Žena pozastavila rakovinu vůlí a motivací
O tom, že se lidé v dnešní počítačové době stále více uzavírají do svého virtuálního světa, není pochyb. Chybí osobní kontakt a nedostatek pohybu, plus nezdravá jídla a stres navíc nahrávají rozvoji civilizačních chorob. Své o tom ví i známý internista a autor mnoha odborných knih, ale i poezie, MUDr. Bohumil Ždichynec, CSc. Právě s ním jsme hovořili o mimořádných případech, se kterými se jako lékař setkal, i o zdravotních problémech současné populace.
Pane doktore, setkal jste se za své dlouholeté lékařské praxe někdy s případem, kdy byl pacientův stav téměř beznadějný, a přesto se uzdravil?
„Ano, vzpomínám si na případ pacientky, u které jsme před lety na interním oddělení nemocnice diagnostikovali nádorové onemocnění jater, indikovali operativní léčbu, ale chirurg, když otevřel dutinu břišní, nalezl spoustu dalších metastáz v břiše. Tak stěnu břišní zase uzavřel bez vynětí primárního nádoru. Pacientka odmítla chemoterapii navrhovanou tehdy onkologem. Přijali jsme ji s výrazným ikterem (žloutenkou) ve stadiu selhávání jater a dalších funkcí. Byla tak zesláblá, že se nebyla schopna ani posadit na lůžku. Po symptomatické infuzní léčbě se po 10 dnech posadila, pak vstala z lůžka, začala rehabilitovat chůzí a po zhruba třech týdnech jsme ji pustili domů. Překvapivě žila ještě více než rok.“
Jak si to vysvětlujete?
„Rozjetý nádorový proces se pozastavil. Měla silnou motivaci a pevnou vůli. Byla vdova a měla jediného syna, kterému chtěla vystrojit svatbu.“
Stihla to?
„Ano, stihla to.“
Bylo takových »zázraků«, které vás samotného překvapily, více?
„Zajímavým případem z mé praxe je pacient, u kterého jsme diagnostikovali pokročilý, neoperabilní zhoubný nádor plic s metastázami. Vedle standardizované chemoterapie na onkologii jsem u něho zkusil nespecificky stimulovat imunitní systém. Nemocný přežil o řadu měsíců pa-
cienty se stejnou diagnózou a méně pokročilým nádorovým procesem, kteří ve stejnou dobu s ním začínali onkologickou léčbu. Po celou dobu byl ve velmi dobrém stavu a věnoval se zčásti svému povolání. Pouze dojížděl do nemocnice ambulantně na krevní transfuze. Ta poslední se mu ale stala osudnou.“
Nastaly komplikace?
„Krevní konzerva dokapala až pozdě odpoledne, a protože nebyla k dispozici sanita, nabídli mu odvoz příští den ráno. V noci uklouzl a upadl na WC. Zemřel na výron krve do mozku, protože pád nenahlásil a nikdo si toho nevšiml. Tento případ ovšem nelze paušalizovat.“
Vice z rozhovoru najdete v tištěné verzi Nedělního Aha!
