Před třiceti lety: Když byla Petra Janů manželkou Petra Jandy

Jak došlo k vaší spolupráci?
Petra Janů: „Máme k tomu každej úplně jinou verzi. Petře, ty jsi služebně starší, tak začni.“ (smích)
Petr Janda: „V té době jsme s Olympikem jezdili každoročně kolem dvaceti vánočních koncertů, na které jsme si pokaždé brali nějakého hosta, který tam zazpíval tři písničky. Obvykle dva své největší hity a jednu novinku. Ten rok padlo jméno: Petra Janů. Když souhlasila, slíbil jsem, že na to turné připravím jednu písničku, kterou si spolu zazpíváme. V listopadu jsem měl tři dny volna, říkal jsem si, kolik mám času, že to složím levou zadní. V neděli večer moje rodina odjela, já si udělal pohodu a měl na paměti, že do středy času dost. Přišlo pondělí – nic. Úterý – nic. V úterý večer už jsem byl naprosto zoufalej. Ve středu bez jediného nápadu nemělo do studia ani cenu chodit. Už jsem byl přesvědčenej o tom, že společná píseň prostě nebude a že místo ní Petra zazpívá svůj Motorest nebo něco jiného. No a ve středu ráno jsem vzal kytaru a najednou ta písnička během několika minut byla na světě.“

A teď ta vaše verze, Petro…
Petra Janů: „Bylo to podle mě úplně jinak. Olympic slavil výročí a u této příležitosti pořádali v Lucerně koncert s hosty. Vím, že tam byla kromě mě třeba ještě Maruška Rottrová. Každý měl zpívat jeden hit od Olympiku, jednu svoji skladbu a jednu úplně novou – duet s Petrem. Já jsem zpívala Únos, Jámy a ta třetí byla Jedeme dál. Když jsem na ten koncert dostala pozvání, Petr mi řekl, že má něco v šuplíku a že by se to dalo udělat jako duet, že to dá Vrbovi (textař Pavel Vrba – pozn. aut). A tak se stalo.“ (smích)

Když jste »Jedeme dál« začali hrát na koncertech, jaké byly první reakce fanoušků?
Petra Janů: „Popravdě nic moc. Rozhodně ne takové, jaké by si člověk představoval.“
Petr Janda: „Poprvé jsme ji hráli někde u Prahy, Roztoky nebo Rakovník a skutečně ze začátku to žádná sláva nebyla. Ale Petry manžel a manažer Michal Zelenka nás ujišťoval, že to prostě hit bude. Říkal, že to cítí v kostech. Měl pravdu.“

Co tedy způsobilo, že se z ní stal takový hit?
Petr Janda: „Začala ji hrát rádia, pak už to šlo rychle.“
Petra Janů: „Hodně pomohl i videoklip, který jsme na něj natočili, ten se fakt povedl. Točili jsme to u mě v bytě, kde jsem tehdy opravdu bydlela. A teď v něm žiji zase.“
Petr Janda: „A mně mezitím, co jsme ten videoklip natáčeli, vykradli studio.“ (trpký úsměv)

To není tedy moc příjemná vzpomínka. Na ten videoklip si pamatuji, Petra hrála hysterickou manželku muzikanta a házela nádobím…
Petra Janů: „Chovala jsem se přirozeně. (smích) Jo, hrála jsem muzikantskou manželku, co s natáčkami na hlavě zpívala: něco se pálí, jó volali Louny, prej, že máš tam zejtra s kapelou hrát…“
Petr Janda: „Tenhle rým se Vrbovi fakt povedl. Většinou se v písničkách objevují stereotypní fráze typu: lhát – bát – rád – smát. Tenhle ten byl úplně geniální. Měl jsem ale pochybnosti o jiném výrazu ve skladbě: neposloucháš Stouny (pozn. – skupina Rolling Stones), tak se sotva můžeš mou ženou stát. Stouni – to je výraz, který používají bigbíťáci, bál jsem se, aby to ostatní lidi pochopili, aby tomu rozuměli.“
Petra Janů: „Ten text byl geniální. Rozrušený dialog mezi partnery byl prostě úžasnej.“
Petr Janda: „Vrba byl génius. Přesně se trefil. Věděl, že to bude duet, vyznačil jsem mu, v jakých pasážích by měl zpívat muž, ve kterých žena. Občas se mi stává, že mi textaři napíšou text, který vůbec nejde k muzice. A úplně mi to tu danou skladbu otráví. To je jako když se zkazí dobrej guláš. U Vrby tohle nehrozilo.“

Po úspěchu Jedeme dál, následovalo natočení celé desky vašich duetů. Jak to Petře nesli kolegové z Olympiku?
„Kapela je žárlivý orgán, takže když jsem ty písničky pro Petru Janů udělal a natočil s ní celou desku, tak to kluci hodně těžce nesli. Samozřejmě žárlili. Byli nasraní, že se jim nevěnuju. Tehdy ten odpor byl docela silnej.“

Celý rozhovor si můžete přečíst v tištěné verzi nedělníku Aha!