Marta Kubišová: Jsem kalamitní tvor

*1. 11. 1942, České Budějovice
Manželství: 1969–1973 Jan Němec (režisér)
1974–1981 Jan Moravec (režisér)
Dcera Kateřina (1979)
Alba: Songy a balady, Songy a nálady, Řeka vůní, Bůh ví, Vítej, lásko, Lampa a mnoho výběrových alb.Hity: Modlitba pro Martu, Hey, Jude, Oh baby, baby, Magdalena, Řeka vůní.
Cena Thálie 2002 za muzikál Líp se loučí v neděli.

..

Váš nejnovější recitál se jmenuje Vítej, lásko. Co vy a láska?
„Pro mne je teď největší láskou moje »zvířena« a dcera Káťa. Teprve až pak následuje práce.“

Co pro vás znamenalo zpívání dříve a co pro vás znamená nyní?
„Kdysi byla práce spolu s milostnými »trablemi« jedinou náplní mého života. Láskyplným problémům se totiž mladí lidé neubrání. Teď vždy lituji svoji dceru a říkám jí: Já jsem tak šťastná, že mi je přes šedesát. Kdybych k tomuto zběsilému životu měla řešit ještě problémy s láskou, asi bych se zbláznila.“ (smích)

Jak jako matka vnímáte »srdeční« problémy své dcery? Prožíváte je s ní?
„Snažím se na to dívat s porozuměním, i když ne vždy se mi to daří. Vím, že život jde mílovými kroky dopředu, ale přesto jsem v něčem trochu »zpátečnická«.“

V jakých případech se toto »zpátečnické« myšlení ozývá?
„Tak třeba, když mi Káťa oznámí, že jde na »diskošku« jen s kamarádkou. Já se nějak nemůžu smířit s tím, že jdou samy holky a nemají pánský doprovod.“

Těšíte se na to, až se stanete babičkou?
„Kdyby mi to Káťa řekla, byla bych nadšená! (rozzáří se) Jenže to se jen tak nestane. Asi si ještě nějaký čas počkám.“ (posmutní)

Chtěla byste vnoučky?
„Dřív jsem si moc přála »vnučinečky«, ale teď bych měla radost i z vnoučka. Dřív jsem Kátě zdůrazňovala, že to s těma klukama moc neumíme, protože v příbuzenstvu máme samé holky. Proto jsem Kačce pořád říkala, že mi musí porodit dvě »vnučinečky«. Teď už na tom netrvám.“ (smích)

Chtěla byste ještě potkat nějakého muže, velkou lásku?
„Já?! Obávám se, že na to nemám jednak čas a ani sílu. Chlapi potřebují být bezprostředně »na první koleji«, a pokud tomu tak není, je zle. Obě má manželství se rozpadla právě díky tomu, že chlap u mě nikdy, bohužel, nebyl na prvním místě.“

Kdy jste si nejvíce šlapala po štěstí?
„Jsem kalamitní tvor. Nemyslím si, že bych si nějak záměrně šlapala po štěstí. Měla jsem ale období, kdy jsem si říkala, že kam šlápnu, tam tráva sedm let neporoste.“

Co se v tu dobu všechno událo?
„Během krátkého období, když mi bylo dvacet sedm let, jsem přišla v osmém měsíci těhotenství o dítě. Navíc jsem se rozváděla a před tím jsem ztratila práci. To opravdu nemělo chybičku…“

V encyklopedii Kdo je kdo stojí, že jste studovala jazyk hindí. Domluvíte se jím ještě dnes?
„Už jím mluvím velice málo. Je to vedle bengálštiny druhý nejpoužívanější jazyk v Indii. Písmo jsem ale nezapomněla.“

Jak jste se dostala ke zpěvu?
„Asi dva a půl roku jsem v Nymburce zpívala na odpoledních čajích a v Poděbradech na kolonádě pro pacienty s onemocněním srdíčka. Mezitím mi vedoucí ve sklárně, kde jsem tehdy pracovala, navrhl, abych dala výpověď a snažila se prosadit v oboru. To jsem udělala a štěstí mne zaneslo přes Pardubice a Plzeň až do Prahy.“

Po slavné patnáctiměsíční éře Golden Kids vám zakázali zpívat. Jaké pro to měl režim oficiální vysvětlení?
„Dali do oběhu pornofotografii s úplně cizí ženou a mužem. Pod ni napsali, že to jsem já s Alexandrem Dubčekem. Mysleli si, že mne tím zastraší a já podepíšu podporu normalizačnímu režimu. Jenže se jim to nepodařilo.“

Jak jste se při sametové revoluci cítila, když jste se náhle ocitla před stotisícovými davy lidí?
„Srdce mi bušilo mocně! Jímaly mne závratě.“

Jaký je váš názor na to, když jsou zpěváci typu Gotta, Zagorové či Vondráčkové osočováni za to, že byli prorežimními zpěváky?
„Dívám se na to tak, že jsem byla »vylosovaná« já a nad nimi to stále viselo. Podle mého ze mne udělali odstrašující příklad, aby ostatní kolegové viděli, co se jim může stát. Říkám tomu, že kráčeli po minovém poli. Vůbec jsem jim to nezáviděla. To odsuzování, pokud se nezúčastňovali žádných podrazů, nechápu. Každý musel pracovat a něčím se živit.“

Jak jste spokojena se současným stavem společnosti?
„To se mne raději ani neptejte…“

Prodělala jste těžkou operaci střev. Jste již zdravá?
„Doufám, že když už nemám v těle kromě čoček a korunek na zubech žádný cizí předmět, že se snad již nemůže nic vzbouřit. Ale člověk nikdy neví…“

Bojíte se stárnutí?
„Já bych se ho nebála, kdybych věděla, že už nemusím do smrti pracovat. Ale protože nemám žádné úspory, tak se spíš bojím toho, že si nebudu moci vydělávat na živobytí. Zaměstnání je totiž mým stěžejním zdrojem příjmů.“

Nyní máte domovskou scénu v Divadle Ungelt. Co pro vás toto divadlo znamená?
„Když jsem před osmi lety vstoupila na jeviště tohoto divadla, byla jsem jím učarovaná. Cítila jsem se v něm jako doma v kuchyni. Navíc je Milan Hein, který divadélko vlastní, velice milý a přátelský člověk. Hned od začátku jsme si padli do oka. Ungelt je teď moje druhá rodina a já jsem ráda, že jsem ji našla.“

V červnu budete mít sérii koncertů na hradčanském Novém Světě. Jak se na ně těšíte?
„Moc. A hlavně na hosty, kterými budou například Lucie Bílá, Karel Gott, Helena Vondráčková či Vašek Neckář.“