Drsný osud Ferdy (59) z Kamarádů: Přerazil si páteř, ochrnul a...
7 fotografií
V legendárním seriálu Kamarádi (1969) hrál Ferdu, malostranského rošťáka, parťáka Válečka, Gábiny a Honzy. Do dalšího pokračování už ho nepozvali, asi se jim nehodil. „Herectví mně neimponovalo, chtěl jsem jít jiným směrem,“ vypráví dnes Michal Michálek (59). Vyučil se číšníkem, po revoluci si otevřel hospodu, žil si spokojeně, než přišel pád.
Obrazně i doslova. Na jedné ze stovek vyjížděk spadl z koně. Byl to pád jako každý jiný, kolikrát už tak žuchnul, jenomže tentokrát spadl přímo na kámen. Jediný na nekonečném lánu! Přerazil si páteř a skončil na vozíčku. Učil se všechno znovu, uvědomil si plno věcí. Je tomu devatenáct let…
Pětka z ruštiny, sem tam čtyřka, na studia to nebylo, tak se dal na dráhu hospodského. „Nelitoval jsem ani okamžik, i když špatné známky pak ovlivnily můj život.“ A hercem být nechtěl. „To co jsme předváděli, bylo spontánní dětské vyjádření. Herectví je o něčem jiném.“ Hned také přiznává, že byl rošťák a prak, který mu předepisoval scénář, měl svůj.
Avšak po pořádku, od Kamarádů. „Byla to jenom epizoda z dětství. Nechodili jsme do školy, na natáčení nás učila vysokoškolačka, měli jsme jí k dispozici jen my čtyři. A podle toho to vypadalo, tedy v mém případě,“ usmívá se Michal Michálek.
V pokračování o čtyři roky později už roli nedostal. Režisérka Janečková ho nepotřebovala. Dobře se vědělo, že při první sérii chodila Vlasta Janečková se starším bratrem Michala Michálka, jenže když se s ní rozešel, urazila se a v nemilosti se ocitl i Ferda… „No vidíte, to mě ani nenapadlo. Ale mohlo to tak být, brácha s ní tehdy fakt chodil. Jenže já už byl taky v pubertě, asi jsem tam ani nechtěl.“
Dnes je majitelem restaurace U Michala v Olbramovicích kousek za Benešovem. Vaří, stará se o provoz hospody. I když chodí o francouzských holích, necítí nohy od kolen dolů, nešetří se, minutky připravuje z kancelářské kolečkové židle. Když prochází lokálem pozdravit hosty, trvá to trochu déle, ale všichni jsou zvyklí. „Něco přece dělat musím. Ale byly časy, kdy jsem tu chodil ve vestičce, jenom šéfoval. Jenže doba se změnila, teď je míň personálu, musíme se otáčet.“ Vyhlášenou restauraci na cestě do jižních Čech nesmíte minout, vaří tu skvěle.
Jeho pozitivní energie je obdivuhodná. Pravou rukou je mu manželka Martina, o dobrou náladu se starají i dvojčata Lucinka a Sofinka (7). „Paní vaří od rána hotovky, pak se vystřídáme, vyhovíme si. Ale je fakt, že za deset let, co jsme spolu, jsme nebyli na pořádné dovolené.“ To není stížnost, jen konstatování faktu. Baví ho to, na svět se dívá úplně jinak.
Nechutný útok na Marka Ebena a jeho manželku: Tohle si "Váleček" nezasloužil!
Celý článekTen úraz, to bylo varování!
Vzpomenete si na první okamžiky po úrazu? Jak jste se dával dohromady?
„Tři roky jsem jezdil na vozíčku, pak jsem se začal zvedat. Nejdřív jste ve stresu, litujete se, pak to postupně přechází. Vylézáte z ulity.“
Začal jste cvičit, zvedat se?
„Blbý bylo, že doktoři v Kladrubech mi doporučovali vozík s tím, abych si neopotřeboval brzy klouby a mohl ještě k stáru fungovat. Jiný doktor mi později řekl, že jsem měl makat naplno hned od začátku. Už asi bylo pozdě. Mohl jsem chodit líp.“
Pět doktorů, pět diagnóz, to je normální.
„Asi se to podcenilo. Ale já stejně hodně chodil na pásu, chtěl jsem to zlomit.“
A zlomil!
„Úplně samozřejmě ne. Ale v hlavě se mi leccos srovnalo.“
Změnil jste hodnotový žebříček?
„Mám dneska pocit, že to muselo přijít. Úrazy, krize, to všechno vás má upozornit na vaše chování. Jsou to varování.“
Žil jste špatně?
„Blbě jsem žil. Byl jsem podnikatel, měl jsem hospodu v Praze, koně, peníze. Žádnou pokoru. Zajímaly mě víc peníze a vím, že to bylo zbytečný. Musel jsem se hodně zastavit a couvat. Najednou vidíte jiné věci. Z peněz jste vždycky spíš nešťastní, ani si to nejdřív neuvědomujete.“
Na to musí člověk vyzrát, aby mu to došlo.
„Po úraze se změníte. Ale poznal jsem spoustu báječných lidí. S hendikepem vidí jiné priority. Podívejte se na lidi okolo sebe, vždyť jsou jako splašení, jak to může dopadnout?“
První manželství se vám nicméně po úraze rozpadlo.
„S první ženou jsme se rozvedli, měli jsme tři děti. Bylo to asi dva roky po úraze. Měla strach, že to neunese, ale bylo sympatické, že to řekla na rovinu. Dodnes jsme přátelé, navštěvujeme se.“
Máte vážně pozitivní myšlení, je to obdivuhodné.
„Poslední roky jezdím k jednomu duchovnímu, probíráme hodně zajímavé věci. Je to i léčitel, spravuje mi záda, dělá reiki, což je druh masáže. Je to moc fajn. Kdybych chtěl, tak mě nechá nahlídnout do minulého života. Ale nestojím o to. Takhle je to lepší…“
7 fotografií
