Vzpomínky Juraje Herze (†83): Proč byl členem klubu upírů
30 fotografií
Mistr imaginace, pohádkového hororu i silného dramatického příběhu. Juraj Herz (†83), zásadní režisér české i světové kinematografie minulý týden zemřel po dlouhé nemoci, kdy byl půlrok upoután na lůžko. Před dvěma lety jsme vedli rozhovor. O jeho snových představách, koncentráku, kde prožil část dětství, o zákazech za minulého režimu i o emigraci. Do novin se tehdy vešla jen část, zbyly vzpomínky a další zajímavá témata, slíbili jsme si, že budeme pokračovat...
„Viděli jste moje stepařské boty?
Podívejte, to jsou ty nejlepší, které se vyrábějí. Jsou z Ruska, koupila mi je Martina,“ vyskočil v jednu chvíli uprostřed vyprávění, vytáhl parádní okované střevíce z botníku a pochlubil se. Nebyl důvod nevěřit, že ten malý energický muž skutečně stepuje. „Někdy ano. Býval jsem skvělý stepař. Příště vám to předvedu, budu pilně trénovat,“ slíbil tehdy. K té stepařské show už nedojde, dosud nepublikovaná část rozhovoru je nyní poklonou slavnému filmaři.
Jak to, že stepujete?
„Proč bych nestepoval? Naučil jsem se to už jako chlapec v koncentráku a později se tím snažil zaujmout ženy. Je to užitečné, umět stepovat.“
Využil jste to někdy ve filmu?
„V divadle, stepoval jsem v Semaforu. Ale pak jsem šel dělat režii a v divadle dal výpověď. Psalo se o mně jako o novém Miloši Kopeckém. Myslím, že byl rád, když jsem šel režírovat.“
Hráli jste spolu ve filmu Což takhle dát si špenát.
„Potkávali jsme se často. Vzpomínám si, jak za mnou kdysi dávno Miloš přišel během natáčení a říká: Poslouchejte, já už jsem o vás hodně slyšel. Samé dobrévěci! Lichotilo mi to, pochopitelně, než dodal: Jako o Leninovi.“
Byl to druh jeho humoru.
„Ano, nic proti mně neměl. Byl jen zvědavý, jak vypadám.“
Vy jste vůbec rád hrál. Na režiséra máte docela rozsáhlou hereckou filmografii. „Byl jsem tak neskromný a domýšlivý, že jsem chtěl hrát v ka ždém svém filmu. Chtěl jsem být režisérem hlavně z toho důvodu, abych se mohl obsazovat do svých filmů a nemusel škemrat o role. Jenže jsem nenašel scená ristu, který by mi psal postavy přímo na tělo, a ještě z toho mohl být dobrý film.“
Obsazovali vás ale i kolegové.
„To ano. Ale ze solidarity, anebo potřebovali můj typ. Dávali mi role, když jsem měl zákaz a nesměl točit. Právě Miloš Macourek v Což takhle dát si špenát. Byli jsme nejlepší kamarádi, i když pracovat jsme spolu nemohli. Každý měl jiný pohled na filmové umění a věčně jsme se dohadovali.“
Napsal jste si hlavní roli ve svém filmu Kulhavý ďábel.
„Tam jsem byl ten ďábel. Asmodej, ďábel neřesti. Hráli jsme to s Vaškem Neckářem, bylo to zábavné, i když ten film bůhvíjak dobře nedopadl. Za socialismu totiž neřesti neexistovaly, takže mi je všechny ze scénáře vyškrtali.“
Celý rozhovor si můžete přečíst v tištěném nedělním vydání deníku Aha!
Spisovatelka Zinnerová o zesnulém Herzovi (†83): Byl vzteklý a šlo mu jen o peníze!
30 fotografií
