JAKÝ BYL SKUTEČNÝ ČETNÍK JARÝ? Našli jsme syna slavného strážce zákona!
9 fotografií
Právě před dvaceti lety se v Brně a okolí dotočily díly první řady úspěšného seriálu Četnické humoresky. Zatímco seriálové pátračka byla umístěna ve skutečných brněnských kasárnách, která už jsou dávno zbourána, ve skutečnosti jde převážně o osudy četníků z pátračky v Hradci Králové. Také zde se odvíjejí příběhy štábního strážmistra Bedřicha Jarého (v seriálu ho ztvárnil Ivan Trojan), který měl ve skutečnosti pouze jiné křestní jméno – Vladislav. Podařilo se nám najít skutečného syna četníka Jarého.
„Mého otce zařadil do úspěšného seriálu spoluautor předlohy Michal Dlouhý, soudní znalec a vášnivý milovník vojenské historie,“ říká Vladislav Jarý (79), syn štábního strážmistra Vladislava Jarého. „Vzhledem k tomu, že se realizace projektu ujalo brněnské studio České televize, bylo vhodné, aby se děj seriálu odehrával ve zdejším prostředí. Tím však nastal problém, protože v Brně vykonávala bezpečnostní službu státní policie. I tak se pracovalo se jmény četníků z královéhradecké pátračky,“ objasňuje skutečnosti Michal Dlouhý.
Vladislav Richard Jarý se narodil 19. ledna 1906 a vyučil se zahradníkem. „Domníval se ale, že má na víc. Bezúhonný zájemce o četnickou službu musel tedy absolvovat školu četníků na zkoušku, což nezvládl každý. Říkal mi, že bral 800 korun měsíčně, což sice bylo docela dost, ale zase si z toho musel kupovat nějaké služební věci. Sloužili s ním i četníci z rodin statkářů, pro které to žádný problém nebyl. Jenže táta pocházel z chudého zázemí,“ říká Vladislav Jarý.
SVATBA? AŽ PO TŘICÍTCE
A NA POVOLENKU!
Četníci bývali páni, nikdo si na ně nedovolil a ženský po nich letěly i proto, že byli pod penzí. Tehdy se také říkalo – dvojí sukno. Příslušníci četnického sboru se mohli ženit až ve třiceti letech a na základě povolení, které vydával zemský četnický velitel.
„Bralo se zato, že před tímto rokem nebyl po všech směrem četník ještě dostatečně vyspělý. A taky se nemohl oženit s kýmkoliv. Moji matce, dceři slavného pražského advokáta, nebylo tehdy ještě ani jednadvacet let, nesplňovala věk plnoletosti, takže musela mít dispens (udělení výjimky ze zákona – pozn. red.). Otec hrál dobře na housle a maloval. Jinak byl velký dobrák, zodpovědný, obětavý, slušný, někdy až přehnaně, hodně sociální a poctivý četník. A nenáviděl Němce. Říkával, že by jim nikdy nevěřil. Jako sečtělý mi kupoval často knížky, což jsem po něm zdědil,“ usmívá se Vladislav Jarý.
Po vojenské službě u druhého hraničářského praporu nastoupil Vladislav Jarý s hodností desátníka k četnickému sboru. Službu vykonával na stanicích v severních Čechách, třeba na stanici v Dolním Lichtenvaldě, nyní Dolní Světlá, kde vlastnil penzion slavný německý boxer Max Schmelink jenž měl za manželku naši herečku Anny Ondrákovou. Vzhledem k situaci v Německu a blízkosti státních hranic spolupracoval také s vojenskou zpravodajskou službou.
ZRANĚNÍ OKA
V polovině třicátých let nastoupil vzhledem ke zranění oka, které bylo způsobeno střepinou při nácviku hodu granátem, na funkci kancelářského pomocníka na četnickou pátrací stanici v Hradci Králové. „Moc jim Němci sice nedůvěřovali, ale potřebovali je, protože i za války se vraždilo, znásilňovalo a kradlo. A někdo to musel vyšetřovat. Němci se starali o jiné záležitosti, a navíc si nepřipouštěli, že by je čeští četníci mohli ohrozit, neboť jich bylo málo. Otec, tehdy již jako štábní strážmistr, se také zapojil do odbojové činnosti.“
ODBOJOVÁ ČINNOST
Také Vladislav Jarý za války ukrýval zbraně a v květnu 1945 se účastnil zabírání hradeckého letiště. Inicioval tajné a jediné vyfotografování vypreparovaných lebek pěti parašutistů podílejících se na spáchání atentátu na Reinharda Heydricha, které provedl v německém ústavu pro soudní lékařství v Praze bývalý kolega Jarého, štábní strážmistr Bedřich Pomezný. Brzy nato se ovšem po vypreparovaných lebkách slehla zem navždy. Oba četníci byli blízcí přátelé a důvěřovali si. Pomezný byl také zavolán krátce po smrti Jana Masaryka k tomuto případu (dosud se spekuluje, zda šlo o vraždu nebo sebevraždu) a musel veškeré okolnosti vyfotografovat. Krátce nato převzala vyšetřování státní bezpečnosti.
SVĚDECTVÍ PŘÍTELE POMEZNÉHO:
JAN MASARYK BYL ZAVRAŽDĚN
„Otec mi vyprávěl různé historky, které jsem jako malý kluk doslova hltal. Třeba, když musel služebně s nějakými dokumenty k veliteli gestapa v Hradci Králové. Po vyřízení mu gestapák podal ruku, což tehdy nešlo odmítnout. I když byla zima, tak si táta na onu ruku již neoblékl rukavici a až v kanceláři si ji pečlivě umyl. Přátelili jsme se také s dalšími četnickými rodinami. Hodně s Pomezným. Vzpomínám si na vyprávění, když chodil Pomezný pro fotopotřeby do pražské Vodičkovy ulice, kde obchod vlastnila lepá vdova. Přeskočila jiskra a vzali se. Bydleli nad obchodem v luxusním bytě. Po roce 1948 však obchod znárodnili, a tak se museli odstěhovat na venkov do chaty za Prahou. Při prohlídce u nich našla bezpečnost zatajené zboží, zbraně, které Pomezný sbíral, ale i různé protistátní letáky a valuty. Za to byl odsouzen na 12 let. Manželka mu mezitím zemřela. Po návratu se vrátil do chaty a s otcem jsme tam za ním často jezdili. Věznění ho nezlobilo a byla s ním pořád legrace. Ke konci života, jako těžce nemocný v léčebně, kam ho táta jezdil navštěvovat, se mu svěřil, neboť si to nechtěl vzít do hrobu, že byl Jan Masaryk zavražděn, ale nesmělo se o tom mluvit, bylo to nebezpečné,“ tvrdí Vladislav Jarý.
Jeho otec byl nejdéle sloužícím četníkem, neboť po válce pracoval ještě u SNB. Po odchodu ze sboru dělal náčelníka civilní obrany v nemocnici. „Kvůli politice jsme se často hádali, pořád totiž věřil, že vše jde u nás správným směrem, ale jednadvacátý srpen 1968 ho zlomil,“ dodává na závěr Vladislav Jarý.
9 fotografií
