Petr Novotný o otci Petrovi (69): Zradily ho ledviny, hrtan, pak...

Říká se, že když má někdo mrtvici, už nedostane infarkt. Tatínek měl obojí.
„U cukrovkářů s mrtvicí to určitě neplatí, to se musím až smát. Pacienti jako táta prodělají často i řadu srdečních slabostí, na které se přijde až zpětně. Táta byl naštěstí, jestli to tak můžu říct, když to přišlo, v nemocnici. Ležel na jednotce intenzivní péče se dvěma orgány najednou, a když se dostal z nejhoršího a těšil se na návrat mezi živé, přišel infarkt. Nebýt skvělých lékařů napřed ve vojenské nemocnici a následně fantastické práce týmu profesora Jana Pirka v IKEM, bylo by hodně zle. Ostatně dostal jasnou radu – žít ještě pár let znamená ujít tři až pět kilometrů denně.“

Věříte, že si rady vezme konečně k srdci?
„Po tom všem, co má za sebou, jsem z aktuálního zdravotního stavu táty vlastně nadšenej. A děkuju bohu za ségry a mámu, které nenechají tátu začít se flákat. Opravdu nás vylekal. Teď má navíc k tomu všemu ještě jasno ohledně cukrovky. Nechce-li si nově píchat třikrát denně inzulin, musí přistoupit k životosprávě a svému režimu zcela jinak. Já mu vlastně rozumím. Sám nevím, zda bych v jeho věku a situaci nebyl stejný. Chce klid a krb, ne procházky. Bude si muset vybrat a určitě vybere dobře.“

Už je táta v Poděbradech?  
„Táta ještě v lázních není. Leží v ÚVN, má tu nejlepší péči a střídají se u něj vnoučata, která mu dělají viditelnou radost. Když půjde všechno dobře, možná ho budeme mít za pět šest týdnů doma. S trochou štěstí ještě bude z táty čiperný důchodce, který v srpnu oslaví sedmdesátku se vším všudy a následně vdá svou mladší dceru. Určitě má pro co žít...“

Rozhovor v plném znění si můžete přečíst v pondělním vydání deníku Aha!.

Momentální zdravotní stav Petra Novotného?
Pavel: „Už je to o moc lepší. Otec je po dvou operacích, má dvojitý bypass a jak mu zase funguje tělo pořádně, viditelně pookřál. Ledviny se obdivuhodně srovnaly a nepotřebují další zásah, stejně jako hrtan, což je pátá věc v pořadí, co během toho všeho dělala lékařům starosti. Táta už má zase chuť k jídlu, sype čtyřicet let staré historky a živě se zajímá o Slavii. Tohle kolo zvládl a čeká ho ještě pár dnů v nemocnici a pak lázně. Do těch a do dalšího života si ale opět ponese důrazné pokyny jeho lékařů v čele s panem přednostou Pirkem – denně pohyb, žít ještě pár let znamená naučit se ujít 3–5 kilometrů denně, šlapat na rotopedu, nepolehávat, nerezignovat.“