Miss ČR 1997 Terezie Dobrovolná: Utekla do ciziny s miliardářem

Přestože se misska a modelka Terezie Dobrovolná (32) už několik let snaží zmizet z očí veřejnosti, její jméno si pamatují i ti, kteří jinak soutěže krásy nesledují. Královna krásy z roku 1997 je totiž zřejmě naší nejoblíbenější miss v celé historii soutěže. A přestože měla našlápnuto na velkou kariéru u nás i v zahraničí, raději se stala ženou v domácnosti a věnuje se svému příteli Davidu Beranovi a dvěma dcerkám. Život s partnerem, jehož majetek je odhadován v řádu miliard, ovšem není pohádka. „Teď prožíváme nejtěžší období v životě. Rodinný přítel se nás snaží připravit o majetek. Pokud můj partner prohraje soudní spory, budeme muset začít úplně od začátku,“ říká Terezie Dobrovolná. Kvůli nepříjemným tahanicím dokonce utekli i s dcerkami do Rakouska!

Podle různých anket jste byla nejoblíbenější Miss ČR v celé historii soutěže, ale pak jste úplně zmizela. Kam jste se ztratila?
„Je pravda, že i dnes mě občas někdo osloví s tím, že mi fandil, což mě moc těší. Zlomovým okamžikem byla snaha dokončit studium vysokých škol, které jsem kvůli soutěži přerušila. Což se mi naštěstí podařilo, vystudovala jsem magisterské studium psychologie a bakalářské studium angličtiny v Olomouci. Chtěla jsem mít zadní vrátka. Jistotu, že se uživím. A hlavně jsem našla životního partnera, s nímž teď mám dvě děti. Vztah byl pro mě důležitější než kariéra, proto jsem z koloběhu módních přehlídek vypadla.“

Diplomy ze dvou vysokých škol? Tak to jste nejen nejoblíbenější, ale také nejchytřejší Miss…
„To nevím, X mých kolegyň jsou inteligentní ženy, tak aby se jich to nedotklo. (smích) Ale vždycky jsem byla studijní typ a pořád se ráda učím, teď zrovna němčinu. Baví mě se učit pořád něco nového.“

Kvůli vzdělání a rodině jste opustila svět showbyznysu, přišla jste o možnost prorazit v zahraničí. Nepřijde vám to někdy líto?
„Korunku královny krásy jsem získala ve dvaadvaceti letech, to už jsem měla většinu kariéry za sebou. Modelingu jsem se věnovala od šestnácti let, pracovala jsem v zahraničí a projezdila velkou část světa, hodně jsem toho poznala. Titul Miss byl určitým vrcholem. Takže netrpím pocitem, že bych o něco přišla.“

Korunka pro Miss ČR ale není jediná, kterou vlastníte. Kolik jich ve své bohaté sbírce máte?
„Asi sedm. (smích) Byla jsem na několika mezinárodních soutěžích krásy (Miss Globe v Turecku, Miss Tourism na Srí Lance, Queen of the Year v Malajsii,...) a vždy jsem si přivezla korunku vicemiss, nevyhrála jsem ale nikdy. Největším úspěchem asi bylo, že jsem se jako první z východního bloku stala v rámci prestižní soutěže American Dream Calendar Girl, pořádané Donaldem Trumpem, jednou z dívek kalendáře, prodávaného po celé Americe. Titul Miss ČR přišel až poslední. Slavila jsem sice úspěchy na mezinárodních soutěžích, ale mrzelo mě, že nejsem opravdová Miss. A právě to byl jeden z impulsů, proč jsem se tehdy do soutěže přihlásila.“

Kdysi byl titul Miss výjimečný, dnes máme každý rok dvě a ještě desítky dalších z menších soutěží. Není to trochu inflace krásy?
„Dnes už je slovo miss skutečně trochu zprofanované. Já jsem měla štěstí, že jsem vyhrála poměrně brzo. Společnost byla po Miss ještě lačná. Teď má titul Miss tak poloviční hodnotu.“

Sledujete vůbec soutěže krásy, nebo už jdou úplně mimo vás?
„Když jsem v Čechách, tak je nejen sleduju, ale také navštěvuju. Ale do vítězky se nikdy netrefím.“ (smích)

A co jste říkala úspěchu Taťány Kuchařové na Miss World?
„Bylo to úžasné překvapení. Jsme malý evropský státeček, ekonomicky naprosto nezajímavý a proto mají naše dívky minimální šanci na takových soutěžích uspět. Taťána je nádherná dívka, ale i přes nesporné kvality měla trochu štěstí, že se soutěž konala v Evropě. Obávám se, že v Americe by nevyhrála. Miss World i Universe jsou totiž obrovský byznys, ve kterém se točí astronomické peníze a dívky z malých zemí nemají podle mě prakticky šanci.“

Titul Miss přináší dívkám nejen slávu, popularitu a nové možnosti, vám přinesl i životního partnera…
„Skutečně potvrzuji pravidlo, že většina Miss se po vítězství v soutěži se svými partnery rozejde. Stalo se to i mně. Pár měsíců poté jsem se seznámila se svým současným partnerem a dnes jsme spolu deset let.“

Desetiletý vztah, dvě děti a žádná svatba?
„Ani ji v blízké době neplánujeme. Možná se vezmeme, až budou holčičky větší, aby mohly jít za družičky.“

Vaše dcerky jsou od sebe stářím jen necelé dva roky. To máte asi mateřských povinností až nad hlavu.
„Mezi mnou a mou sestrou je věkový rozdíl jen rok, takže když zažívám krušné časy, vzpomenu si na maminku. Měla to s námi ještě těžší a zvládla to. Takže to zvládnu i já.“

Takže svoji maminku berete jako vzor správného rodiče?
„Rozhodně, ve stylu výchovy svých dětí jsem hodně ovlivněná rodiči. Jsou hrozně fajn a v dětství se nám maximálně věnovali. Vždycky jsme pro ně byli na prvním místě, takže na dětství hrozně ráda vzpomínám. V tomto smyslu se dá říct, že své dcerky rozmazluju úplně stejně. Ale rozhodně si dávám pozor na to, abych je rozmazlovala přemírou hraček. Je lepší jim věnovat čas než věci. Chci, aby moje děti znaly hodnotu peněz. I když to bude těžké. Já i partner jsme vyrůstali v normálních podmínkách, takže jsme oba spořiví. Ale děti z finančně zabezpečených rodin si často neuvědomí, že ne každý má všechno. Vedu je k tomu, aby si to uvědomovaly.“

Dá se už dnes rozeznat, jestli se podobají spíš vám nebo tatínkovi?
„No ta starší je hodně podobná na mě, když jsem byla malá, takový klučičí typ. A mladší bude asi po tátovi, má totiž jeho zelené oči, a ty se mi na něm moc líbí.“

Dvě ratolesti takhle rychle za sebou, to asi nebylo úplně plánované.
„Plánované? (smích) My máme to štěstí, že jsme je plánovat nemuseli.“

A nechystáte se výhledově na třetího potomka?
„Vždycky jsem chtěla velkou rodinu, ale teď si to nedokážu představit, protože jsem neskutečně unavená. Ale někdy časem... Třeba by to byl kluk.“ (smích).

S partnerem jste žili u Chrudimi, ale pak jste se přestěhovali do Rakouska. Že by se vám Čechy znelíbily?
„Čechy mám ráda, ale poslední dobou tu nemáme jednoduchou situaci. Jméno mého partnera se objevilo v tisku v souvislosti s kauzou, která je hodně sledovaná, a prožíváme jedno z nejtěžších období v životě. Náš někdejší rodinný přítel Karel Komárek se snaží připravit mého partnera o většinu jeho majetku, což je pro nás naprosto nepochopitelné. Mého partnera to tak vzalo, že už nemá chuť tady žít a já jdu samozřejmě s ním. Proto jsme se přestěhovali do Rakouska. Mrzí mě to o to víc, že jsem panu Komárkovi strašně věřila a možná si to i trochu vyčítám.“

Jak to myslíte?
„Jsem psycholog a můj partner se mě vždycky ptal, co si o jeho obchodních partnerech myslím. O panu Komárkovi jsem tvrdila, že mu může naprosto důvěřovat. Nikdy bych nevěřila, že ho takhle zradí. Skutečně mě to lidsky zranilo.“

Žít v Rakousku jen s dětmi a partnerem, bez rodiny a bez přátel, musí být hodně těžké.
„Přiznávám, že se mi stýská. Naštěstí není Rakousko na konci světa, rodiče za námi jezdí na návštěvu a my občas jezdíme do Čech. Ale život na rakouském venkově se mi líbí, i když to byl zpočátku velký nezvyk. Žijeme v horské vesničce, sousedi chovají krávy a ovce, takže jsme tam s holčičkami pečené vařené. Navíc jsou tam obrovské možnosti sportovního vyžití. Starší dcerka už dokonce začala lyžovat. Ale nejvíc času mi stejně zabere péče o děti, to je nikdy nekončící radost a starost. Takže se ze mě vlastně stala vesničanka a matka na plný úvazek.“ (smích)

Co vám jako matce v domácnosti dělá největší radost?
„Pozorovat ty obrovské pokroky. Každý den je úplně jiný, děti rostou a rozvíjejí se před očima. A každý krůček, nové slovo nebo úsměv je největší radost. Kdo děti nemá, nepochopí. Mladší dcerka se během jediného měsíce začala plazit, lézt, sedět a stát a teď už se snaží lézt do schodů. Jsem strašně ráda, že s nimi můžu být doma. Je obrovská škoda, když maminka musí jít brzo do práce kvůli penězům. To, co jim nedáte v tomhle věku, už nikdy nedoženete.“

Dlouho jste se živila jako modelka, později jako tisková mluvčí ve firmě vašeho partnera. A teď už jste v situaci, kdy prakticky do konce života nemusíte pracovat…
„To je taková fráze, ale asi se to tak dá říct, alespoň prozatím. Je příjemné, že nemusím počítat peníze, když jdu do supermarketu pro jídlo. Ale k té práci, být maminkou dvou dětí je samo o sobě neuvěřitelně náročná a absolutně nedoceněná práce. Velmi obdivuji všechny maminky, které to musejí zvládat úplně samy a nikdo jim nepomáhá. Já pomoc mám a i tak je to náročné. Takže teď se chci naplno věnovat dětem a co budu dělat potom? Možností je hrozně moc. Třeba založím nadaci nebo se vrátím ke zpěvu.“

Nebo práci moderátorky, které se čas od času věnujete? Co kdyby přišla nabídka na moderování večerních zpráv?
„Moderování mě skutečně baví, protože můžete ukázat, co ve vás je. Je to jedna z oblastí, kterým bych se mohla v budoucnu věnovat. Ale večerní zprávy by absolutně nepřipadaly v úvahu vzhledem k mému životnímu stylu a tomu, že na prvním místě je rodina. A už nikdy bych nechtěla být tak známá a populární jako jsou moderátoři televizních zpráv. Jsem ráda, že moje sláva už pominula a zase mohu mít soukromí. A to si chci udržet.“

Uvidíme vás ještě někdy na předváděcím mole, nebo už je to uzavřená životní kapitola?
„Za modelingem jsem nikdy tlustou čáru neudělala, kdyby přišla nějaká zajímavá nabídka a dovolily mi to mateřské povinnosti, tak bych ji ráda přijala. Nezapomeňte ale, že už je mi dvaatřicet a modelkám v průměru okolo dvaceti.“ (smích)

Říká se, že jste ulovila miliardáře. Ale tak to asi před deseti lety nebylo…
„Když jsme se potkali, tak můj partner pravda nebyl chudý učitel, ale jeho majetek rozhodně nebyl v řádech, o kterých se píše dnes. Tehdy to byl ještě normální člověk. (smích) Pravdou je, že pokud můj partner prohraje soudy, bude muset začínat prakticky od začátku. Je to sice neuvěřitelné, ale život by šel dál. Teprve když máte majetek a peníze, tak zjistíte, že jsou mnohem důležitější věci, třeba spokojená rodina a zdraví vašich dětí. Ale věřím, že pravda zvítězí a všechno dobře dopadne. Ale ten šrám na duši, který máme, tak ten se asi nezahojí.“