Karel Voříšek: Jak se zbavuje nepříjemných obav? | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Karel Voříšek: Jak se zbavuje nepříjemných obav?

Karel Voříšek je velký sympaťák.
Karel Voříšek je velký sympaťák. (Foto: Dana Kolářová, Mária Rušinová, Daniel Černovský, Martin Hykl, Pavel Machan, herminapress.cz, Prima, ara )

Má spoustu aktivit! Karel Voříšek (54), který už čtyři roky pravidelně usedá vedle Kláry Doležalové (44) před kamery Primy, moderuje různé společenské akce, ale taky píše verše a učí lidi, jak se mají mít rádi. „Pochopte sami sebe a odpusťte si,“ říká moderátor přesvědčivě.

Nedávno do vašeho auta na dálnici nabourali. Změnilo to nějak váš vztah k ježdění?

„Absolutně ne. Jízda autem mi dává svobodu. Vyrážím tak akorát, abych stíhal, tedy pokud nejedu po D1. Na té si přece jenom dávám fóra, protože je to holka nevyzpytatelná. I když havárie, o které mluvíme, byla na jiné dálniční dámě, při cestě do Náchoda. Musím říct, že takhle velké to bylo poprvé. I dálnici uzavřeli. Jitka Zelenková mi pak říkala, že už myslela, že to na Muže roku nestihne, protože se vepředu něco stalo... A to něco jsem byl já!“

Jste prakticky stále na cestách. Jaké nešvary vás nejvíce štvou?

„Bezohlednost řidičů. Zdánlivé drobnosti. Zapomněli blinkry doma, když mění směr jízdy. Nezipují. Zarputilý výraz ve tváři – já jsem teď na hlavní silnici a ty se sem dostaň, jak chceš, já tě nepustím! Zuřivé blikání, když náhodou neuhnete z cesty. Nedávno jsme procestovali Rakousko a nestalo se nám to ani jednou. Samozřejmost, jako je uhnout houkající sanitce, hasičům, se u nás také moc nenosí.“

Vypeklo vás někdy auto na cestě?

„A víte, že to bylo zase na Moravě?! Přitom nedám na ten úrodný kraj dopustit. Moderoval jsem konferenci a přednášel rétoriku v Zaječí. Mluvím a slyším, že venku houká nějaké auto. Proč to nevypne, pomyslím si, ale mluvím dál. Až pak jsem poznal, že to bylo moje auto. No, nevadí. Odjíždím do Prahy. Pohodová cesta až do okamžiku, kdy na dálnici začne pršet. Slabé slovo – lejt jako z konve. Tma, déšť, nevidím na krok. Zapínám stěrače a nic. Vyzkratováno. Nefungují. Proto auto houkalo. Co teď? Zastavuju na každé pumpě a čistím přední sklo. S vypětím všech sil dojíždím do Průhonic a vůz nechávám v noci v servisu.“

To byl dost velký hazard!
„Dodnes si nadávám, že jsem cestu z Brna do Prahy v lijáku po dálnici bez stěračů absolvoval. Myslím, že moji andělé strážní neměli pohotovost, ale soudný den! Ustáli to, děkuju a slibuju, že příště už to rozhodně nebudu opakovat.“

Tvoříte pár s mluvčím Vladimírem Řepkou. Kdo doma vaří a nakupuje?

„Další záludnost, ale nevadí. Přiznávám bez mučení, že jsem ochutnávací typ. Zvykl jsem si a rád na to, že Vláďa skvěle vaří. Je to obřad. Mám rád chvíle, kdy si sedneme a jíme. Jednak pro chutě, které nabízí na talíři, ale i pro rituál kolem toho. Chutnáme, povídáme si a já chválím. Víte, někdy vztah dvou lidí bereme jako samozřejmost. Jako něco, co je. Zapomínáme chválit a hladit – nejen rukou, ale i slovem...“

To je fakt.

„Neumíme říct – mám tě rád. Stydíme se za to. Píšu o tom i ve své knížce Štěstí se dá naučit. Přece, když už s tebou jsem, žiju a propojil jsem svůj osud s tvým, myslím to s tebou vážně a beru tě takového, jaký jsi, chci, abys i ty přijal stejně mě. Jinak to nemá cenu, trápíme se a měli bychom být někde jinde. Žít osud trpitele je nanic, nikdo vás neocení a odnesete to jenom vy. Ale to jsme se od jídla dostali hodně daleko.“

Vím, že bydlíte v bytě. Nikdy jste nezatoužil po domě, jako má třeba vaše sestra Jana?

„Máte mě přečteného. Jistá volnost bydlení ve vlastním domě je pro mě jako pro zrozence svobodomyslných Vah velmi lákavá. Jenže na druhou stranu si neumím představit jistou odstrčenost bydlení daleko od centra. Razím teorii, že chci bydlet tak, abych v pohodě mohl pěšky dojít na Václavák a zpátky. Takže když dům, tak jedině na Vinohradech. Ale to musím ještě trochu máknout, abych na něj ušetřil!“

Neštve vás někdy, že jste stále pod drobnohledem? Nemůžete ani pořádně zapařit.

„Vezměme to popořádku. Práce, kterou dělám, mě baví a vcelku i slušně živí. Neměnil bych. Popularita, která k ní patří, mě neobtěžuje, a abych řekl pravdu, dělá mi i dobře. Ne že bych byl narcis, ale je to ocenění mé práce. Vzkaz diváků, že to, co dělám, má smysl. Kdo z branže říká, že ho popularita obtěžuje, má dělat něco jiného. Je to daň profesi. Většinou příjemná daň. Ale abych byl upřímný – to víte, že je to někdy k pos*ání! Teď mě nenapadá slušné slovo. Ale je to tak. Přece jenom se musíte o trochu víc hlídat než ostatní. Máte ksicht, který vám nikdo neodpáře.“

K moderátorskému postu jste přidal zajímavá školení. Můžete prozradit, co lidi učíte?

„Je to jednoduché. Nic je neučím. Všechno je v nás. Otvírám lidská nitra. Znovu v nich probouzím to, co jsme kdysi jako tříletá, čtyřletá mrňata uměli. Mluvit, argumentovat, ptát se. Svým motivačním přednáškám, seminářům, individuálním konzultacím na téma dokonalá rétorika a přesvědčivé vystupování dávám vzletný název Mluvte jako já.“

Jako vy ve Zprávách na Primě?

„Ne, to neznamená, abyste mě napodobovali nebo že jsem dokonalý. Mluvte jako já znamená, nepotlačujte sami sebe, stavte na svých chybách a zdánlivých nedostatcích. Vzbuďte své já a mějte ho rádi. Vy jste vy. Pochopte sami sebe, odpusťte si a jednejte. Buďte tím, čím jste, a ne tím, kým vás chtějí ostatní mít.“

Jak se prodávají vaše knihy? Myslím tím nejen vaše verše, ale právě ty na dané téma.

„Děkuji za optání. Já ani moji nakladatelé si nestěžujeme. Zatím jsem napsal tři. Jednu dokonce s prezidentkou. Titul Jak být přesvědčivý a neztratit se v davu jsem dal dohromady s prezidentkou České marketingové společnosti, docentkou Jitkou Vysekalovou. Druhá jsou právě vámi zmiňované verše Osudová životních šansoniérů a zatím poslední má název Štěstí se dá naučit aneb Můj život bez strachů a bez rohlíků. Popisuju v ní, jak se zbavuju svých strachů, které trápí, obtěžují a svazují většinu z nás.“

To mě zajímá. Jak?

„Ptám se například – vám ještě opravdu záleží na tom, co si o vás myslí ostatní? Ukazuju, jak si sami sobě děláme život složitějším, než opravdu je.“

Jak vznikal rozhovor

S Karlem jsme se sešli v předvečer jeho narozenin jako už mnohokrát. Známe se asi dvacet let a v nejtragičtější chvíli mého života, kdy syn ležel v roce 2008 po nehodě na ARO se zlomeným vazem, mi nezapomenutelně pomohl. Jsem navždy dlužnicí.

Celý rozhovor si můžete přečíst v tištěném sobotním Deníku Aha!.

Na video s Karlem Voříškem se můžete podívat zde:

Video se připravuje ...



Přečtěte si

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.