdí přibližně jednou za čtvrt roku.“


To musí být pro rodiče obtížné udržovat vztah na dálku...
„Jsou na to tak zvyklí, žijí takhle už mnoho let, a ač se to nezdá, jsou v častém kontaktu. Maminka jezdí do Černé Hory také poměrně často, je tam velice známá a uznávaná za svou vědeckou práci v oblasti latiny a středověku.“

Jak spolu mluvíte? Česky, nebo srbsky?
„S maminkou česky, s otcem srbsky, s bratrem španělsky a smojí Bárou anglicky, když si chceme povídat o věcech, o kterých by naše děti neměly slyšet. (smích) Ale zjistil jsem, že hrát umím i v jazycích, které neumím. Hrál už i v ruštině a francouzštině, aniž bych je ovládal, díky tomu, že se umím rychle naučit přízvuk.“

Celý rozhovor si můžete přečíst v sobotním tištěném vydání deníku Aha!

Jak vznikal rozhovor?
S Vukem jsme se sešli v hostivařských ateliérech, kde se natáčí seriál Ulice. I když už jeho postava skončila, rád vzpomíná na dva roky, které tam strávil s herci zvučných jmen.

Na video s Vukem Čelebićém se můžete podívat zde: