Clinton a Blair o Dianě: Jako by z nebe spadla hvězda...

Úřady po více než 18 letech zveřejnily přepis telefonických rozhovorů mezi tehdejším britským premiérem Tonym Blairem (62) a americkým prezidentem Billem Clintonem (69)! O Dianě v nich mluví ve velké úctě, Blair dokonce prohlásil: „Dianina smrt je, jako by z nebe spadla hvězda“ a také „Osobně mi bude velmi chybět.“ Spolu se pak obávali o osud jejích dětí, princů Williama (33, tehdy 15) a Harryho (31, tehdy 12)...

Clinton: Tony?
Blair: Je to otřesná záležitost, neskutečně otřesná.
Clinton: Je to hrozné, opravdu hrozné. Jsme zrovna na dovolené na ostrově Martha´s Vineyard a je tu spousta lidí, kteří ji znali.
Blair: Viděli jsme ji jen před pár týdny, byla u nás na obědě s princem Williamem, on je úžasné dítě.
Clinton: Ano, o ty děti mám teď obavy.
Blair: Byla pro ně neskutečnou oporou, hlavně jak je učila vnímat okolní svět. Ten starší hoch, William, je celý po ní, je prostě nohama na zemi a dělá stejné věci jako ostatní děti v jeho věku.
Clinton: Je mi z toho opravdu smutno. Ona si prostě uměla užívat života.
Blair: Díky za včerejší telegram a milá slova. Problém byl v tom, jak žila, pod neustálým tlakem médií. Nedokážu si ani představit, jak moc jí to ve všech ohledech muselo zasáhnout do života.

Clinton: Lidé ji museli mít rádi.
Blair: Nebyla z královské ropdiony, ale obyčejní lidé ji milovali. Což působilo paláci problémy.
Clinton: Vím, že procházíte těžkým obdobím. Jen jsem vám chtěl říct, že na vás stále myslím.
Blair: Bude chybět i mně osobně. Je to, jako by spadla hvězda. Pro lidi hvězdou byla.

Clinton: Ví už někdo něco? Její bodyguard je ještě naživu?
Blair: Ano, je. A mohl by mít nějaké důležité informace. Odpoledne něco málo řekl. Prý jeli do hotelu a mysleli, že tam budou sami. Nevěděla o nich ani ambasáda ani vláda. Jenže se objevili novináři, tak se rozhodli sednout do auta a jet se navečeřet do jednoho z Al-Fayedových domů. Když nastoupili do auta, nepodařilo se jim nastartovat. Zavolali někomu z hotelu a ti jim zařídili auto i s řidičem. Podle všeho pil.
Clinton: Toho jsem se obával. Ti lidé je pronásledovali?
Blair: Pověsili se na ně, sotva opustili hotel. Nemůžu uvěřit tomu, jak rychle se informace šíří. Možná jeli i 160 km/h – vím, jak to v Paříži chodí. V tunelech ale tak rychle jet nemuseli. Nejspíš o něco zavadili kolem, převrátili se a narazili do zdi.
Clinton: Tedy řeknu vám, je to smutná záležitost.
Blair: Ano, někdo, koho jsme znali a měli rádi. Měla neskutečný dar. Zrovna se snažila urovnat si život.