Režisér Vorlíček o životním daru od Bartošky! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

pátek 29. března 2024

Dnes je Velký pátek / Taťána, zítra Arnošt

Režisér Vorlíček o životním daru od Bartošky!

Václav Vorlíček má mnoho práce, do Karlových Varů proto přijede až příští týden ve čtvrtek.
Václav Vorlíček má mnoho práce, do Karlových Varů proto přijede až příští týden ve čtvrtek. (Foto Aha! – David Kundrát, Pavel Machan, Martin Hykl, ara)

Na právě zahájeném filmovém festivalu v Karlových Varech bude jednou z hlavních hvězd! Režisér Václav Vorlíček (87) dostane v lázeňském městě cenu za celoživotní přínos české i světové kinematografii. Jak se do Varů těší? Jaký film do nich přiveze? A jak to vypadá s jeho zdravím? Nejen o tom promluvil v rozhovoru pro deník Aha!.

Kdy přijedete do Karlových Varů? 

„Já jsem měl už dlouho na příští týden domluvený jiný program. A když jsem se dozvěděl, že mě chtějí na festivalu ocenit, tak jsem zjistil, že se mi ty termíny překrývají. Takže já tam přijedu 6. července a 8. července budu obdařen tou sochou, a pak zase odjedu...“ (směje se)

Jaký film v rámci vaší návštěvy v lázeňském městě promítnou?

„Byl jsem požádán, abych navrhl film – a já jsem automaticky řekl: Pane, vy jste vdova!, protože to pokládám za nejpromyšlenější komedii, co se týká humoru. Ale Jirka Bartoška říkal, že už se to týká dějin, takže by byl raději za černobílý film. A to je tedy Kdo chce zabít Jessii?, protože já jsem ho nemohl točit barevně. V té době by na ten aquacolor, na který jsme točili, asi neuměli udělat ty bublinky, co vycházejí s textem z úst těch komiksových figurek. Tak jsme se dohodli na té Jessii...“


Je pravda, že nápad udělat tento film vznikl už šest let před jeho uvedením do kin?
„Ano. V roce 1960 jsem cestoval ve vlaku na zlínský festival a tam jsem poprvé potkal Miloše Macourka. A během naší debaty padl návrh, že by stálo za to zfilmovat komiks. Měl jsem jich hodně doma a díky nim přišel ten nápad. Vymyslel jsem, že by se ty komiksové figury mohly vrhnout do života a jít mezi normální lidi. Byl jsem zvědavý, co to udělá... A tak vznikl film Kdo chce zabít Jessii?.“

Proč jste ale Jessii začali natáčet až v roce 1964?
„Miloš Macourek na mě neměl čas. Dělal hodně pro Lipského a pracoval také ve Španělsku. A najednou mi na jaře roku 1964 zavolal s tím, že už je zpět a můžeme se do toho dát.“

Jezdíte na filmový festival rád?
„Jo, ale dříve se mi podařilo chytit lístky na nějaké filmy, což se mi v posledních letech moc nedaří, takže se do biografu dostanu dvakrát až třikrát za festival.“

Správný umělec si v Karlových Varech dopřává i dobrého vína a jídla. Jak je to ve vašem případě?
„Úplně stejně. A k tomu všemu patří i dobrá cigareta...“ (směje se)

Už jsme mluvili o Miloši Macourkovi. Našel jste po jeho odchodu nějakého nového parťáka?
„Podívejte se, já dostávám spoustu nabídek. Posílají mi je ke čtení. Co se mi líbí, nad tím se zamyslím, když se mi to nelíbí, tak poděkuju a řeknu, že mířím jiným směrem. A taky si pracuji sám na své látce. Já bych se rád vrátil k nějaké bláznivé komedii, ale parťáka nemám... Miloš je zkrátka nepřekonatelný.“

Na jaký nejhezčí zážitek s ním vzpomínáte?
„Ještě za totality za námi přijel do Prahy z Kolína nad Rýnem hlavní redaktor vysílání pro děti a mládež. A říkal: Já už jsem odvysílal všechny vaše filmy. A já bych chtěl něco jako Dívku na koštěti nebo Jak utopit doktora Mráčka. Ale aby to nemělo těch 85 až 90 minut, ale aby to mělo třináctkrát 28 a půl minuty.“

Jak jste s tím naložili?
„Tak to nám dalo zabrat. Rok jsme psali scénáře a vznikla Arabela. V té době, kdy nikdo nesměl nikam jezdit, nám německé velvyslanectví vystavilo trvalé vízum a doložku. My jsme tam vždy jezdili na dramaturgické porady. Když jsme tam létali, tak oni si spočítali, kolik to stojí, a my jsme jim nabídli, že budeme jezdit autem, že nám těch 750 kilometrů nevadí. Že vyjedeme brzy a budeme tam načas. No a tak jsme vždy vyjížděli ve čtyři ráno z Prahy a na poradu v devět hodin už jsme byli v Kolíně.“

A jak jste vůbec přišli na jméno Arabela?
„To bylo tak, že jsem měl takový klukovský zážitek. Asi ve 13 letech jsem se dostal ke čtení Kroniky Pickwickova klubu a tam se vyskytovala taková dívka, která mě jako malého kluka oslovila. Byla mi velice sympatická. Tedy ne že bych se do ní zamiloval, ale byla to velice mile líčená ženská postava a jmenovala se Arabela. My když jsme to jméno použili, tak Němci to brali úplně normálně, samozřejmě. V bavorských rodech se jméno Arabela vyskytuje běžně. To pro nás to jméno znělo exoticky a mile.“

Když jste Arabelu psali, už jste počítali s hereckým obsazením?
„Jak ty figury vznikaly, tak už taky získávaly vzhled v představách při psaní, aniž bychom ty herce oslovovali. Takže jsme jim tam už vlastně rozdávali role. Takže bylo jasné, že pan Majer bude Menšík, paní Majerová Stellinka Zázvorková...“

Celý rozhovor si můžete přečíst v sobotním tištěném deníku Aha!

Na video s panem Vorlíčkem se můžete podívat zde:

Video se připravuje ...



Přečtěte si

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.