Aleš Cibulka s manželem Jagelkou: Otevřeně o 16 letech vztahu!
24 fotografií
Oba dva už léta patří ke známý tvářím z obrazovky. Registrovaní partneři Aleš Cibulka (39) a Michal Jagelka (39) si ale daleko raději než o práci povídají jen tak o životě a hlavně o své milované chaloupce!
Jste k sobě kritičtí?
Oba: „Strašně! Sami k sobě.“
A navzájem?
Michal: „Ano, ale už nemáme ten potřebný odstup. Ale jsou momenty, kdy třeba řeknu, že je něco moc.“
Aleš: „Je nesmírně důležité mít zpětnou vazbu od toho nejbližšího člověka. Kdo jiný už by vám to měl říct? Chvála je sice krásná, ale nikam vás neposune. Říkáme si i věci typu: Tuhle košili si už nikdy neber, máš v ní velké břicho.“
Dokážete od sebe tu kritiku přijmout?
Aleš: „Jasně. Protože vím, že mi to neříká proto, že by mi chtěl ublížit. A pak si třeba, když jsem sám doma, tajně pustím ten díl a zjistím, že ta košile opravdu vypadá divně. Nebo to břicho!“
Michal: „Je to přece přirozené. Ale my i ve vztahu to máme nastavené tak, že některým lidem a věcem okolo nerozumíme. Nedovedeme si třeba představit, že bychom jeli na dovolenou bez sebe. Proč? Bez sebe skoro nevydržíme. Jsme spolu šestnáct let, a když se pět hodin nevidíme, tak už si zase musíme povídat. Ale běžné to asi není. Rádi pozorujeme lidi kolem sebe a mnohdy je fakt nechápeme.“
Máte nějakou vlastnost, kterou byste na tom druhém zmínil jako něco výjimečného?
Aleš: „Nechápu, jak může být Michal takový puntičkář. Odcházíme třeba z domova a i páky vodovodních kohoutků musí být srovnané na jednu stranu. Když odjíždíme na chalupu, tak ani hrnky od kafe nemůžou být v myčce. Prý kdybychom měli nehodu a někdo přišel do našeho bytu, tak aby neřekl, že jsme bordeláři. (smích) A v peněžence má třeba srovnané bankovky podle hodnoty.“
Michal: „Aleš zase pro změnu pořád chodí po bytě a zmateně něco hledá. Kdyby si to dal na místo, tak se mu to nikdy nestane.“ (smích)
Čím si navzájem uděláte radost?
Michal: „Aleš je třeba úžasný v tom, že i když je nekuřák, tak nikdy nezapomene myslet na to, že doma už nejsou cigára, a dvoje přinese.“
Aleš: „Já to mám podobně, protože když jde Michal nakoupit, tak vím, že mi vždycky přinese slané tyčinky. Jsou to drobnosti, ale opravdu to potěší.“
Michal: „To je určitě nejdůležitější, to zázemí. Na Alešovi obdivuju, jak je strašně hodnej a slušnej člověk. To už se dneska moc nenosí.“
Rozhovor v plném znění si můžete přečíst v sobotním vydání deníku Aha!.
24 fotografií
