Zpěvák Richard Tesařík: O chlastu, tancování a holkách

Jako nejstarší soutěžící v televizní show Bailando tančil pro nemocnou Karolínku z Valtic a dokázal, že je stále v kondici. Na stránkách novin se ale objevil také kvůli své slabosti pro alkohol, reportéři deníku Aha! ho pak přistihli ve společnosti neznámé dívky. Co na to všechno říká Richard?

Z tanečníků Bailanda jste byl bezkonkurenčně nejstarší. Neříkali vám doma, že jste blázen?
„Ne, to ne. Manželka mi věří a možná si i myslí, že jsem nesmrtelný.“

Čekal jste takovou makačku při tréninku?
„Čekal. Ale to je přesně to, co mi vyhovuje. Pracovat pod tlakem. Jsem sice soutěživý, ale líný člověk a mám rád, když mě něco žene dopředu.“

Třeba doping v podobě tvrdého alkoholu?
„Něco pravdy na tom samozřejmě je. Nejednalo se sice o celé flašky, ale o panáky. Jak říkal Oldřich Nový, koňáček pro jiskru v oku. Člověka to uklidní a já už jsem ve věku, ve kterém lékaři alkohol doporučují. Je to určitý zdroj energie, kterou pak člověk vytancuje.“

V médiích se objevily zprávy, že máte s alkoholem problémy…
„Je to takhle – tvrdý alkohol jsem začal pít až po pětačtyřicítce. Před tím jsem se samozřejmě také někdy příležitostně opil, ale moc jsem tomu nedal. Když máte někdy i třicet vystoupení za měsíc, je pravda, že alkohol nakopne a povzbudí. Ale jak říkám, mluvím o panácích, ne o flaškách!“

Na fotografiích v tisku jste se také objevil v důvěrném objetí s půvabnou dívkou. Kdo to je?
„To vám neřeknu.“ (smích)

Je to vaše milenka?
„Ne, to ne! To byla náhoda. Šli jsme z mejdanu, měl jsem čtyři absinty, pět whisek a asi čtyři piva.“

Co na to říkala manželka?
„Manželka nic neví. Doufám. Anebo je takový grand, že dělá, že nic neví.“

Jste zpěvák a muzikant, o fanynky jste neměl určitě nikdy nouzi. Jaký máte názor na nevěru?
„Jsem poměrně konzervativní člověk. Život sice může přinést určité situace, ale nemám rád, když lidé střídají partnery, nebo když se rozvádějí. Zvláště, když mají děti. Když je rodina, má si jí člověk hledět.“

Takže, jak byste se zachoval v případě, že by vám byla manželka nevěrná?
„Jsme spolu třicet let a zatím mi nedala příležitost, abych to řešil. Záleželo by na okolnostech. Kdyby to byl úlet, dobrý… Kdyby ale přišla s tím, že má jiného chlapa, kterého miluje, co bych mohl dělat? To je pak těžké.“

Nenapadlo vás někdy, po vzoru některých kolegů z branže, začít nový život s mladičkou přítelkyní?
„To mi připadá na hlavu. Chápu, že je to lákavé, ale na druhou stranu ze sebe dělá člověk tajtrlíka. Přijít pro dítě do školky, aby si učitelky myslely, že přišel pradědeček, to mě neláká. Ale to je každého věc.“

Brzy vyjde vaše první sólové CD In the Summer Time. O čem bude?
„Je na něm devět převzatých písní, například od Raye Charlese a Joea Cockera, které jsme si kdysi s bráchou rádi zazpívali u piána a pět původních českých skladeb. Jedna od Ivana Hlase. Část peněz z jejího prodeje půjde na konto Karolínky, pro kterou jsem s Ladou Kománkovou tančil v Bailandu.“

Chystáte něco nového také s Yo Yo Bandem?
„Můj sen je živé DVD, na kterém teď budu pracovat.“

Jak jste se poslední čtyři roky vyrovnával ze ztrátou bratra Vladimíra?
„Vyrovnal a nevyrovnal. Vždycky jsem nejraději textoval jeho věci, což teď už nebudu. Vzpomínám na něj snad každý den, vždy se nějaký důvod naskytne.“

Jak relaxujete? Máte nějaké koníčky?
„Rybaření a vaření, nevím, který z nich je ten větší. Vím jen, že mi manželka často nadává, že si kupuji buď pruty, nebo nádobí.“

Jste úspěšný rybář?
„Dá se říct, že ano. Chytám všechny styly, včetně mušky a poměrně často chytám z loďky na Berounce. Mám zhruba třicet prutů a když mám volno, snažím se ho využít k rybaření. Ryby i rád jím, takže se vyřádím i v kuchyni. Z kaprů, kromě smažení, dělám pečenáče, nebo nakládané matjesy. Trofeje si neschovávám, z rybích hlav udělám raději speciální vývar.“

Můžete prozradit nějakou vaši kulinářskou specialitu?
„Například ty pečenáče z kapra, včetně nálevu. Nebo nakládané ryby po švédsku. V sladkokyselém nálevu s koprem. Mojí specialitou je také rizoto se smaženým základem, do kterého se dosype rýže a za stálého míchání se podlévá. Na to jsem si koupil zvláštní pánvičku. Miluju skopové, jehněčí, zvěřinu, dělám si i šípkovou zavařeninu. Chtěl bych ale podotknout, že nevařím proto, že by moje žena neuměla vařit. Naopak, je výborná kuchařka.“

Váš otec byl generál a hrdina Sovětského svazu. Měl jste jako voják se slavným jménem Tesařík nějaké výhody?
„Určitě. Jako sportovec jsem sice narukoval do Dukly Praha, ale brzy jsem se ocitl ve Vyškově, kde jsem dělal řidiče a instruktora tanku. Šlo mi to docela dobře, měl jsem řidičák 1. třídy. I když byl otec již dávno vyhozen z armády, jeho jméno mělo pořád vliv. Nadřízení z něho měli stále strach a při vyslovení jména Tesařík se rozklepali. V praxi se to projevovalo tak, že vojín Tesařík nejlépe pochodoval, nejlépe dělal vpravo v bok a podobně. Vojnu jsem i přesto skončil jako vojín, což nebylo lehké a jsem na to hrdý.“

Co se musí stát, aby byl generál a hrdina, který přišel v bojích u Dukly o oko, vyhozen z armády?
„Je to docela jednoduché. Na jednom setkání generálů Varšavské smlouvy v Moskvě se otec při recepci opil a zfackoval jednoho generála z bývalé NDR. Navíc mu vynadal do fašistů. Neměl zkrátka Němce rád, i když paradoxně jeho děda z matčiny strany byl Němec. Ten jako řezník a velkouzenář chodil s bejkovcem po dvoře a nadával českým dělníkům.“