Youtuber Tary: Z šikanovaného kluka hvězdou »ulice«

Jak jste se dostal k parkouru?
„Asi tak od šesti let jsem koukal na akční filmy a fascinovalo mě, jak se tam dokážou akční hrdinové hýbat. A protože jsem do devíti let bydlel na Ukrajině, tak jsme tam s kamarády skákali přes potoky nebo ze stromu na strom. K parkouru jsem se dostal ale až v patnácti letech v Česku.“

Bylo těžké přestěhovat se do Česka?
„Bylo. Při loučení slzičky ukáply.“

Jak vás přijali spolužáci ve škole?
„Nemám na to nejlepší vzpomínky. Na základce jsem se setkal i se šikanou. Bylo tam ponižování, výsměch ohledně toho, že jsem z ciziny. Ale protože mám trošku tmavší pleť, tak mi nadávali i do cikána. V tu dobu to nebylo příjemný.“

Pomohl vám v té době parkour na zvýšení sebevědomí?
„Hodně parkouristů tvrdí, že parkour mění lidi v přemýšlení. Takže když hodněkrát překonají strach, překážky, tak překonávají sami sebe a posunuje je to i dál v životě. Já to ale nemůžu příliš soudit, protože mám povahu bojovníka.“

Je parkour nebezpečný?
„S touto otázkou se často setkávám od rodičů. Nikoho nenapadne, že za vším stojí poctivý trénink a dřina. Protože například dopady se nejdříve zkouší do molitanové jámy a až pak jde člověk ven.“

Bezpečnost je tedy při tomto sportu na prvním místě?
„Je to hlavně o přístupu. Když půjde dítě do všeho bezhlavě, je jedno, co bude dělat za sport, a bude mít zranění. Parkour je ze 40 % o těle a z 60 % o hlavě. Zatím ale není definovaný jako sport, ale jako pohybová disciplína ve vývoji. A například v Dánsku parkour už učí děti na škole.“

Používají se nějaké chrániče?
„Nepoužívají, není to přirozené. Ani rukavice se nepoužívají. Pak totiž nemáte cit a odhad a nemůžete věřit svému tělu.“

 Vám se stal nějaký vážnější úraz?
„Parkour dělám od dubna 2008, takže teď jsem měl desetileté výročí a za tu dobu jsem neměl nic zlomeného. Měl jsem jen naraženou krční páteř z trampolíny, a pak po pádu ze dvou metrů na beton naraženou kostrč. Parkouristům se většinou stávají úrazy při zautomatizovaných pohybech, protože na chvíli zapomenou na kontrolu. A ta je strašně moc důležitá. Parkour je ale také hlavně o tom, aby se člověk naučil dobře padat, aby si nic neudělal.“

Jaká je na této tento druh pohybu nejlepší fyzická příprava?
„Parkour je složenina několika sportů. Je tam atletika, gymnastika, lezení ale i taneční prvky nebo bojová umění. Začíná se tedy tak, že by se mělo zpevnit tělo vlastní vahou. To znamená dělat přítahy na hrazdách, kliky, dřepy, sklapovačky, stojky a do toho dělat základní techniky z parkouru, které tak nezatěžují tělo.“

Jak na vás reagují lidé, když skáčete na ulici? Nevolají někdy policii?
„Lidi si myslí, že policie přijede a všechno vyřeší. My ale nikdy nic neničíme. Děláme efektní kousky na ulici a někteří lidé se o nás asi bojí a volají strážníky, aby nás uklidnili. Oni si nás pletou s vandaly. Doufám, že časem se to časem změní. Mrzí mě, že ti lidé neznají tuto pohybovou aktivitu.“

Jak vypadá taková typická situace, když přijede policie?
„Přijedou většinou dva. Vysvětlíme jim, o co jde, a někdy se začnou s námi bavit. Většina jich řekne, ať trénujeme dál, ale jsou i takoví, kteří v klidu řeknou, že ti, co je zavolali, čekají, že zakročí, a řeknou nám, abychom šli jinam.“

Máte nějaký sen o tom, čeho byste chtěl dosáhnout?
„Nikdy jsem nečekal, že budu mít miliony zhlédnutí u mých videí na YouTube. A teď mi to dochází zpětně, že mám moc přimět lidi, aby se hýbali. Proto bych chtěl ty své znalosti předat trenérům. Snem je také hala, protože v zimě se trénovat venku moc nedá. A nejbližší cíl je hlavně natáčet a dál motivovat lidi. Protože jsem získal půl milionu odběratelů. Beru to ale stále s pokorou a chci pokračovat v tom, co má smysl.

Už šije vlastní tepláky…
Parkour povýšil na byznys. Právě vychází knížka o zákulisí a fenoménu tohoto sportu pod názvem Tary: příběh parkouristy. A od roku 2013 prodává parkourové tepláky pod značkou Enjoy the Movement. „První byly podle vzorů ze světa hodně volné a časem se přešlo na úzké. Já jich mám hned několik na e-shopu. Ale začalo to tak, že to šila máma doma na šicím stroji po práci.
A skladovali jsme v garáži.“