Slizký bankéř z reklamy Jeřábek: Pozvracel se na ubrus a zase odjel...
22 fotografií
V Česku zná jeho obličej snad každý. Nenasytný bankéř z televizní reklamy nám totiž již pátým rokem nahlíží rovnou do obýváku, aby se tak stal součástí našich večerů. A právě tento reklamní spot postrčil herce Tomáše Jeřábka (42) i k filmovým a seriálovým rolím. Jak se k této reklamě dostal, jak moc mu pomohla k hereckým příležitostem a proč se po desetileté známosti oženil, prozradil herec speciálně čtenářům Nedělního Aha!.
V současné době vás můžeme vidět hned ve dvou úspěšných seriálech. V doktoru Martinovi hrajete podivína Radka Horáka, v kriminálce Rapl podporučíka Máchu. Kterou postavu si více užíváte?
„Vzhledem k tomu, že ta role v Raplovi je větší a že jsem měl i více natáčení i prostoru než u Doktora Martina, je jasné, že k té postavě člověk tíhne víc. Ale obě postavy mi přišly fajn, nemám s tím problém.“
Dokážete si představit sám sebe jako kriminalistu?
„Já jsem o tom vlastně i docela přemýšlel. Je to určitě dost zajímavá práce, ale myslím si, že oproti seriálům je ta skutečná kriminalistika dost rutinní, nudná a zdlouhavá, založená na neustálém ověřování. Takže by mě to ve výsledku asi nebavilo. Možná tak soukromé očko.“
V jednom z dílů v seriálu Rapl jste do sebe hodil snad 20 panáků za sebou. Jak jste na tom s alkoholem ve skutečnosti?
„Dvacet jich rozhodně nevypiju. Samozřejmě si dám rád panáčka, ale tak nějak normálně. Dvacet je moc.“
Nemohu opomenout, že do povědomí televizních diváků jste se zapsal především jako chamtivý bankéř z notoricky známé reklamy. Jak dlouho už tento reklamní spot běží?
„Myslím, že začínáme asi pátý rok.“
Jak jste se k této, pro vás osudové roli dostal?
„Bylo to skrze casting, kam jsme dorazili nezávisle na sobě i s Tomášem Měcháčkem, přestože se známe velmi dlouho. Chodili jsme spolu na DAMU a jsme kamarádi. Já jsem starší, nastoupil jsem později, a když jsem začal v prvním ročníku, on už byl ve čtvrtém. Tomáš mi dokonce před rokem svědčil na svatbě.“
A opravdu jste tenkrát nevěděli, že se na castingu potkáte?
„Ano, je to pravda. Casting byl po dvojicích. Tomáš mi řekl, že tam půjdeme spolu, i když to tak podle pořadníkových čísel původně nemělo být. Přišli jsme tam a začali podle textů, co jsme dostali. Potom jsme na to téma měli zkusit něco po svém a povedlo se to. Byli jsme vybraní.“
Jak jste si vlastně padli do oka, když Tomáš chodil o tři ročníky výš?
„Můj kamarád z Kolína Michal Opočenský s ním chodil do ročníku a díky němu jsme se znali už dřív a na té škole se to přátelství potvrdilo.“
Už si konkrétně vás někdy spojovali lidé na ulici s bankou?
„Jo, to se stává. Zastavují mě, chtějí fotku, podpis.“
I nějaké odborné bankovní rady?
„Úplně konkrétní erudované rady z finančnictví a bankovnictví ne, což je dobrý důkaz, že lidi nejsou úplně blbí. Spíš takové narážky typu, kde máte účet vy a podobně.“
Máte už bankovní transakce v malíku?
„Díky tomu, že to točíme už tak dlouho a neustále nabízíme v rámci té banky další produkty, tak se v tom člověk samozřejmě nějak zorientuje. Nedá mi to a občas se na něco i zeptám, takže jsem se do toho tématu trochu prokopíroval. Ale že bych byl odborník na banky, nebo nějaký poradce, to ne.“
Pomohla vám reklama k hereckým příležitostem?
„Vlastně ano. Existuje takový obecný názor, že herec, který se upíše reklamě, má potom uzavřená vrata do filmu a možná i do televize. V mém případě to bylo obráceně. Díky té postavě jsem, myslím, spoustu režisérů oslovil a přišly nabídky.“
Možná si vás všiml i režisér Jan Hřebejk, když vás vybral do filmu Zakázané uvolnění. Tam jste měl sice malou roli, ale zato nezapomenutelnou.
„To je možné, to byste se ale museli zeptat přímo jeho. My jsme o tom spolu nemluvili. Tenkrát mi režisér skutečně zavolal a vzal mě rovnou.“
Můžete tu roli více přiblížit pro ty, kteří zmíněný film neviděli?
„Byla to úplná pidirolička. Ta scéna byla hned na začátku, dokonce snad ještě před titulky, nebo bezprostředně potom. Bylo to příjemné. Tenkrát jsem jel na natáčení vlakem přes půlku republiky, odněkud z Ostravska. Na place jsem se poblil a zase jsem jel zpátky.“
Zajímavý scénář. Jak jste ten záběr zvládl?
„Ondřej Sokol, se kterým teď shodou okolností zkouším představení v Činoherním klubu, má na podobné věci neuvěřitelně propracované a sofistikované systémy. Tenkrát použili takovou bombu s jablečným pyré, v rukávu jsem měl hadičku a někdo mimo záběr ji pumpováním natlakoval. Když jsem pak dal ruku před pusu, tak to lítalo.“
Opravdu náročná role, ale obraťme list. Nedávno jste se po téměř jedenáctileté známosti v tajnosti oženil s dcerou písničkáře Vlasty Třešňáka, herečkou Halkou Třešňákovou. Proč jste otáleli se svatbou tak dlouho?
„Já jsem si nikdy nemyslel, že se budu chtít ženit. Vzhledem k tomu, že jsme spolu byli už tolik let a překročil jsem čtyřicítku, tak mě to napadlo. Nebyla v tom ani žádná romantika, zkrátka jsem si řekl, že by bylo dobré, kdybychom byli svoji. Zkrátka mi to tak logicky vyšlo.“
Takže jste s tím nápadem přišel vy.
„Já jsem byl ten navrhovatel, já jsem klečel. Bral jsem to tak padesát na padesát, počítal jsem i s tím, že mi moje současná žena řekne, že to nemá smysl a já ji pak budu přesvědčovat o opaku. Například že to z těch praktických důvodů bude lepší a podobně. Kupodivu byla nadšená a hned souhlasila. Byla prý už smířená s tím, že se nikdy nevdá, takže to nakonec mělo takový zajímavý happy end.“
Jméno Halka není u nás běžné, osobně jsem ho snad nikdy neslyšel. Má vaše žena vůbec někdy svátek?
„Nevím, jestli je v kalendáři, ale řeknu vám, že je to polské jméno. Moje žena jmeniny stejně neslaví. Ne že by ji to nezajímalo, ale byla vychovávaná v židovské rodině, v židovské víře, takže slaví jen židovské svátky. Ani Vánoce.“
Na Vánoce jste tedy bez dárků?
„Já dostávám příjemný chanukový dáreček a samozřejmě jí také něco dám. Chanuka je osmidenní svátek a každý den se zapaluje jedna svíčka. Na Štědrý den je Halka s kamarády nebo sama a užívá si ho jako jediný den v roce, kdy může být sama a zároveň ví, že já i její syn jsme se svými příbuznými a také si to užíváme. Mě zase baví, že Vánoce slavím s rodiči a pak jedu k sestře Pavlíně. Halčin syn Alan tráví Vánoce u dědy svého otce.“
Jak jste se seznámili?
„To je banální příběh, v divadle při zkoušení. Před tím jsme se občas někde viděli, ale musím říct, že mi nebyla zrovna sympatická. Působila na mě dost namyšleně. Při zkoušení jsme si povídali, flirtovali a potom jsme občas zašli na pivo. Ten zlom ve vztahu si pamatuju docela přesně. Po zhruba dvou měsících, kdy jsme si byli bližší, odjížděla pracovně na měsíc do USA. Ta odluka nám dala jasně najevo, že to tam je.“
Po jejím návratu jste se rozhoupal?
„Ano. V pražské zoo jsem jí řekl, že bych s ní chtěl být. A ona odpověděla, že ano.“ Řekl jste jí i to, že vám původně byla nesympatická?„To ona ví.“
Jak vycházíte se slavným tchánem?
„Myslím, že výborně, oba jsme svým způsobem specifičtí. Nevídáme se denně. Vlasta má rád svůj klid, už ani nekoncertuje a u sebe doma si píše texty a jednou za čas se vídáme. Shodou okolností jsme s Halkou hráli ve videoklipu k jedné jeho písničce. Bude vydávat novou desku. Myslím, že vztahy spolu máme nadstandardně dobré.“
Jak jste na tom se sportem?
„Byl jsem sportovec. Do patnácti let jsem hrál fotbal za tehdejší Jiskru Kolín, a také jsem díky tatínkovi dost lyžoval. Se sestrou jsme byli skoro každý víkend na horách, ale v patnácti jsem měl ošklivý úraz, když jsem narazil nohou do stromu. Měl jsem šrouby v noze a rok jsem byl mimo. Za tu dobu jsem přibral a zlenivěl a ke sportu jsem se již naplno nevrátil. Kila jsem již neshodil, naopak rok co rok nějaké přibylo. Předtím jsem měl atletickou postavu.“
Myslíte, že byste byl ve fotbale dobrý, nebýt toho úrazu?
„Myslím, že ne. Jsem dost líný člověk, a to i ve své profesi. Vždycky jako poslední umím texty, všichni už to umí a já se teprve učím.“
V současné době si fotbal někdy zahrajete?
„Ne. Fotbal mám rád, ale mám s ním špatné zkušenosti. Vždycky se mezi těmi deseti kluky našel nějaký debil, který měl pocit, že hraje ligu, a zajel mi do kolena. Pak jsem kvůli tomu čtrnáct dní pajdal. Raději si zahraju občas tenis nebo plážový volejbal. Nedávno jsem si také koupil kolo.“
Manželka sportuje?
„Ta je na rozdíl ode mě ke svému tělu zodpovědná. Běhá, dělá jógu a má to celé obráceně. Zatímco já sleduju fotbal a hokej v televizi, ona sportuje. Nechápe, jak na to můžu koukat. Fotbal a hokej by si prý ráda zahrála, ale nikdy na nic nekouká. Navíc je naprosto neomylná v tom, že když koukám v televizi na fotbal, tak přijde a řekne – to už jde zase hokej? A obráceně.“
A nenapadlo vás někdy jít si zaběhat s ní?
„Napadlo. Dokonce mě ukecala a jeden čas jsme chodili běhat pravidelně. Trvalo to asi měsíc a bylo to super. Potom zvítězila lenost.“
22 fotografií
