20 let od kruté smrti bicmana Olympicu Petra Hejduka (†45): Nenávist s Jandou!

K muzice ho donutil otec
Přestože jeho otec byl filharmonik a k hudbě ho vedl odmalička, Hejduk chtěl místo hudby studovat lékařství. Nakonec si ale tatínek prosadil svou a on musel na konzervatoř. Krátce po absolutoriu dostal lano jako hrom. Od populární kapely Golden Kids. Doprovázet Vondráčkovou (67), Neckáře (71) a Kubišovou (72) prostě bylo terno! Hrál společně se Zdeňkem Rytířem či Otou Petřinou, páni, to byla esa jako hrom! „Petr byl skromný kluk, bezvadný parťák. Když se pilo, tak se pilo a žili jsme ve stylu: víno, ženy a zpěv, ale to prostě k tomu patřilo. Když se mělo zkoušet a hrát, byli jsme profíci,“ zavzpomínal Václav Neckář.

V Olympiku štěstí nenašel
Když Martu Kubišovou komunisti zakázali, znamenalo to konec i pro Golden Kids. Zlatá éra skončila a Petr Hejduk si začal hledat práci. Zachránila ho až nabídka od Petra Jandy, který mu nabídl místo v kapele Olympic, z něhož právě odcházel Jan Antonín Pacák. Další slavná skupina, která patřila mezi špičku. Zdálo se, že je Hejduk dítě Štěstěny…
Jenže v Olympiku tvrdě narazil. Vztah s kapelníkem Petrem Jandou se postupně změnil až v nenávist. „Petr Hejduk pro mě byla prazvláštní postava. Myslel jsem si, že Olympic pozvedne, ale vyklubal se z něj popíkář, který skládal písničky, které mi byly proti srsti, a tím se mezi námi odstartovaly třecí plochy,“ prozradil Nedělnímu Aha! Janda. „Pokud by to byly rockové songy, tak bych neřekl ani slovo. Ale takhle? Bylo to pro mě a celou kapelu útrpné období. Nezdravili jsme se, chodili kolem sebe jako úplně cizí lidé,“ dodal Janda. Měl si dupnout, jenže i v Hejdukovi dřímal talent, byl muzikantská špička.

Naschvály na denním pořádku
Přes to všechno Hejduk v Olympiku vydržel čtrnáct let! Podílel se na jeho druhé zlaté éře… „Dodnes nedovedu pochopit, jak jsme to mohli vydržet. Dělal i naschvály, když jsme zkoušeli nové písničky, jako třeba Jasnou zprávu nebo Osmý den, tak jsem mu to musel rozepsat do not, protože oznámil, že neví, co tam má hrát. Takhle mě deptal,“ svěřil se šéf Olympiku. „Zdálo se mi také, že měl radost spíš z našeho neúspěchu než z úspěchu,“ doplnil ještě Janda.

Hej pane diskžokej
Z kapely odešel na konci roku 1985. V dalším roce založil s Jindřichem Malíkem vlastní formaci, které dal název vcelku obyčejný a ne zrovna nápaditý. V Baletu působila i zpěvačka Iveta Bartošová. A Hejdukovi se hned na začátku povedl hit Hej pane diskžokej, který pak ovládal hitparády v celém tehdejším Československu. „O tom, co se dělo v Olympiku, mi nikdy nevyprávěl. Nevím, co se tam mezi nimi stalo. Je ale pravda, že v dobách, kdy jsme se s Olympikem potkávali na různých akcích, seděl Petr vždycky s klávesistou Mírou Berkou. To byla nerozlučná dvojka, která se od sebe nehnula na krok. Petr Janda s nimi nikdy neseděl,“ zavzpomínal Jindřich Malík, jeho následný parťák z Baletu, který s Hejdukem zažil krásná léta. „Několik turné, všechna vyprodaná, rádia nás hrála o sto šest. S Petrem jsme si to užívali,“ dodal Malík.
Krutá diagnóza: Konec za čtyři měsíce!
Projekt nakonec skončil těsně před revolucí, kdy z kapely odešel právě Jindřich Malík. „Chtěl jsem dělat trochu jinou muziku. Vždycky mě to táhlo ke country. Rozešli jsme se v pohodě a i dál zůstali kamarádi,“ objasnil Jindřich. Krátce nato Hejduk Balet rozpustil úplně. Kam směřovaly jeho další kroky, překvapilo snad úplně všechny. Muziku pověsil na hřebík a začal si plnit svůj dětský sen, věnovat se medicíně. Absolvoval zdravotnický kurz a v roce 1990 začal pracovat jako řidič sanitky. Chtěl se stát i záchranářem a měl touhu pomáhat. To ho naplňovalo v posledních letech života.
Vysněným lékařem už se stát nestačil. Onemocněl rakovinou, které 10. května 1995 nakonec podlehl. Měl to v genech. Na tu stejnou chorobu zemřel i jeho otec. „Ten průběh jeho nemoci byl strašně rychlý,“ prozradil Jindřich. Se svým kamarádem se proto nestačil ani rozloučit. „Nevěděl jsem o tom. Jeho smrt mě šokovala,“ přiznal. Na svého spoluhráče nedá dopustit. „Byl to skvělý přítel, skvělý člověk, který nade vše miloval svoji rodinu. Měl syna. Je nespravedlivé, že odešel tak brzo,“ uzavřel Jindřich Malík.