Herec Rudolf Kubík (51): V autě mu zemřela neznámá žena!
7 fotografií
Hraje, dabuje a píše písňové texty. Herec Rudolf Kubík si zahrál v českých i zahraničních filmech, namluvil stovky rolí, ale svůj hlas prý ve finále nepozná. Jeho texty nazpívaly hvězdy hudební scény v čele s Karlem Gottem. Málokdo ale tuší, že tenhle chlápek měl na kahánku. Před lety se totiž vypořádal s vážnou nemocí a dnes se cítí ve skvělé kondici.
Před lety jste vážně onemocněl. O co šlo?
„Nic mi nebylo, nic mě nebolelo. Zhruba před dvanácti lety jsem šel na vyšetření cholesterolu a lékaři mi oznámili, že mám třetí stupeň cirhózy jater. A to jsem nikdy nepil alkohol. Játra jsem měl na kaši, bylo mi řečeno, že se s tím nedá nic moc dělat. Asi po půl roce, co mi lékaři cirhózu objevili, jsem měl přijít na prohlídku. Že se uvidí, co bude dál. Tenkrát mi jedna kolegyně herečka poradila známého léčitele, tak jsem nečekal a navštívil jsem ho.“
Pomohl?
„Celkem rychle. Předepsal mi čaje a do čtvrt roku jsem měl játra v pořádku. Piju je denně a dodnes.“
Když jste se diagnózu dozvěděl, zasáhlo vás to hodně?
„Netušil jsem, co bude dál, bál jsem se. Nevěděl jsem, co mám očekávat. Představil jsem si Jiřinu Bohdalovou ve filmu Corpus delicti, jak umírá na cirhózu. Ale zajímavé je, že když jsem při první návštěvě odcházel od léčitele, přišel zlom. Měl jsem pocit, že jsem naprosto zdravý a vše je v naprostém pořádku. Uvěřil jsem mu.“
Jak si to vysvětlujete?
„Je to výborný diagnostik. Aniž bych promluvil, hned mi podle virgule oznámil, že mám zničený játra. A zároveň mě ujistil, že to spravíme. Po třech měsících se tak stalo. Chodím k němu pravidelně a nejen kvůli játrům.“
Doporučil byste ho ostatním.
„Rozhodně, ale nestojí o publicitu, tak jsem slíbil, že ho nebudu jmenovat.“
Jste i pod lékařskou kontrolou?
„Každého půl roku chodím na kontrolu k jednomu panu profesorovi do vojenské nemocnice, který si mě hlídá. Díky bohu jsem už několik let naprosto zdravý. Žádnou dietu nemám a alkohol vůbec nepiju. A v době, když jsem se o nemoci dozvěděl, mi došlo plno dalších věcí.“
Například?
„Že většina lidí řeší neustále samé malichernosti. Od rána do večera se zabývají kravinami. Místo toho, aby si vážili toho, jak dobře se mají. Uvědomil jsem si, že já konkrétně už žiju skoro dvaapadesát let v míru, v tom globálním měřítku se dá říct, že i v blahobytu. Jsem relativně zdravý, co mi chybí? Kdyby si všichni lidi uvědomili, že většina nás se má lépe, než dvě třetiny lidí na světě, nebudou řešit hlouposti.“
Obraťme list. Kromě hraní a dabování se věnujete i psaní písňových textů. Kolik textů jste otextoval a s kterými interprety jste spolupracoval?
„Za zhruba pětadvacet let jsem otextoval zhruba kolem dvou stovek písní. Pro Karla Gotta například na jeho poslední vánoční desku Zázrak vánoční, pro Helenu Vondráčkovou titulní písničku do Kameňáku Všichni v tom lítaj a jsem dvorní textař Hanky Křížkové, které dělám všechny šansony. Také jsem psal texty pro Petra Kotvalda, Petru Janů, skupinu Kamelie, Elements a různě.“
Vzpomenete si ještě na svůj úplně první text?
„Určitě. Byla to totiž shodou okolností úplně první písnička pro Moniku Absolonovou, když jí bylo šestnáct let. Jmenovala se Pod peřinou, a když si ho její maminka přečetla, zdál se jí příliš sprostý. Řekla, že její dítě to zpívat nebude, takže jsem ho musel předělat.“
Ještě spolupracujete?
„Nejen to. Stali se z nás velcí přátelé a minulý rok jsem jí dělal čtyři texty na její vánoční desku Až do nebes. Je krásná, moc se jí povedla a byla to moje srdeční záležitost. Kamarádíme spolu od jejích šestnácti let, máme se moc rádi, znají se i naše rodiny a vydrželo nám to už pětadvacet let. Monika je úžasný člověk.“
Dlouholeté přátelství v show-byznysu není asi obvyklé. Věříte v kamarádství?
„Možnost kamarádství je kdekoliv, show-byznys nevyjímaje. Kamarádství v tom pravém slova smyslu, kdy se můžete o druhého opřít a pokud vám teče do bot, zavolat mu třeba ve čtyři ráno, je strašně vzácná věc. Opravdových kamarádů máme málo.“
Můžete nějaké vaše vyjmenovat?
„Jak jsem říkal, patří mezi ně Monika Absolonová a dalším člověkem, se kterým se znám dlouho, je Jarka Obermaierová. To Jsou lidé, kteří neumí udělat křivárnu, a můžu se na ně spolehnout. Jsem rád, že jsem je poznal.“
Vím, že se hodně věnujete i dabingu, tušíte, kolika filmům jste propůjčil svůj hlas?
„Tak to nevím, ale jsou jich určitě stovky. Dabuji zhruba třikrát týdně a v devadesáti procentech vrahy, černochy, pedofily a úchyly. Táty od rodin jen zřídka kdy.“
Kdyby v televizi dávali nějaký film, který jste před lety daboval, poznal byste svůj hlas?
„Ne. Já nepoznám po hlase ani svoje kolegy, kromě Martiny Hudečkové. Je to divný, ale hlasy nepoznávám.“
Hrál jste menší role ve známých seriálech, známe vás i z filmů Slunce seno a erotika, Andělská tvář, Waterloo po česku. Jak například vzpomínáte na natáčení pohádek Z pekla štěstí?
„Jsem rád, že mě ta, dnes už věčná, pohádka potkala. Rád vzpomínám i na setkání s Vaškem Vydrou, jako čerti i lidé jsme si moc rozuměli. A potom to setkání s panem Gottem, naším Luciferem ve druhém dílu, bylo nádherné. Včetně nájezdů jeho německých fanynek.“
Byly na natáčení?
„Točilo se to v jednom lese, v rozbořeném kostele u hranic a ženy v Německu se o tom nějakým způsobem dozvěděly. Během týdne nočního natáčení se potom poblíž tohoto místa sjížděly autobusy s jeho fanynkami. A on jim o půlnoci v tom čertovském kostýmu zpíval. Byl to neskutečný zážitek. Stovky bab zkrátka čekalo na Karla Gotta, až se objeví. Nikdy jsme se nedozvěděli, jak ho tenkrát vypátraly.“
Točil jste i v zahraničních filmech a seriálech. Jaké s nimi máte zkušenosti?
„Pro mě to byla většinou katastrofa, protože neovládám jazyky. Dělal jsem to nerad. Mluvit anglicky, když umíte říct jenom Marlboro je hrozný.“
Musel jste si ale nějak poradit?
„Tak například v jednom filmu jsem hrál nejmladšího ze třech židovských synů, které odvlekli do gheta. Měl jsme kouče na angličtinu, se kterým jsem se přes tlumočnici domluvil, že když budu mít výpadek textu, budu brečet. Nakonec jsem prořval celou scénu a režisér byl nadšený.“
Kde vás teď mohou diváci vidět na domácí scéně?
„Momentálně jsem na volné noze. Moje poslední nazkoušená role je muzikál Mefisto, která měla v listopadu premiéru v divadle Hybernia. Střídám se tam ve dvou rolích. Jedna je sluha a druhá policajt Dragonetti. Divadlo je radost.“
Jak se udržujete v kondici?
„Posledních deset let pravidelně cvičím jógu a chodím na kolečkové brusle. To je veškerý můj sport, který mi absolutně vyhovuje, a myslím, že je dostačující.“
Lze vyléčit cirhózu?
K úplnému vyléčení nedojde. Při dodržování abstinence a diet lze ale potlačit symptomy. Játra se stabilizují a vykazují běžné funkce. Existuje mnoho případů, kdy se »bylinkami« dosáhlo významného zlepšení jaterní činnosti. Cirhóza nemusí mít za spouštěč alkohol nebo nemístné přejídání, ale také virovou hepatitidu, nadužívání léků, metabolické poruchy.
Příběh dobrodiní
Položte tu mrtvolu na chodník a jeďte pryč…
Před lety prožil Rudolf Kubík příhodu, při které běhá mráz po zádech. Stalo se to jednoho sobotního dopoledne, jel do studia dabovat. S větší časovou rezervou nasedl do auta a beze spěchu vyrazil. Vychutnával si příjemné pražské ráno a ze staženého okénka pozoroval ještě ospalý život velkoměsta. Ve zpětném zrcátku náhle uviděl starší ženu s nákupem, jak upadla. Okamžitě zacouval, zastavil a pomohl jí vstát. Když sbíral rozsypaný nákup, všiml si, že se žena poranila. Přesvědčil ji, že ji zaveze na ošetření, posadil ji vedle sebe, tašky uložil na zadní sedadlo a po několika minutách zastavil v nemocnici.
Šok v nemocnici
„Tak kdepak máte tu zraněnou,“ zajímal se doktor, který se po chvíli dostavil na vrátnici v doprovodu příjemné sestřičky. „Nechal jsem ji raději sedět v autě, je to už starší paní,“ odpověděl herec a společně se odebrali k nedalekému vozu. Překvapení bylo obrovské. Doktor pohlédl na ženu na sedadle spolujezdce, potom na Rudolfa a nevěřícně zakroutil hlavou. „Vždyť je mrtvá,“ oznámil mrazivě, zatímco informací zasažený herec nebyl schopen slova. S upozorněním, že jsou nemocnice a ne pohřební ústav se lékař rozloučil a kráčel zpět. „Moment, a co já s ní?“ volal Rudolf marně za odcházejícími zády. „Možná, že kdybyste zajel někam za roh a vyložil ji na chodník… Tím už stejně nic nezkazíte. Někdo ji najde,“ snažila se pomoci sestřička, ale při pohledu na šokovaného herce svůj zbrklý návrh raději stáhla. „Zavolejte policii,“ poradil lékař a zmizel.
Pohřební vůz
Vyšetřování nebylo snadné, patřičně se protáhlo. Rudolf dorazil na dabing se zpožděním a jeho vysvětlení vzbudilo patřičný rozruch. Ptali se ho, jestli si nemohl vymyslet ještě bizarnější výmluvu. Herci jsou však lidé s fantazií a tak i pointa tohoto příběhu stála za to. Když se druhý den po představení v divadle odebral Rudolf ke svému autu, nestačil se divit. Kapota vozu byla polepena ratolestmi, na jedné straně se skvěl zlatý nápis Převoz mrtvol – Rudolf Kubík a na druhé Pohřební služba.
7 fotografií
