ODHALENÍ: Jak dopadl Burian po válce!
24 fotografií
Vlasta Burian patří mezi nejtalentovanější herce, které tuzemská kinematografie kdy měla. Všichni znají jeho pohnutý osud: po válce byl obviněn z kolaborace a až do začátku 50. let se na veřejnosti neobjevoval. Co dělal v tomto mezičase? Jak se vyrovnával s pádem z výsluní a byl jeho vztah s manželkou opravdu tak nerozlučný, jak se traduje? Filmový historik Pavel Taussig (68) zmapoval Burianovy poválečné stopy a došel k zajímavým zjištěním!
Jak byste Vlastu Buriana charakterizoval dvěma slovy?
„Geniální komik. Burian byl obdarován skutečně výjimečným talentem, který dokázal ještě nějakým způsobem rozvíjet a kultivovat. Uměl skvěle zpívat – jeho maminka si dokonce myslela, že z něj bude operní pěvec –, imitoval hru na hudební nástroje, dokázal pískat dvojhlasně... Byl to skutečně král komiků se vším všudy. Co se ale jeho osobnosti týče, tak byl dost naivní. Jiří Voskovec oněm dokonce natvrdo prohlásil, že byl hloupý. Nezajímal se o společensko-politické dění. I proto ho možná události na konci války tolik zaskočily.“
Byl před válkou hodně oblíbený?
„Jednoznačně. Byl to vůbec jeden z nejlépe placených herců u nás. Jeho honoráře se pohybovaly v řádech statisíců, to byla na tehdejší dobu skutečně obrovská mzda. Také vstupné do jeho divadla bylo vysoké, ale lidé si rádi připlatili, aby Buriana viděli naživo. Ve filmech byl sice skvělý, ale teprve na jevišti měl tvůrčí svobodu, tam se vyřádil.“
Uvědomoval si Burian, že po válce bude mít problémy?
„Absolutně ne. Měl jsem možnost mluvit s jeho osobním kuchařem panem Trejbalem, který mi vyprávěl, že Vlasta si ještě během války maloval, jak si bude po osvobození dělat legraci z německých okupantů a českých posluhovačů. Vůbec ho nenapadlo, že by se mohl dostat do šlamastyky.“
To pro něj musela být velká rána, když ho během květnového povstání zatkli, že?
„To tedy byla. Umístili ho do vazby spolu s válečnými zločinci a skutečnými lumpy, kteří na něj káleli, posmívali se mu. Navíc to dlouhou dobu nesměřovalo k žádnému regulérnímu soudu. Na mě to dělá dojem, ako kdyby ta moc, která se Buriana tehdy zmocnila, doufala, že ve vězení spáchá sebevraždu.“
Ale vydržel to, soud nakonec proběhl a Buriana pustili.
,,Ano, pak ho zatkli ještě jednou, ale opět ho uznali nevinným. Nicméně dostal zákaz hraní. A omilostněn byl až v roce 1950.“
Co tedy v tom mezidobí od konce války až do roku 1950 dělal?
„Nejprve pracoval v uhelných dolech v severních Čechách, dělal tam vážného. Pak byl zaměstnán v Krkonoších, na Hříběcí boudě. Vystřídal tam víc činností, vozil lidi na nádraží do Vrchlabí, dovážel proviant, pomáhal v kuchyni a po večerech dělal barmana. Lidé ho tam pochopitelně poznávali a přesvědčovali ho, aby jim zahrál. Takže občas po večerech vystupoval pro rekreanty.“
Dělníci v roli soudců
V únoru 1950 Vlasta Burian učinil veřejné pokání. Lidové noviny otiskly jeho článek, v němž lituje, že připustil, aby jeho osoby »bylo zneužito k nekalým cílům«, a prosí o zrušení herecké »stopky«. V souvislosti s tím tehdejší komunistický funkcionář Antonín Zápotocký nařídil, že Buriana musí ospravedlnit dělnický lid. Komik měl vystoupit v kladenském divadle před horníky, kteří měli kladnou nebo zápornou reakcí rozhodnout o jeho dalším osudu. „Během let, kdy nehrál, ztratil sebejistotu, byl neuvěřitelně nervózní,“ vypráví Taussig. „Pak ale nadhodil pár osvědčených vtípků a tím si publikum získal.“ Dělníci aplaudovali. Král komiků se vrátil.
Burianovy (ne)záliby
Vlasta Burian byl vášnivým sportovcem.Ve svém domě měl zařízenou tělocvičnu, venku bazén a tenisový kurt. Rád jezdil na kole a podporoval naše cyklisty. Čemu ale příliš neholdoval, byla četba. „Já se dokonce domnívám, že byl dyslektik,“ dodává k tomu pan Taussig. „Voskovec ve svých vzpomínkách kupříkladu uvedl, že když jeho a Wericha Burian poprvé pozval do nové vily, pyšně jim ukázal místnost-knihovnu. V ní ale byla jedna jediná knížka: nějaká encyklopedie o koních, kterou navíc Burian dostal darem od prezidenta Masaryka.“
Neznámý autor Kolji
Málokdo ví, že Pavel Taussig je autorem předlohy k oscarovému filmu Kolja. „Původně to byla jen patnáctistránková povídka o fenoménu fingovaných sňatků, kterou Zdeněk Svěrák narouboval na příběh filharmonika Louky,“ vysvětluje Taussig. Ještě v době, kdy učil na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, se přitom kvůli Koljovi ocitl v nezáviděníhodné situaci. „Jel jsem z Prahy a u Mohelnice mě stopla taková krásná slečna. Jela taky do Olomouce, tak jsem ji vzal. A to si tak jedeme, povídáme si a ona mi říká: Kolja, to je nádherný film. Já ho viděla asi pětkrát. Ale prý ho napsal někdo jiný než pan Svěrák. No já vám řeknu, toho pána potkat, tak já bych mu dala snad cokoli! A představte si, já jsem nebyl schopný té slečně říct, že to jsem já. Neměl jsem tu burianovskou ješitnost. Ale ještě že tak, možná bych dopadl jako on a měl nemanželskou dceru,“ směje se pan Taussig.
Pavel Taussig
Narodil se v roce 1949 v Olomouci, dětství prožil v Zábřehu na Moravě. Vystudoval dějiny a teorii literatury, divadla a filmu na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, po sametové revoluci zde také přednášel. Působil jako publicista a napsal původní námět k filmu Jana Svěráka Kolja. Je autorem mnoha publikací o životě prvorepublikových hvězd a filmových pořadů, například oblíbeného cyklu Úsměvy českého filmu. Přednedávnem mu vyšla nová kniha Vlasta Burian: Život za smích, kde se s čtenáři podělil o přelomová zjištění o hercově životě mezi lety 1945–1950. Ucelený obraz Burianova života poskládal i ze svědectví od lidí, kteří se s komikem v těchto letech setkali.
CELÝ ROZHOVOR A ČLÁNEK NAJDETE V NEDĚLNÍM AHA! (28.1.2018)
24 fotografií
