Životní příběh herečky Jitky Frantové Pelikánové (83), která dobyla Itálii: Dostane metál od Zemana!

V 60. letech byla velmi populární. Po studiích na JAMU se stala členkou pražského Rokoka. Vedle toho točila pro dětské vysílání příběhy s Robotem Emilem, tehdejší oblíbenou postavičkou. Kdyby nezasáhla okupace v roce 1968,  byla by zřejmě stejnou legendou jako Štěpánka Haničincová (†68). Blonďatá představitelka tety Boženky si ale vzala za manžela ředitele Československé televize Jiřího Pelikána. Muže, kterého si jeho podřízení pro výjimečné vlastnosti velice považovali. Právě díky němu televize mnohem svobodněji informovala o politickém dění. V srpnu 1968 se mu ale právě to stalo osudným. „Manžela okamžitě odvolali a mě vyhodili z Rokoka. Odvážný ředitel Hudebního divadla v Karlíně  mi sice nabídl novou smlouvu, ale brzy mi stejně zakázali veškerou uměleckou činnost. Kolegové se nesměli se mnou stýkat,“ vzpomíná na těžké chvíle Pelikánová.

Zůstali v emigraci
Manžela sesadili z ředitelské funkce a poslali ho na nižší diplomatický post do Itálie.  Jitka ho následovala do Říma, kde v roce 1969 oba požádali o politický azyl. „Měli jsme se neprodleně vrátit do Prahy. Rozhodli jsme se zůstat v Itálii. Bez peněz, bez práce a neustále pronásledovaní českou tajnou policií,“ vzpomíná Pelikánová. V roce 1972 byla za emigraci v Praze odsouzena ke třem rokům vězení. Manželé Pelikánovi se ale ve světě neztratili. Pelikán uměl šest jazyků, měl důležité kontakty, a když získal italské občanství, stal se dokonce v roce 1979 poslancem Evropského parlamentu. Jitka se vrátila ke své profesi, prorazila na divadelní scény v Itálii i Německu. Točila pro televizi, získala mnohá ocenění. Po roce 1989 se na skok vrátila domů. Natočila tu například nedávno reprízovaný »televizní román« Konec velkých prázdnin, ve kterém ztvárnila matku hlavní hrdinky Vilmy Cibulkové (52). Pak se znovu vrátila za mužem do Milána.

Napsala hru
V roce 1999 podlehl Pelikán po dlouhém boji rakovině. Jitka už zůstala v Itálii. Hrála divadlo, psala knihy. V roce 2008 představila divadelní hru Moje pražské jaro, kde po 40 letech připomněla dramatické události. „Úspěch byl jak v Římě, tak v Brně a Praze tak velký, že jsem tomu nemohla ani uvěřit,“ přiznala. Dostala díky tomu od italského prezidenta Řád za zásluhy. Ten, který dostane 28. října z rukou naší hlavy státu, bude mít čestné místo vedle nej.