Karel Šíp: Konkurenci sleduji!

Z úspěšného silvestrovského pořadu České televize Za oponou se stal čtvrtletník. Karel Šíp (61) si do své divadelní party Za oponu znovu pozval hvězdnou sestavu a zároveň kamarády, které zná už hezkou řádku let a může se na ně stoprocentně spolehnout. A pořádně jim zatopil, což uvidíte již tento čtvrtek 26. dubna od 20 hodin na ČT 1!

Zábavu děláte skoro třicet let. Je to dneska těžší než před lety?
„Těžký je to vždycky. Tenkrát byly limity spíše politický, který dnes už naštěstí neplatí. Ovšem neznamená to, že by člověk mohl pustit všechno a neměl by mít autocenzuru a vkus. Musím se přiznat, že se mi psaní scének zdálo těžký už tenkrát a těžký se mi zdá i dneska. Navíc scénka je velice specifický a obtížný útvar. V relativně krátkém čase toho musíte říct hodně a ještě se musíte snažit, aby to lidi pobavilo. Vždycky se s tím nějak utkávám, ale velký rozdíl mezi tím, jak to fungovalo dřív a dnes, nevidím.“

Za oponou je váš autorský pořad. Jaký máte k němu vztah?
„Pořadů, které jsou postavené na hraných scénkách, jsem už v minulosti pár dělal. Nemůžu říct, že vždycky se stoprocentním úspěchem. Pramení z toho pro mě to, že scénka je fakt těžká. A tenhle pořad je navíc postavený na třech velkých hraných scénkách. Baví mě celý ten proces vzniku. Všechny fáze: psaní, zkoušení až po odehrání před publikem. Je to těžký, ale baví mě to. Jsem rád, že tenhle čtvrtletník můžu dělat. Tenhle druh práce mě zkrátka baví.“

Pořad Za oponou je v podstatě divadelní představení. Trpíte před začátkem trémou?
„Dřív jsem trpíval extrémní trémou. Jestli je to otázka věku, nebo jsem víc otrlej, to skutečně nevím. Možná je to tím, že před kamery předstupuji poměrně často, ale nějakou zásadní trému opravdu nepociťuji. Spíš se vždycky musím naučit spoustu textu zpaměti. Takže mám hlavně obavu, abych něco nezvoral. Vždycky totiž musíte zapojit tu krátkodobou paměť – a ta nesmí selhat.“

Kam chodíte na náměty svých scének?
„Zvláště poslední dobou se opravdu snažím, aby to byla aktuální témata. Takový ty scénky, kdy se dva scházejí na inzerát, to už tady bylo mnohokrát. Šlo to tenkrát a šlo by to určitě i dneska. Jenže já se snažím zpracovávat témata co nejvíce aktuální. Když jsme dělali například scénku Miminko ze zkumavky, tak to byl bezesporu současný fenomén, o kterém před lety nikdo nic nevěděl. V aktuálním vydání zase máme scénku Exekuce dítěte. Drastických reportáží o tomhle tématu už lidi v televizi viděli spoustu. A jestli se v tom dá najít něco, z čeho jde vytěžit sranda, tak po tom samozřejmě okamžitě skočím.“

Obsazujete své scénky dodatečně, nebo píšete radši pro konkrétní herecké představitele?
„Pro mě nejideálnější stav je, když můžu psát na konkrétní lidi a znám je dopředu. A my jsme se tady před nějakým časem domluvili, že vytvoříme takovou základní sestavičku, jejíž součástí je Lucka Bílá, Pepa Náhlovský a Pepa Dvořák. Podruhé už je tady vlastně taky Naďa Konvalinková. Nemám rád, když něco napíšu a obsazuje se to až dostatečně. Takže tahle metoda mně maximálně vyhovuje.“

Kolik času věnujete psaní jednoho scénáře?
„Mám pocit, že mně jeden scénář spolkne tak týden intenzivního psaní. To znamená, že v tom týdnu prakticky nemůžu nic jiného dělat. Je to práce dennodenně od rána do večera.“

Díváte se zpětně na své pořady?
„Nejsem divák svých pořadů. Vím, že na tom nemůžu už vůbec nic změnit. Zajímají mě spíše po odvysílání reakce diváků.“

Moderujete zábavnou talk show Všechnopárty a zábavný pořad Za oponou. Který z těch formátů je vám bližší?
„To se nedá říct. Kdyby mě hraný scénky nebavily, tak je nedělám. Je to jiná práce než improvizovaná talk show. Na obou formátech je něco, co mě baví, a proto jsem rád, že je můžu dělat.“

Když se dostanete k televizi, na co se díváte?
„Já jsem především sportovní divák. Takže sleduji hlavně živé přímé přenosy. Koukám se třeba na fotbal nebo lyžování. A baví mě hlavně proto, že se vysílají živě, že se odehrávají právě teď a že se tam může stát cokoliv. A pak mám rád všechny možné dokumenty. Nejen z druhé světové války, ale i ty ostatní. Třeba teď Česká televize vysílala, myslím, velmi povedené dokumenty BBC. Dokument je můj žánr.“

Sledujete konkurenci?
„Soustavným divákem zábavných pořadů nejsem, ale občas na něco kouknu, abych neztratil přehled.“

Železná sestava »Opony« o Karlu Šípovi

Lucie Bílá: On je geniální

Vzpomenete si, kdy jste se s Karlem Šípem setkala poprvé?
„To si už bohužel nevzpomínám, ale myslím, že důležitý je říct, že to je jeden z mála lidí, se kterým budu dělat kdykoliv a cokoliv. Je to jeden z mála lidí, kteří mají přesně to, co mají mít.“

Jak se vám s ním spolupracuje?
„Výborně. Je geniální. Má humor a noblesu, která už se dneska z televize vytrácí. A jsem moc ráda, že mě oslovil, abych byla jeho parťákem. Bejt jeho parťákem je pro mě totiž velkou ctí.“

Josef Dvořák: Mám ho moc rád

Vzpomenete si, kdy jste se s Karlem Šípem potkal poprvé?
„No, mohl bych si vzpomenout. Já myslím, že to bylo na »Gorkáči«, kde tenkrát ještě natáčela televize. Karel už tenkrát točil svoje pořady s Uhlířem a já jsem ho znal z obrazovky. A teď se v televizi zrovna hledá jeden snímek s panem Kopeckým, a já mám pocit, že to je právě ten, který se tam tenkrát natáčel. Karel je sám herec a píše pro herce velmi dobře. Jestli on nemá nějakej koutek, kde mu to jde. Až se vypíše a rozepíše, mohl by mi ho třeba půjčit. A potom jsme se samozřejmě potkávali mimo divadlo. Hlavně v Amfoře, kterou jsem dlouho sledoval jen zpovzdálí.“

Jak se vám s ním spolupracuje?
„Velmi dobře. Já si myslím, že to jeden z mála těch herců, na který si nemusíte zvykat“.

Potěšila vás nabídka trvalejší spolupráce?
„On mě spíše zaskočil, než potěšil. Mám ho rád a rád s ním dělám. Musím se přiznat, že původně bych radši hrál tenis. Moje žena ovšem důsledně dbá o moji popularitu a ta mi říkala: Měl bys něco dělat, běž do té televize. Já totiž spoustu věcí odmítám, abych měl dost času na tenis. Takže jsem říkal, že to zkusím. A pak jsme se potkali někde na fotbale, zamávali si a tím si vlastně prolongovali smlouvu.“

Naďa Konvalinková: Jsem z něj nadšená

Vzpomenete si, kdy jste se s Karlem Šípem setkala poprvé?
„Tak to bylo v rozhlase při nějakém povídání, ale už si přesně nevzpomínám. Pracovně jsem s Karlem setkala poprvé až před Vánocemi, kdy mě obsadil do jedné ze scének v prvním díle »Za oponou«. Miluji jeho humor a jeho pořady mě baví. Jsem velmi šťastná, že jsem se do toho zamíchala.“

Jak se vám s Karlem Šípem spolupracuje?
„Jsem z něj nadšená. Je úžasnej. Stejně jako většina ostatních kumštýřů, který opravdu něco umí, je úplně obyčejný člověk. Vždycky mě potěší a pobaví. Když se potkáme na zkoušce, vždycky mě dostane tím, jak se upřímně směje tomu, co napsal.“