Jana Boušková z Modravy: Panika kvůli rozvodu s Vydrou!

Paní Jano, v seriálu žijete v roubené chaloupce. Uměla byste si představit takový život?
„Přiznám se, že ne. Jsem společenský člověk. Stačí mi, že žijeme na Slapech. (smích) Žít takhle úplně na samotě, to by pro mě opravdu nebylo. Takový dobrodruh ne-
jsem. Asi bych měla splín a bylo by mi smutno. Možná tak týden bych to vydržela, víc asi ne.“

Přitom domácnost v roubence vedete tak, jako byste v ní žila celý život...
„To byla chalupa přesně pro mě. Vchodové dveře byly strašně nízké, takže nebyl den, kdy by si někdo ze štábu nenatloukl hlavu, kdežto já mohla normálně procházet, jen mi to lízlo kudrliny (smích). A v té kuchyni jsem se cítila jako doma. Ráda vařím, takže jsem si to hned osahala. Žádný problém.“

Poznala jste se s pravou majitelkou?
„Ano. Paní Zelinová byla úžasná. Strašně nás všechny mrzelo, když pár týdnů před natáčením druhé série zemřela. Rády jsme si spolu povídaly. Vždycky uvařila kafíčko, zapálila si, pejsek jí běhal u nohou. Vyprávěla mi třeba, jak jsou někdy zimy na Šumavě kruté. Několikrát se stalo, že na několik dní její roubenka byla zapadaná sněhem a ona byla úplně odříznutá od světa.“

Pošťačku už jste hrála podruhé. Poprvé v seriálu Šípková Růženka. Čím to podle vás je, že si vás režiséři vybírají právě pro tuto roli?
„To by mě také zajímalo! Asi jsem dobrá pošťačka. A před natáčením na poště jsem se setkala s opravdovou místní pošťačkou, která mi všechno vysvětlila a pak už jsme mohli točit.“

Jak na vás teď reagují na poště? Máte protekci, když jdete platit složenky?
„Mají z toho legraci... A myslím, že je to potěšilo. Že hraju jednu z nich. Odezva lidí je fantastická. Už dlouho jsem u seriálu něco takového nezažila. Lidé za mnou chodí po představení, zastavují mě na ulici a chválí. Je to moc příjemné.“

V roubence s vámi bydlela vaše neteř, kapitánka Jana Vinická, tedy herečka Soňa Norisová. Jak jste si spolu sedly? Znaly jste se předtím?
„Neznaly. Tam jsme se viděly poprvé. Ale musím říct, že jsme si okamžitě padly do oka. Je to stejná krevní skupina. Připadaly jsme si, jako kdybychom se znaly dlouho. A vůbec všichni lidi kolem byli úžasní. Myslím, že je to z toho seriálu cítit. I proto je možná tak úspěšný a oblíbený.“

Na Šumavě jste točila dvě léta. Jak jste trávila volný čas?
„Celé prázdniny jsem tam nebyla. Každé léto na mě vycházelo třináct čtrnáct natáčecích dní. Ale je pravda, že jsem si tam pobyt prodloužila. Vzala jsem tam vnoučata, přijela kamarádka, jezdily jsme na výlety, chodily do lesa. Tolik hub, co tam rostlo, jsem v životě neviděla. A všechny byly naprosto zdravé! Až jsem si říkala, jestli to nejsou atrapy. V Srní byla zrovna pouť, byly jsme i v kostele Nejsvětější Trojice, kde měl koncert »šumavomil« Toník (Yetti) Jelínek, který hrál na kytaru a foukací harmoniku. Je z Prahy, a protože neuznává dopravní prostředky, chodí tam pěšky, což mu zabere asi tři týdny. Maximálně jsme si to užívaly.“

Zažila jste i nějaké nepříjemné chvíle?
„Když jsme začali natáčet 2. června, tak napadlo asi deset čísel sněhu, takže scény, které jsme měli točit před roubenkou, se musely vyměnit za ty, které se natáčely uvnitř.“
V jednom díle se objevil i váš manžel Václav Vydra. Setkali jste se tam spolu? Provedla jste ho Šumavou?
„Bohužel jsme se tam nepotkali. To jsem asi zrovna někde nosila dopisy. (smích) Ale i jemu se Šumava líbí. Ale na dovolené tam s námi nebyl. Vašek by potřeboval s sebou vzít ty svoje čtyři koně, a to je trochu problém.“ (smích)

Neuvažovali jste po vzoru Josefa Abrháma a Libuše Šafránkové, že byste stejně jako oni brali nabídky společně?
„Já nejsem Libuška a Vašek není pan Abrhám. Ne, o tom jsme nikdy nepřemýšleli. Máme spolu šest zájezdových představení, už pátým rokem spolu moderujeme pořad Prostřeno. A každý den se vidíme doma. I když je pravda, že častokrát až večer po představení.“

V dnešním posledním díle vás čeká svatba... Prý po Šumavě kolovalo, že jste se s vaším manželem Václavem Vydrou rozvedla a vzala si někoho jiného, co je na tom pravdy?
„Místní lidé natáčení bedlivě sledovali, a když se točila scéna, kde si beru pana hajného, tak jedna paní zrovna chyběla. Druhý den ke mně přiběhla a spustila: Vy jste se včera prý vdávala? Koho jste si brala? Tak jsem jí odpověděla: No hajného! Ona na to: Já myslela, že máte Vydru! Pak se otočila, rozhodila ruce, na nic nečekala a uháněla pryč se slovy: Holky, ona si vzala hajnýho!“