Arnošt Pátek: Chci žít! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

pátek 29. března 2024

Dnes je Velký pátek / Taťána, zítra Arnošt

Arnošt Pátek: Chci žít!

Arnošt Pátek se nevzdává a se zákeřnou rakovinou statečně bojuje, i když jej už připravila málem o půlku obličeje.
Arnošt Pátek se nevzdává a se zákeřnou rakovinou statečně bojuje, i když jej už připravila málem o půlku obličeje. (Aha! – Kateřina Kalibánová)

PRAHA – Pád až do pekla! Takový je život hvězdy popmusic osmdesátých let Arnošta Pátka (52). Před dvaceti lety byl slavný, bohatý, vyprodával koncertní sály, jeho písně zněly z rádia i z televize a dívky po něm šílely. Dnes je zcela opuštěný, bez peněz a přichází o tvář. A to doslova! Už čtyři roky totiž bojuje s nádorem nosu!

Zákeřná rakovina interpretovi hitů Poslední prázdniny, Sny o tygří lady, Boxer, Zvonky v hlavě nebo Dívka už vzala nejen nos a část obličeje, ale i pravé oko... Pouze deníku Aha! poskytl Arnošt Pátek otevřenou zpověď.

Arnošte, jak nyní trávíte dny a co děláte?
„Každý den včetně víkendů chodím na osmou hodinu ranní do nemocnice na Karlově náměstí na kontrolu a převaz. 30. května jsem totiž podstoupil závažnou operaci, při které mi lékaři vzali nos, oko a část obličeje. Nyní čekám, až se mi obličej trochu zajizví, a pokud se nic nestane a rakovina nevrátí, tak mi za pár měsíců doktoři zadělají lícní kost a díry, které po nose a oku v obličeji mám. A po roce bych mohl jít na plastickou operaci. Když nejsem v nemocnici, jsem doma a přemýšlím, co všechno mě ještě čeká. Žiju sám a nemám se jak odreagovat. Navíc pořád musím myslet na nemoc, která mě potkala. Na muziku a zpívání nemám ani pomyšlení. Nejsem schopný se na nic soustředit. Už když mám jít na nákup, tak to pro mě znamená vypětí a připravit se na to, že na mě budou všichni koukat. Minulý týden jsem byl se sestrou v zoologické zahradě a lidi se nedívali na zvířata, ale na mě.“

Kdy a jak se vůbec rakovina u vás projevila?
„Před čtyřmi lety se mi udělala hrčka v nose. Ve vinohradské nemocnici mi řekli, že to je nezhoubný polyp, a vyndali jej. Za půl roku tam byl znovu a na tamním ORL mě operovali podruhé. Jenže za měsíc se opět vrátil. Nevím, zda něco zanedbali, ale po čase si už se mnou nevěděli rady, nemoc se ze dne na den zhoršovala a nakonec mi řekli, že už nejde operovat. Jako poslední naději mě převezli na maxillofaciální chirurgii k profesoru Mazánkovi do nemocnice na Karlově náměstí, kde mě operovali. Ještě předtím jsem za ty čtyři roky absolvoval na onkologii dvě série ozařování, což je sedmdesát ozáření, a devět dávek chemoterapií.“

Proč vám vzali oko?
„Nádor jsem měl u kořenu nosu pod okem a nešel jinak vyoperovat než tak, že mi vezmou nejen nos, ale i oko, které bylo úplně zdravé. Zatím jsem si to ani pořádně neuvědomil, a až to na mě padne, asi budu potřebovat psychologa. Teď jsem rád, že proběhla operace a že to vypadá, že jsem se rakoviny zbavil. Fakt, že jsem přišel o oko, nos a část obličeje, si ještě vůbec neuvědomuju.“

Je nyní nějaká novinka v postupu léčení po operaci?
„Zatím se to nezhoršuje, což je pro mě nejdůležitější. Věřím, že se ta bestie už nevrátí. Zlepšení mi lékaři zatím neřekli, i když se na ně každý den ptám. Doktoři tvrdí, že to je na dlouho, a operovali mě teprve 30. května.“

U léčitele jste nebyl?
„Zatím ne. Ještě jsem o tom nepřemýšlel. Nyní jsem ve fázi, kdy si lékaři myslí, že operací zhoubné bujení zastavili. Sám nemám kontakt na žádného léčitele, ale pokud by se ta svině zase vrátila, tak by došlo i na léčitele.“

Už jste se s nemocí smířil?
„S tím, jak vypadám, jsem se už částečně smířil. Nikdy jsem se totiž nepovažoval za krasavce. Neumím se ovšem smířit s tím, že bych tu už brzy nemusel být. Ještě se mi nechce umřít, vždyť ta hrozná nemoc přišla příliš brzy. Žil jsem naplno a asi až moc rychle, ale nikomu jsem nikdy vědomě neublížil, ani na nikoho nedonášel. Celé dny teď přemýšlím, co jsem udělal špatně a proč jsem si to zasloužil. Přestávám věřit na Boží mlýny a moc chci dál žít.“

O sebevraždě jste nikdy nepřemýšlel?
„Před poslední velkou operací ano. Rakovina se mi tehdy velmi rychle zhoršovala a vylezla na povrch. Úplně bezmocně jsem viděl, jak se den ode dne zhoršuje, a když mi ve vinohradské nemocnici řekli, že už nepůjde operovat, přemýšlel jsem i o sebevraždě. Naštěstí mě pak poslali na »Karlák«, kde mi řekli, že mě budou operovat za cenu ztráty oka a nosu. Souhlasil jsem, a proto ještě žiju.“

Jste dvakrát rozvedený a vždycky se kolem vás točily ženy, proč nyní žijete sám?
„Kdo by se mnou chtěl žít, když vypadám takto? Mám necelých padesát kilo a beru invalidní důchod 4200 korun. Navíc si píchám inzulín, protože jsem dostal cukrovku. Když jsem onemocněl, přítelkyně se na mě vykašlala. Máma ochrnula po mozkové mrtvici a stará se o ni sestra, která nebydlí v Praze. Nemůžu jezdit autem, tak jsem závislý na tom, kdo mě za mámou odveze. Jezdím za ní tak jednou za dva týdny. Jinak si se sestrou nebo mámou voláme. Taky mám pár kamarádů, se kterými si zavolám nebo si jdeme jednou za týden sednout na zahrádku a popovídat si.“

Z čeho žijete a platíte nájem bytu a běžný provoz?
„Bydlím v mámině bytě na Andělu, který asi budu muset vyměnit na menší, protože jen nájem je čtyři a půl tisíce korun. Zatím mi pomáhala s placením nájmu má druhá sestra, ale jak to bude dál, nevím. Chci jít požádat o podporu na sociální úřad, ale zatím mám hodně práce sám se sebou a s nemocí, takže jsem tyhle problémy ještě neměl sílu řešit.“

A co váš syn z prvního manželství?
„Tomášovi je jedenatřicet a má hodně práce, protože podniká. Má přítelkyni, ale dědečka ze mě ještě neudělal. Občas mi zavolá a máme spolu dobrý vztah, i když jsem se s jeho mámou rozvedl, když mu bylo sedm. S mou druhou ženou jsme jej pak brávali na prázdniny, ale když dospíval, tak jsme se trošku odcizili. Teď ale máme kamarádský vztah a občas mi finančně pomůže.“

Proč jste si začátkem osmdesátých let zvolil umělecké jméno Pátek?
„Jmenuji se Arnošt Piaček a pod tímto jménem jsem natočil i své první sólové písničky Julie a Poslední prázdniny, se kterou jsem se zúčastnil tehdy velmi populární rozhlasové soutěže Písničky pro Hvězdu. Soutěž jsem jako Piaček vyhrál, ale na singlu už vyšly Poslední prázdniny pod mým novým jménem Pátek, které vymyslel Miroslav Zahradníček s Jiřím Brodským, protože se jim jméno Piaček nezdálo pro zpěváka vhodné. Dokonce chtěli, abych se jmenoval Robin Filip, ale to jsem odmítl, a proto nakonec z Piačka udělali Pátka.“

Jak vzpomínáte na spolupráci s Petrem Hannigem, který vám dělal v osmdesátých letech kapelníka a dodnes je s vámi v kontaktu?
„Jen v dobrém. Vyloženě jsme si to tenkrát užívali. Na zájezdech jsme zažili hodně legrace a nechyběly ani spousty holek. Jako sboristky s námi jezdily krásné slečny – Martina Formanová a Marta Stravová. S tou chodil Petr a s Martinou jsem prožil románek zase já. Pěvecká kariéra byla fajn. Zažil jsem slávu a dívky po mně šílely, což musí potěšit každého chlapa, ale teď bych si přál jen žít a být aspoň trochu zdravý.“

Jednou z vašich tehdejších přítelkyň prý byla i manekýnka Kateřina Kornová, která se za svobodna jmenovala Marková?
„Ano, měl jsem ji rád.“

Kolik jste vůbec měl milenek?
„V osmdesátých letech jsem opravdu neměl se slečnami problém, ale číslo po mně nechtějte. Tisíce to rozhodně nebyly.“

Máte schované z té doby desky, podpiskarty nebo plakáty?
„Nemám. Nemyslel jsem si, že bych desky už nikdy nesehnal, a tak jsem všechny rozdal s tím, že si je časem opatřím, a pak už k tomu nedošlo. Nikdy jsem nebyl samožer, který by si vystřihoval články z novin a časopisů nebo pouštěl návštěvám své nové písničky.“

Petr Hannig vám na podzim vydá cédéčko největších hitů. Vybíráte na něj písničky vy?
„Jsme domluveni na asi dvaadvaceti písních, které si myslíme, že byly z mé tvorby nejlepší. Výběr děláme spolu z asi stovky skladeb, které jsem za svou kariéru nazpíval. Tenkrát se ale písně točily zcela jinak než dnes. Natáčecí frekvence trvala čtyři hodiny a za tak krátkou dobu bylo mnohdy nad síly nahrát všechny nástroje, píseň nazpívat a ještě i smíchat. Když si některé své písničky nyní pustím, slyším ty nedokonalosti a dnes bych je natočil úplně jinak, ale zase mají punc té doby.“

Ozvali se vám bývalí kolegové po prvním článku v deníku Aha!, když se dozvěděli, že jste těžce nemocný?
„Dostal jsem pár kondolenčních esemesek od lidí, které jsem dlouho neviděl. Byla to přání uzdravení. Mimo Petra Hanniga se mi ale nikdo neozval, že by mi chtěl pomoct.“

A chtěl byste se s bývalými kolegy a kamarády setkat a popovídat si?
„Jsem rád, když si můžu s někým promluvit, vždyť jsem pořád doma sám. Nemám ani počítač a internet, tak můžu jen koukat na televizi nebo poslouchat rádio.“

Arnošt Pátek
Hrál na kytaru ve skupinách Modi a Apollo Petra Spáleného, skládal písničky nejen pro sebe, ale i pro Evu Pilarovou, Vítězslava Vávru, Václava Neckáře či Věru Špinarovou. Od poloviny osmdesátých let se věnoval kariéře sólového zpěváka. V roce 1985 byl 13. ve Zlatém slavíku a koncertoval spolu s Michalem Davidem a Ivetou Bartošovou v pořadu Rodinná show skupiny Kroky Františka Janečka. O dva roky později mu vyšlo debutové album Dívka, kterého se prodalo přes padesát tisíc kusů. Po roce 1990 zpíval s Jiřím Helekalem a začal podnikat – pět let měl v pronájmu vinárnu a později pražskou restauraci Na Hřebenkách.

Přečtěte si
Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.