Oliver Cox z Ordinace: Díky seriálu mám víc holek

„Machra moc nedělám,“ říká Oliver Cox.

30. dubna 2006 • 02:00

V seriálu Ordinace v růžové zahradě je školákem Martinem Váchou. Ten umí svou tvrdohlavostí pořádně zatopit celému okolí, hlavně své mámě, kterou hraje Linda Rybová.

● V úspěšném seriálu hraje Martina Váchu
● Má s ním hodně společného
● Třeba slabost pro hezká děvčata!

Také pendluje mezi dvěma otci – vlastního má na Slovensku a s druhým žije ve společné domácnosti. Jeho představitel Oliver COX (14) má vlastně podobný osud. Táta žije v Anglii, kam za ním Oliver pravidelně létá, doma má novou rodinu. Jak se Oliver k roli Martina dostal? Co ještě mají tihle dva společného? A jak zvládá svou popularitu?

Tvoje jméno nezní zrovna česky. Jak jsi k němu přišel?
„Táta je Angličan, žije nedaleko od Londýna a je učitelem karate. Máma se s ním rozvedla, když jsem byl ještě malý. Byly mi asi tři roky. Ani si to už nepamatuju. Několikrát do roka za ním jezdím, naposled jsme se viděli o Velikonocích.“

To musíš umět dobře anglicky, ne?
„Docela se domluvím, ale není to zrovna ideální. Táta česky neumí vůbec, tak se musím učit.“

Máš sourozence?
„Žiju s nevlastním otcem a mám dvouletého bratra. Připadám si podobně jako v seriálu.“

Jak ses vlastně dostal k roli Martina Váchy?
„Dvakrát týdně navštěvuji dramatický kroužek v Praze 7, kde si mě filmaři vybrali na konkurz. Je to moje první větší role v životě.“

Sleduješ seriál v televizi? A nahráváš si jednotlivé díly?
„Rodina ho sleduje, ale mě to nějak netáhne. Prvních deset dílů jsem ale viděl.“

Táta v Anglii také?
„Několik pokračování jsem mu přivezl. Něco jsem mu přeložil, ale nejvíc se mu líbila moje seriálová máma Linda Rybová.“ (směje se)

Ty bys ji jako mámu taky bral?
„Docela jo.“

V seriálu ti Linda Rybová vaří často řízky. Je to také tvoje oblíbené jídlo? Nebo co jiného máš rád?
„Svíčkovou, nic jiného. Naopak nemůžu pozřít rajčata, to se hned pozvracím.“

V seriálu máš dva otce, které hrají David Prachař a Dušan Kolár. Třetí, Roman Zach, byl na obzoru. Který z nich ti byl nejsympatičtější?
„Tak to je těžká otázka. Nerad bych si to u někoho rozházel… (směje se) Všichni stejně.“

V roli jsi měl dvě půvabné nápadnice. Přerostl vztah s některou i do soukromí?
„Ne. Obě jsou o hlavu větší a o rok starší.“

Co studuješ?
„Chodím do osmé třídy základní školy. Na gymnázium jsem nešel, protože by mě neuvolňovali na natáčení.“

Jaké jsou tvoje nejoblíbenější předměty a které nesnášíš?
„Nejraději mám dějepis a proti srsti mi je čeština. Například ty věty vedlejší a podobně.“

Jak berou tvoji popularitu spolužáci?
„Úplně normálně. Občas se o tom bavíme, a to je všechno.“

A co zvýšený zájem spolužaček? Jsi v permanentním obležení holek?
„Jó…(chvíli váhá) Trošku možná ano, ale nic zvláštního.“

Jaké holky se ti víc líbí? Blondýnky, nebo brunetky?
„Asi brunety, blondýnek ani moc není. Mně je to vlastně celkem jedno. Hlavně aby byla pěkná.“

Poznávají tě lidé na ulici?
„Často mě zastavují a ptají se: Jé, to seš ty? Také vyzvídají, jak to dopadne a co bude v příštím dílu.“

A víš to vůbec?
„Nevím. Sice dostávám scénáře, ale nebaví mě je číst. Čtu jenom to, co se týká mojí postavy. Už se mi taky stalo, že jsem na place nevěděl, co říct.“

Dělá ti dobře, když tě lidé poznávají?
„Je to takový srandovní, ale je mi to jedno. Když je někdo moc vlezlý, tak ho odpálkuju.“

Stoupla ti sláva do hlavy? Pozoruješ na sobě, že děláš většího machra?
„Těžko říct… No, možná malinko jo. To je spíš otázka pro mé okolí.“

Chceš se věnovat herectví?
„Pokud by mi to vyšlo, tak ano. Když ne, tak bych chtěl dělat něco, kde bych uplatnil jazyky. Ještě jsem ale o žádném povolání nepřemýšlel.“

Máš nějaké herecké vzory?
„Ne. Herce moc neznám, ani ty televizní. A do kina zajdu tak jednou za rok.“

V seriálu jsi trénoval judo. Děláš nějaký sport i v normálním životě?
„Hraju florbal za školní tým.“

A další koníčky?
„Hraju na altovou flétnu, rád čtu sci-fi a také hraju karty Magic.“

Oliver Cox mýma očima

Když jsem šel dělat tento rozhovor, přemýšlel jsem, jak se vlastně budu s Oliverem bavit. Mám mu tykat? Proč ne, mohl by to být můj syn! Nebo mám raději udržovat odstup? Když jsme dorazili do jednoho bistra poblíž pražského Náměstí Míru, bylo po dilematu. „Čau! Dám si kolu. A ty?“ řekl mi naprosto nenuceně a tykal mi i během celého rozhovoru. To ovšem neznamená, že by působil jako namyšlená herecká hvězdička. Na otázky odpovídal s lehkostí a byl úplně v pohodě. Je to prostě správný, i když možná trošku flegmatický kluk!