Životní přítel Čáslavské (†74): Japonci jí říkali Bera San! Proč ji tak milovali?
18 fotografií
Na Věru Čáslavskou (†74) vzpomíná, jako by byla stále mezi námi. „Znali jsme se spoustu let. Do poslední chvíle byla plná života. V batůžku nosila kapačky, trpěla bolestmi. Přesto se smála a snažila se žít do poslední mrtě,“ řekl Aha! japanolog Martin Vačkář (69), jehož dokonalá japonština spojovala léta naši sedminásobnou olympijskou gymnastku s Japonskem, které milovala od olympiády v Tokiu v roce 1964. „A Japonci milovali ji,“ říká Vačkář s tím, že když k nim Věra přijela s prezidentem Václavem Havlem (†75), hrála v zemi vycházejícího slunce prim ona.
Kdy jste se »seznámil« s Věrou Čáslavskou?
„S Věrou jsem byl hodně často ve styku už na podzim 1967, kdy jsem přijel do Tokia studovat. Bylo tam tehdy velmi málo Evropanů a lidí z takzvaných socialistických států. Bylo to tři roky po olympiádě v Tokiu. Kdykoli se mě zeptali, odkud jsem a já řekl z Československa, každý vydechl – ách, Bera Časurabusuká! Tak ji vyslovovali. A pokaždé zazářili jako ona, když dostala zlatou. A já také zářil radostí. Byl jsem spoluobčan Věry a rázem jsem byl sympatický a měl dveře otevřené! Věru jsem tehdy ale nikdy nepotkal. Měl jsem však pocit, že je má ochránkyně v Japonsku.“
A kdy jste ji poznal osobně?
„Až o dvaadvacet let později, při sametové revoluci 1989. Pracoval jsem pro japonskou televizi Asahi News Station a ta byla nažhavená, že to tu prasklo, a mohla konečně s Věrou natočit rozhovor. Ona byla ve svém živlu, nesmyslný režim končil po jednačtyřiceti letech, jí spadly okovy vnitra a StB. Stejně tak já byl u vytržení z volnosti a z Věry ještě víc. Japonci chtěli vědět všechno o tom, jak žila. A také o revoluci. Nikdy to nezažili, vůbec netušili, co to je reálný socialismus, jaká lež a sprosťárna na lidi to ve skutečnosti je. Ale byli nadšeni, že se s ní najednou můžou bez povolení ministerstva vnitra setkat a volně si povídat, aniž někde poblíž stojí tajný s ušima jako slon. Tehdy byl pro Japonce svátek mluvit s Berou Časurabusukou, která zmizela ze světa a nikdo netušil, co s ní je. A »Bera San« byla pochopitelně nadšená jako oni.“
Proč říkáte »Bera San«?
„Ta výslovnost byla pro ně kostrbatá, tak jí všichni říkali »Bera San«. Japonci nerozlišují mezi B a V, ani mezi L a R. San znamená paní, pán. K tomu japonština je slabiková řeč, mezi každou souhláskou musí mít samohlásku.“
Vycestoval jste také někdy s Věrou za hranice?
„Ano, dvakrát. V roce 1991, to byla slavná státní návštěva prezidenta Havla s paní Olgou v Japonsku. Věra tam byla samozřejmě jako poradce také. To bylo veliké plus pro celou návštěvu. Ona byla na roztrhání, každý japonský úředník, i ten nejvyšší, by pro ni snesl modré z nebe. Pan prezident i Věra měli každý zvlášť interview v televizi Asahi. V nejlepších vysílacích časech! Japonsko nemluvilo o ničem jiném než o ní. O panu prezidentovi také, ale Věra byla jejich a byla zpátky! Já k ní byl přidělen jako tlumočník. A také rádce, protože nechtěla v Japonsku udělat faux pas. Tak jsme se hodně nasmáli, protože co krok, to nejistota – jestli nejde rychle nebo pomalu, vpředu nebo vzadu, jestli nemluví moc nebo není moc neformální...“
A podruhé?
„To bylo v roce 2013. Věra byla s dcerou Radkou pozvána japonským olympijským výborem, aby se jako čestný host zúčastnila mistrovství světa v ženské gymnastice v Tokiu. To bylo úžasné, sešla se na recepci se všemi japonskými gymnastickými olympioniky z roku 1964. Hned je všechny poznala a padli si do náruče. Většina z nich byla už hodně zestárlá, mnozí s holemi. Při závodech v hale, kde vybojovala ty tři zlaté a jednu stříbrnou, jsem seděl vedle ní a ona mi ukazovala, kde cvičila. Byla v Japonsku absolutně šťastná poprvé i podruhé.“
Rozhovor v plném znění si můžete přečíst v sobotním vydání deníku Aha!.
18 fotografií
