Jiří Menzel (80): Jak jsem razítkoval zadek!
36 fotografií
V pátek oslavil osmdesátku. Jeden z nejslavnějších českých režisérů Jiří Menzel sice marodí, prodělal na přelomu roku těžkou nemoc a nemůže dávat rozhovory, nyní ale nejlépe promlouvá svými filmy. Osm zásadních snímků jsme vybrali z jeho filmografie a jejich prostřednictvím připomínáme jeho jubileum. Co film, to šlágr a kultovní biják.
Dobré zprávy K narozeninám dostal režisér ten nejlepší dárek. Po tříměsíčním pobytu v Ústřední vojenské nemocnici ho převezli do rehabilitačního zařízení.
Ostře sledované vlaky (1966): Trable se zadečkovou scénou
Oscarový film, jeden ze zásadních českých filmů na motivy povídky Bohumila Hrabala. Pro roli výpravčího Hubičky si Jiří Menzel nejprve představoval Rudolfa Hrušínského, jenže ten přislíbil práci na jiném filmu, a tak ji dostal Josef Somr. Problém byl ale s hlavní rolí nesmělého výpravčího, mučedníka lásky Miloše Hrmy. Menzel chtěl Vladimíra Pucholta, ale ten také nemohl a kdosi mu poradil Václava Neckáře.
„Když jsme se sešli ve filmovém klubu a já spatřil jeho tvář vzbuzující soucit, dal bych mu pětikorunu. Měl v sobě cosi odzbrojujícího. Když ho viděl Bohumil Hrabal, řekl spontánně – to je on, nikoho jinýho už nehledejte.“ Trable byly okolo scény, kdy výpravčí razítkuje zadeček Jitky Zelenohorské. „Pepík Somr dostal od tatínka vynadáno, ale vymluvil se, že jsem razítkoval já. Dnes už nevím, čí ruka je v záběru, ale razítkovali jsme všichni.“
Na Barrandově měli s touto pasáží problém. A tak padl návrh, že se otestuje publikum při předpremiéře v Loděnicích u Prahy, kde se film točil na místním nádraží, a kde ho tedy lidem pustili jako první. Po konci zavládlo hrobové ticho, tak je příběh silný, ale režisér se zeptal, zda by nebylo vhodné právě razítkovací scénu vystřihnout. Zaznělo prý sborové: néééé. A tak tam prdelka zůstala. Pan režisér si ve filmu ovšem skutečně zahrál. „Byla tam scéna, kdy hlavní postava v podání Vaška Neckáře navštíví psychiatra. Jenže herec nedorazil, tak jsem si vzal bílý plášť a odrecitoval to za něj.“
■ Když se Menzel scházel s Bohumilem Hrabalem a probírali scénář, slavný spisovatel se za něj styděl. V hospodách čtvrté cenové skupiny si objednával čaj, protože pivo nepije. „Předstíral, že ke mně nepatří.“
■ Představitel přednosty stanice, herec Vladimír Valenta, utekl do Kanady, kde pracoval v garážích naproti biografu. Shodou okolností dávali Ostře sledované vlaky zrovna v tomhle kině, lidé ho poznali a stal se později hvězdou kanadské televize.
■ Místo Zelenohorské měla hrát hlavní ženskou roli Iva Janžurová, jenže nechtěla ukázat zadek, tak z toho sešlo.
Rozmarné léto (1968): Z nouze provazochodcem
Hrál často, i když si nevěřil. Nebo to aspoň říká. A zahrál si také Arnoštka v Rozmarné létě; přitom to byla nouzová varianta. Mezi adepty byl Waldemar Matuška, ale zdál se mu pro roli křehkého provazochodce příliš robustní a také starý, oslovil ještě Josefa Laufera. „Dokonce absolvoval i několik hodin tréninku v artistickém učilišti. Po prvních dvou dnech se ukázalo, že se pro roli nehodí. Byl to do sebe zahleděný a strojený Arnoštek. Nevypadalo to moc hezky, štáb i já jsme z toho byli nešťastní.“ Náhoda tomu chtěla, že Laufer odjel do Montrealu, kde měl na světové výstavě několik koncertů, sklidil tam větší úspěch než Karel Gott a zůstal tam déle.
„Museli jsme ho nahradit, v zoufalství jsem si vzal Pepíkův trikot a ten mi padl. Na plac začal dojíždět člen artistické rodiny Třísků, aby mě naučil chodit po provaze. Začal jsem se učit provazochodectví a nebylo to o moc těžší než jezdit na kole. S tyčí to opravdu není nic obtížného.“ Jediný problém byl, jak to sdělit Lauferovi. „Neměl jsem dost odvahy mu to hned říct a dozvěděl se to z jiné strany. Ale Pepík se zachoval noblesně a odpustil mi.“ Dalším problémem bylo ševelení Arnoštka. „Ale mnozí říkají, že nezřetelná mluva a ostych Arnoštkovi sluší. Tak, kdo ví. Za tu roli se nicméně stydím a stydět budu.“
■ Všichni se shodli na tom, že prožili s natáčením na Lužnici krásné prázdniny. Třeba za Vlastimilem Brodským dojížděla do jeho chatky na břehu Jana Brejchová a počali během natáčení dceru Terezu.
■ Rudolf Hrušínský zhubl, protože byl krátce po žloutence, ale filmu to nijak nevadilo. A Jiří Menzel svého oblíbeného herce každý den vozil z Plané do Veselí nad Lužnicí, kde se točilo.
Postřižiny (1980): Těhotná paní Magda
Dřív se měly točit Slavnosti sněženek, rovněž podle Hrabalovy předlohy, ale soudruzi se báli komplikací, že by film o zahrádkářích mohl provokovat, a tak dali zelenou Postřižinám. Magdu Vášáryovou si vybral hned, i když mu ji nechtěli povolit, že se prolétá mezi Prahou a Bratislavou na letenkách půlka rozpočtu. Prosadil si ji. Jiřího Schmitzera objevil na popud Jana Hrušínského v ústeckém Činoheráku. „Má všechny herecké nedostatky, neumí pořádně mluvit, není ani fyzicky moc ohebný a nad textem vždy bojuje s pamětí. I tak je to pro mě pan herec.“
■ Jiří Schmitzer prý jezdil na motocyklu se sajdkárou jako blázen. „Stroj mu neustále na silnici tancoval, nebyl zvyklý na lodičku vedle motocyklu. Jezdil i rychleji, než předepisoval scénář. Při záběrech jsem trnul strachy.“
■ Kvůli filmu se snědla dvě prasata. „Několik let potom jsem nemohl vepřové.“ Magda si ale pochutnávala a snědla toho jako chlap. „Tušil jsem, že je v tu dobu těhotná, bylo z ní cítit zvláštní kouzlo. Čekala první dceru,“
■ Magda Vášáryová měla šest paruk. „Mohly se použít dvě denně, jednak dlouho trvalo upravování a Magda měla alergickou reakci a poškozovala jí pleť nad čelem.“
■ Menzel za film dostal 40 tisíc korun. Honoráře se pak ale doplácely podle hodnocení soudruhů z Barrandova. Kdyby byl angažovaný, dostane jedničku, což znamenalo příplatek 50 tisíc korun. Jenže to dostávaly jen agitky a režimní filmy. Trojka znamenala deset tisíc, dvojka dvacet tisíc navrch. „Ale Postřižiny posbíraly ceny, měly návštěvnost, dobrou kritiku, tak jsem dodatečně dostal jedničku.“ Tzn., že si vydělal na tehdejší dobu krásných 90 tisíc.
Slavnosti sněženek (1983) Jak se esenbák Somr opil a nemohl mluvit
Než se začal film natáčet, dostal Jiří Menzel předvolání na ministerstvo vnitra, kde mu dali školení, že když ve filmu vystupuje příslušník VB, nesmí rozhodně z esenbáka udělat komickou figuru.
„Ujistil jsem dotyčného plukovníka, že příslušníka bude hrát významný herec Josef Somr, důstojnost sama. Asi ho neznal, protože mi to spolkl.“ Policista Somr ve své scéně domlouvá cyklistům, že nesmějí jezdit opilí. Jenže tak dlouho se to nacvičovalo, že se stihl sám opít, že to jeho žvaltání nebylo možné použít. „Kdybychom to do filmu dali, oba nás zavřou. Muselo se to později přetočit.“
■ Film se rok nesměl promítat, protože je v záběru v osadě v Kersku anglická vlajka (podomácky ušitá, Češí jí vítali osvoboditele v roce 1945). Paní Hrabalová, která si ve filmu zahrála, ji má na balkoně společně se sušícím se povlečením. Chtěli, aby scénu Menzel vystřihl, ale on neustoupil. Pitomost, ale rok trvalo, než soudruzi ustoupili.
Zajímavé informace o všech jeho filmových perliček naleznete v tištěném Nedělním Aha!
Trailer k filmu Tlumočník
36 fotografií
