Deník kata nalezen: Přesná agenda poprav a mučení!

Deník jsme objevili náhodou, historik Vladimír Šindelář s Milevska se touto morbidní tematikou zabývá dlouhé roky, publikuje a píše knížky. A společně jsme narazili na potomky kata Nymburského. Nechtějí být jmenováni kvůli své pověsti, ale zápisky ochotně poskytli k nahlédnutí. Jde o autentickou zprávu o práci člověka, který stál na okraji společnosti.

Kat a pohodný v jedné osobě

V roce 1750 vyhověli písečtí radní žádosti táborského mistra popravčího Antonína Nymburského, který se o místo kata v Písku hlásil. Nastoupil v červenci téhož roku a stal se tak prvním píseckým katem, který zároveň vykonával i funkci pohodného. Konšelé mu určili k bydlení městskou pohodnici, která se nacházela za Novým Dvorem jižně od Písku.

Po svatbě si Antonín (syn pražského kata Jana Nymburského), vystavěl s podporou města nedaleko obydlí nové, které s různými úpravami existuje dodnes. Pozoruhodné ale je, že si vedl zmíněný zápisník, do kterého si zapisoval vykonané exekuce, ale i některé rodinné události. Sešit je plný gramatických chyb a některá jména byla zapsána foneticky, tak, jak je autor poznámek slyšel.

Vojáci se mu starali o práci ve velkém

Protože se poblíž Písku nacházelo několik vojenských jednotek, katův zápisník je plný poprav vojáků. Například zápis z roku 1751: „Byl oběšenej voják od rekementu Bota.“ V následujícím roce oběsil písecký kat čtyři vojáky z útvaru v Písku, v roce 1753 pět vojáků ze Sušice a v roce 1755 další dva vojáky z Písku.

Jména popravených vojáků provázela katův zápisník i v dalších letech, prohřešky za které skončili v jeho rukou, jsou dnes již obtížně dohádatelné. Procesy byly věcí armády a ve vojenských archivech nebyla orientace zrovna snadná. Oběšením se však nejčastěji trestala dezerce, znásilnění, krádeže, za vraždu pak viníka čekalo stětí mečem.

Lámání kolem

V katově zápisníku se však můžeme dočíst některé podrobnosti z exekucí na civilistech. Například zápis ze 17. dubna roku 1752 nám říká, že: „Matěj Horálek dostal dva cejchi a pak byl vymrskanej.“ Nebo zápis z 12. května 1762: „Matěj Kodat kolem lámán, pak do něj vpleten a do povětří vyzdvižen.“ Podobně dopadl 4. listopadu 1769 i další odsouzený Filip Prexl: „Byl v hovězí kůži tažen k popravišti, pak lámán kolem, do něhož byl vpleten a do povětří vyzdvižen.“

Tento sedmnáctiletý odsouzenec byl tzv. volákem a do šumavské sklářské huti nedaleko Javorné svážel volským potahem dřevo. V lese nedaleko huti potkal židovského obchodníka Jacoba Kiberla, kterého druhý den na odlehlém místě úderem do hlavy zavraždil, okradl a pro jistotu mu ještě vyřízl jazyk. Na vraždu se přišlo a tak skončil mladík v rukou kata Nymburského.

40 let ničil život celé rodině, a tak... Zeť popravil tchána!

Celý článek

.

2

Tresty pro matky vražedkyně

Kat si do zápisníku stručně zaznamenával také potrestání žen, které např. zabily vlastní děti. Víme tak že:

*„Roku 1770 dne 24. Septem. Bila Anna Marie Puhinkerová sťata a kůlem probita v Písku.“

*„Roku 1771 dne 12. Oktobris bila Veronika Zborníková sťata a ruka uťata, hlava na špic nastrčena a ruka na kolo přibita v Písku.“

*„Roku 1774 dne 26. Marci bila Mařena Švehlová sťata, ruka uťata, a pak kůlem skrze srdce probita, hlava na špic nastrčena a ruka na kolo přibita.“

Katovy melouchy mimo Písek

Kat Antonín Nymburský vykonal několik exekucí i v okolních městech, kam byl zván. Například za utopení manželky v rybníku byl potrestán Josef Kmoha 3. dubna 1761 v Horažďovicích. V katově zápisníku stojí: „Josef Kmoha vyvěšen, 2 řemeny taženy a ruku uťatou a na pilíř přibitou, pak kolem lámaný a tělo na kola vpleteno, do povětří vyzdviženo, že svou manželku zabil.“

Dne 3. května 1764 byl v Kašperských Horách uškrcen Jan Maršák pro sodomii a poté bylo jeho tělo spáleno. Uškrcený tenkým provázkem a upálený byl také v roce 1765 žhář Václav Beran v Mirovicích. Teprve po letech vyšlo najevo, že se slabomyslný pastýř Beran stal obětí justičního omylu. Exekucí mimo Písek bylo mnohem víc.

Zrušení trestu smrti ho připravilo o práci

Kromě práce na popravišti bylo katovou povinností vyslýchat provinilce v mučírně. Písecký kat také vypaloval cejchy, například: „Dne 14. Februari dostal Žid Šimon Bernard cejchi RBO (vyobcován z Čech) v Písku.“

Protože byl v roce 1788 v habsburské monarchii zrušen trest smrti, dal písecký magistrát svému katovi hned příští rok výpověď. Byla mu nabídnuta funkce pohodného a tak mohl dál bydlet ve své chalupě s přilehlým polem. Také mu byl vyměřen roční deputát čtyři strychy žita, dvě libry kaprů a čtyřiadvacet zlatých na hotovosti a přiděleny další výhody.

I když byl trest smrti po několika letech opět obnoven, písecký kat se toho již nedožil. Na konci jeho sešitu se však můžeme dočíst zápis, psaný zřejmě rukou katova syna: „Roku 1795 dne 13. června v Pánu zesnul můj milý otec Antonín Nymburský, mistr ostrého meče Královského města Písku. Jeho tělo počestně pochováno jest v Putimi při Chrámu Páně Svatého Vavřince.“

 Z katova deníku:

Roku 1767 dne 27. Februari dostal Josef Buček pálenou šibenici a byl vymrskanej od rekementu mladého Volfinpitla v Písku.

Roku 1767 dne 17. Juli byl Kašpar Tiran a Karel Doman vojáci oběšeni od regmentu mladého Volfinpitla ve Strakonicích.

Roku 1769 dne 9. Juni Jan Tercián oběšený od regmentu mladého Volfinpitla v Písku.

Roku 1769 dne 24. Novembri byl Filip Prakuler v hovězí kůži vytažen a kolem lámán

a do kola vpletený a do povětří vyzdvižený v Písku.

Roku 1770 dne 24. Septem (bris) byla Anna Maria Puhinkerová sťata a kůlem probita v Písku.

Roku 1771 dne 22. Marci byl Josef Šajmrt oběšený od regmentu mladého Volfinpitla v Písku.

Roku 1771 dne 29. Augusti byla Magdalena Suková mučena v Písku.

Roku 1771 dne 25. Septembris byl Petir Pločir pan solní Královského města Českých Budějovic oběšený v Budějovicích. Já k tej exekuci povolán jsem byl a taky jsem ji dě(lal.)

Vladimír Šindelář: Mistr popravčí byl dobře placený, ale společensky na samém dně: Kat v rudé kápi je mýtus.

Kat, šibenice a mučidla je téma, které citlivějším náturám nahání husí kůži. Kolem poprav a popravčích mistrů však existuje i mnoho zažitých mýtů. Své o tom ví i ředitel Milevského muzea a autor knih Cesta na popraviště Vladimír Šindelář, který se hrdelním právem zaobírá téměř třicet let. Spisovatel literatury faktu právě připravuje další knihu o šumavských zločinech.

Jaké představy o katech se nezakládají na pravdě?

„Kolem katů a poprav existuje celá řada mýtů. Jedním z nich je domněnka, že kat měl na sobě při popravách červenou kápi. Vychází to zřejmě z nějakého romantického vyobrazení někdy z 19. století. Ve středověku nic takového neexistovalo. Dochovalo se mnoho dobových vyobrazení katů, ale nikde žádná červená kápě není. Kat navíc musel při svém řemesle dobře vidět, dva prostřižené otvory pro oči by mu značně zkomplikovaly život. Jedině v Anglii nosil popravčí na obličeji koženou masku, připevněnou jako škrabošku, která se při té exekuci nemohla pohnout.“

Jaký další omyl se kolem katů opakuje?

„Stejně romantická smyšlenka je stínání na popravčím špalku, které popisuje ve svém románu o rodině Mydlářů novinář a spisovatel Josef Svátek. Při stínání mečem se špalky nepoužívaly. Odsouzenec se zavázanýma očima buď klečel, nebo dokonce seděl na nízké stoličce. Oči měl zavázané ne proto, aby neviděl přípravy k popravě, ale podle tradice proto, aby posledním pohledem do očí nikoho neuhranul.“

Jak tedy probíhala samotná poprava?

„Smrtící sek byl veden mírně šikmo zezadu a záleželo na mnoha okolnostech. Zda je meč dobře nabroušený, zda se odsouzenec v té chvíli nepohnul, zda nebyl kat opilý, což v mnoha případech byl. Když se něco z toho skutečně přihodilo, změnilo se pak to divadlo v otřesné drama.“

Znáte nějaký případ, kdy byl kat tak opilý, že nebyl schopen vykonat popravu?

„Stalo se to v roce 1636, myslím v Uherském Brodě. Kat ťal asi čtyřikrát, hlava ještě na nějakém zbytku kůže visela, ale protože už tělo leželo na zemi, nebylo lehké popravu dokončit. Nakonec to nevydržela přítomná katova manželka, a aby zabránila další ostudě, hlavu od těla odřízla nožem.“

Jaké druhy poprav musel kat ovládat?

„Popravy se vykonávaly oběšením, stínáním (v českých zemích výhradně mečem), lámání kolem a upálením. Ženy bývaly také zaživa zakopány, to znamená, že je vložili do vykopané jámy, posypali zemí a pak jim probodli naostřeným kůlem srdce. Zastřelení se vykonávalo výhradně u armády, a to ještě jen za válečných časů.“

Kolik měl kat pomocníků?

„Počet nebyl daný, mohl jich mít, kolik chtěl a kolik mohl zaplatit. Dělali všechny hrubší práce, on byl mistr, oni pomocníci. Pacholci rozhodně žádnou popravu nevykonávali.“

Stávalo se, že se poprava nepovedla a odsouzený přežil?

„Takových případů moc není. Počátkem roku 1620 byl katolický šlechtic Jan Kryštof Zouzar obviněn ze špionáže, což se za války rozhodně netolerovalo, a ve Stodu odsouzen k trestu smrti. Klatovský kat, povolaný k výkonu popravy, ťal dvakrát, ale pokaždé odsouzence jenom zranil. Kat na místě omdlel, Zouzar po ošetření popravu přežil a po uzdravení mu bylo povoleno odcestovat. Císař Ferdinand II. ho pak ve Vídni přijal jako člověka, který přežil vlastní smrt.“

Jaké bylo společenské postavení katů?

„Vždycky žili na okraji společnosti, dotknout se kata znamenalo ztrátu cti. Musíme si uvědomit, že katovým posláním nebylo jenom zabíjení lidí, byl to celkově člověk pro špinavou práci. Například v Krumlově měl kat za úkol čistit i městské záchody, neboli prevéty. V některých menších městech působil také jako antoušek neboli ras, to znamená, že sbíral pošlá zvířata. Mnohdy byl možná na nižším společenském stupni než zločinec, kterého měl popravit.“

Ale finančně na tom asi špatně nebyl?

„Placený byl dobře, ale neměl zase tolik možností peníze utratit. Jedině za dobré jídlo a pití doma, dobrý povoz... Jít do hospody byl pro něj problém, ne všude mu dovolili, aby vstoupil, a jít k muzice, to bylo málo pravděpodobné. Budoucí ženu musel shánět ve svých vodách.“

Kolik dostával kat za popravu? Stačila pokrýt jeho měsíční výdaje?

„Podle toho jaké. Tak například písecký kat Antonín Nymburský dostal za lámání kolem Josefa Kmohy v roce 1761 za samotnou popravu 31zlatých a 12krejcarů. Za to si tenkrát mohl koupi buď jednu krávu, nebo 186 kg hovězího masa, nebo 77 kg slaniny, nebo 103 husy, nebo 232 slepic, nebo 5 588 ks vajec.“

Stalo se někdy, že by skončil kat sám na popravišti?

„Takové případy existují. Například kat Volf Sokol Blatenský byl někdy na začátku sedmnáctého století popraven v Jihlavě. Upadl v nemilost pánů radních a ti mu přičetli nějaké zločiny. V Táboře byl zase někdy kolem roku 1555 podle stručného zápisu popraven kat i s katovkou. Roku 1610 byl popraven kat v Čáslavi. Ten působil také jako pohodný, a aby si zvýšil přísun zvířat, tak otrávil na nějaké pastvě trávu, po které lidem dobytek pošel. Získal tak spousty tuku, kůží a rohů, což se dobře prodávalo. Přišlo se na to, a protože šlo o travičství, přišel sám kat o hlavu.“

V jakých případech se vykonávala poprava sekyrou?

„V českých zemích nedošel tento způsob velkého uznání, ale například v Anglii byla sekera velmi tradičním nástrojem. V těchto případech byl pak špalek nutný. Nebyl však kulatý, ale hranatý s výřezem pro hlavu a ramena. U nás se špalek používal v případech, kdy se sekaly ruce. To se neprovádělo mečem, ani sekyrou, ale úderem velkého kladiva na železný sekáček. “

Měli šlechtici při popravách nějaké výhody?

„Pro šlechtice bylo obvyklým stavovským trestem stětí, což bylo pokládáno za čestný druh smrti. Pomineme-li Jana Roháče z Dubé, který byl oběšen, neznám v našich dějinách jiný příklad, kdy byl nějaký šlechtic popraven provazem.“

Kdy se u nás používal při popravě provaz a kdy meč?

„Provaz byl dříve takovým nejméně čestným způsobem, který se týkal zlodějů a různých podřadných zločinů, a tento způsob popravy se vlastně zachoval nejdéle. Věšení byla pro kata na rozdíl od stínání mečem celkem standardní práce. Po roce 1804, kdy se v rakouské monarchii po sedmnáctileté pauze znovu obnovil trest smrti, se však už mečem nepopravovalo, naopak provaz přetrval až do roku 1990, kdy byl nejvyšší trest u nás zrušen.“

Stínání mečem byla asi dost náročné?

„ Řečeno sportovní terminologií, byla to nejvzácnější, královská disciplina. Zaprvé se kat musel trefit do správného místa, což nebylo tak snadné, a zadruhé bylo žádoucí, aby hlava odlétla hned při prvním úderu. Kolem popraviště stál tisícihlavý dav diváků, který kata obvykle příliš nemilovali. Pokud by spatřili, že kat je nešika, byl by malér. Mohli posbírat kameny a s katem by to nemuselo dopadnout dobře. Však se to také i v Čechách několikrát stalo“

Měl kat před svou úplně první popravou, řečeno opět sportovní terminologií, nějaký trénink?

„Oficiální školení pro katy neexistovalo, často šlo o pokračovatele rodinné tradice a otec zaškoloval svého syna. Kátův následovník měl tak možnost asistovat u poprav ještě před tím, než sám nastoupil tuto profesi.“

Proč si podle vás vedl kat Nymburský deník?

„To je zajímavá otázka, protože z českých katů byl jediný, kdo si své popravy zapisoval. Jeho deník však neobsahoval jenom zápisy o některých popravách, které ho zřejmě nějakým způsobem zaujaly, ale dočteme se v něm i některé rodinné události. Čili, jedná se o takovou maličkou rodinnou kroniku a psát paměti bylo v té době celkem obvyklé.“

Poprava vraha, která byla odkládána celých 25 let: Bojím se injekcí!

Celý článek

.

1

Fotogalerie

5 fotografií