Dětská herecká hvězda Monika Kvasničková: Tomáš Holý byl princ!
5 fotografií
Její životní příběh by dozajista stál za zfilmování! A byl by to thriller se vším všudy! Slávu reflektorů zažila už jako malé dítě, stala se jednou z nejobsazovanějších dětských hereček. Přitom se však musela vyrovnat se ztrátou mladší sestry, která se udusila peckou od hroznového vína a zemřela. Monika Kvasničková (46) prožila divokou pubertu.
Pak odjela do USA a posléze do Indie, kde se zamilovala a narodil se jí syn Simon. Když mu byly tři roky, jejího partnera zavřeli za pašování drog a ona se musela v cizí zemi postarat nejen o sebe, ale i o dítě. V té době u ní naplno propukly deprese, které se snažila vyléčit alkoholem. Naštěstí se léčila a závislosti se zbavila a opět žije normální spokojený život.
Moniko, jak jste se jako malá dostala k herectví?
„Byla jsem nespoutaná, kreativní, plná energie, a tak mě rodiče přihlásili na konkurz do filmu, který babička někde v novinách vylovila.“
Takže stát se herečkou nebyla vaše vůle?
„Ne, ale babiččin nápad se mi okamžitě zalíbil.“
Jak vzpomínáte na svůj první casting?
„Na prvním castingu mojí mámě řekli, že jsem moc malá a že se ozvou. Jenže já se nestyděla, vrátila se před komisi a sama si to vymohla a vytrucovala.“
Jaké pro vás bylo hrát jako dítě ve filmech? Většina z nich se točila o prázdninách. Brala jste to jako zkažené prázdniny? Nebo naopak jako super prázdniny?
„Všechno jiné, jen ne zkažené. Bylo to velké dobrodružství. Přitahovalo mě vše neznámé, nevyzkoušené a každý film pro mne byl novou rodinou.“
Prožívali jste i během natáčení dětské platonické lásky? Balili vás mladí herečtí kolegové?
„Já byla trdlo. Jako holka jsem balení nevnímala.“
Vybaví se vám nějaká veselá historka z natáčení?
„Vzpomínám na historku za všechny – s Tomášem Holým při natáčení filmu Prázdniny pro psa. Během volných chvil jsme se s klukama vydávali na jez pod Karlštejn a já, jako jediná holka, bylo mi deset, jsem se nemohla nechat zahanbit a zůstat na břehu. A tak jednou při výpravě na řeku jsem uklouzla uprostřed řeky pod splav a začala se topit. Něčí ruka po mne sáhla a vylovila z vody ven. Byl to právě Tomáš, kdo mě zachránil. Já léta netušila, že tenkrát vodou zmáčený Tomáš pak paní režisérce namluvil, že se topil pes, aby ji příliš nenervoval. Tomáš byl opravdový princ!“
Jaké jste tehdy jako děti braly honoráře? A za co jste své vydělané peníze utrácela?
„Vzhledem k výši dětských honorářů jsem si mohla pořizovat akorát sladkosti a jiné maličkosti. V Americe mi později nevěřili, že nejsem při tolika natočených filmech milionářka! Za vydělané peníze jsem kupovala dárečky a jednou za seriál přidala i tátovi na auto. Řekla jsem mu pak, že ty blatníky má ode mne.“ (smích)
Jako jedna z mála dětských hvězd jste herectví nezabalila ani v dospělosti. Proč jste po revoluci odcestovala do neznáma, do USA a začala se věnovat výtvarnému umění, když jste byla v Čechách už úspěšnou herečkou?
„Já si už v pěti letech vysnila, že budu mít několik povolání; herečka, malířka, tanečnice, kosmonautka a cestovatelka. Malovala jsem už odmala, i když s přestávkami. A nedávno mi máma připomněla, že děda už v době mého hereckého rozkvětu prorokoval, že budu jednou malovat a prodávat obrazy ve světě. Trefil se. V Americe mě umělci tak podporovali, že z mých prvotin uspořádali malou výstavu a dodali mi chuť rozvíjet se dál.“
Z USA jste pak ale ještě zamířila do Indie.
„Jela jsem tam, abych o sobě získala nějaký novy odraz. Pro mne je to fascinující kultura. Stala jsem se pro změnu bosou tanečnicí v džungli, bez mobilu a televize. Indie mi převrátila mé dosavadní hodnoty naruby a začala jsem se zajímat o smysl života.“
Dokonce jste tam poznala svou první opravdovou lásku a narodil se vám syn.
„Můj první muž, dnes učitel jógy, je původem Čech a potkala jsem ho v Praze, a protože byl v Indii a v Asii jako doma, začala jsem cestovat po Asii záhy s ním a vzdělávat se, poznávat neznámé a zkoumat lidský mozek a mezilidské vztahy. Brzy se nám narodil syn Simon a my žili napůl v Čechách a napůl v Indii.“
Co vás pak vedlo k návratu domů?
„V podstatě jsem člověk pohybu a je pro mne přirozená změna a neustálý posun. Také miluju moře. Nikdy jsem však nebyla ve světě tak dlouho, aby se mi stýskalo. I když vzpomínám třeba na Španělsko, kde se mi zastesklo po českých lesích, které mi tam moc chybí.“
Jak těžké bylo vrátit se po návratu do Čech k divadelnímu a hereckému světu?
„Po návratu jsem se nevrátila ke klasickému divadlu, ale naopak si poprvé naplno vyzkoušela muzikál a rovnou jednu z hlavních rolí Rizzo v Pomádě. Mohla jsem uplatnit i tanec, který miluju. Natáčím díky angličtině i pro cizí produkce. A se svým současným mužem Pinem pořádáme různé umělecké festivaly a akce hlavně pro děti. Také jsem porodila druhého syna Theodora, kterému je dnes už sedm let. Prvnímu synovi Simonovi je už jednadvacet. Letí to.“
5 fotografií
