Jana Paulová: Pochlubila se fotkami z dovolené!

Kde jste strávila dovolenou?
„V Kostarice, kde jsme byli s mým mužem skoro tři týdny. Byl to vlastně náš dárek k narozeninám.“

Proč právě Kostarika?
„Původně jsme chtěli do Indie, ale muž zjistil, že má prošlý pas a s indickým vízem by to už nestihl vyřídit. Tak jsme změnili plány.“

Nelitujete svého operativního rozhodnutí?
„Vůbec ne. Myslím, že Kostarika je jednou z nejkrásnějších zemí na světě, a že jsem jich už procestovala dost. Byla jsem nadšená, ráj na zemi.“

Cestovali jste, nebo jste byli na jednom místě?
„Projeli jsme toho docela hodně. Jsou tam například činné sopky, které mají svoje mikroklima, je tam zkrátka úžasná příroda. Viděli jsme obrovské modré motýly, ptáky všech barev a velikostí, nosály a vřešťany.“

Co koupání?
„Fantastické. Z jedné strany je Pacifik, z druhé Karibik. My jsme se koupali v Pacifiku.“

Jak se k vám chovali místní obyvatelé?
„Jsou laskaví a hodní. Kostarika je země, ve které je, jako v jediné z té Střední a Jižní Ameriky, již dvě stě let demokracie. A na těch lidech je to znát. Jsou sebevědomí, milují svou zemi a mají tam neuvěřitelný pořádek. Vajgla na zemi nebo odhozené odpadky tam nikde neuvidíte. Kvůli mořským želvám nejsou například na plážích ani lehátka nebo slunečníky. Aby měly klid na rozmnožování.“

S jihoamerickou stravou jste byli spokojeni?
„Je báječná. Ryby, zelenina, ovoce. Ani jsem nemusela držet žádné diety.“

Ví tam vůbec někdo z  domorodců, že existuje nějaká Česká republika?
„Díky našim fotbalistům ano, s tím jsem se setkala již v Indonésii. Známí jsou hlavně Baroš, Ned-
věd a Čech. Kupodivu prvního jmenují vždy Baroše, toho znali kluci i v džungli na Jávě. Takže, jak je vidět, to rodinné zlato jsou naši fotbalisti.“

Exotická dovolená byla zároveň i dárkem k vašim kulatinám. Nemohu se nezeptat, jak to děláte, že vypadáte pořád tak skvěle?
„Já to tak nevidím, možná je to tím, že nemáte brýle. (smích) Ale když to tak vnímáte, tak to zřejmě bude asi genetikou, protože na to recept není. Možná nejím všechny čokolády, na které bych měla chuť, ale od všeho jenom trošičku. Jak se říká – všeho s mírou.“

Neříkejte, že nenavštěvujete fitness?
„Mám takové záchvaty. Naposledy jsem měla své fitness období asi před rokem, teď se do toho nějak nemůžu nastartovat. Tenkrát jsem končila s bolestmi zad. Už se mám asi věnovat spíš tomu duchovnímu růstu a ne tomu obalu.“

Jak jste oslavila narozeniny, kromě dovolené, doma?
„Původně jsem je nechtěla slavit vůbec, ale pak se to tady v divadle nějak samo udělalo a bylo to moc hezké. V předvečer narozenin jsme hráli představení a kolegové mi přišli pogratulovat na jeviště. Potom jsme popili víno od Stani Mádla, dostala jsem spoustu dárků a na vlně radosti a štěstí, že mám v životě okolo sebe úžasné lidi a kamarády, jsem doplula až do Kostariky.“

Jak svoje kulatiny vnímáte? Pesimisté mají v takových chvílích důvod říkat, že lepší už to nebude.
„V hlavě to mám pořád stejné, tělo také ještě docela funguje, a občas si to musím uvědomovat. Abych si například připomněla, co už si opravdu nemohu obléct. Abych nebyla zezadu lyceum a zepředu muzeum. Jelikož jsem pořád mezi mladými lidmi, tak se musím často hodně rozpomínat, kolik už mi je. Zkrátka, začíná podzim, ale zatím takový ten pěkný. Ještě nefouká ze strnišť a vše je zaplaveno krásnými barvami.“

Máte nějaké přání, které byste si chtěla vyplnit?
„Myslela jsem si, že si ho splním už teď, alespoň jsem tím vyhrožovala všem kamarádům. Chtěla bych si udělat rok dovolené a odjet do teplých krajin. To, co jsem teď udělala na tři týdny, abych se nabažila klidu, tepla a cestování do sytosti. V době, kdy to pořád člověka baví a ještě na to má sílu. Ale vzhledem k tomu, že jsme právě nastudovali v Kalichu novou inscenaci, nevypadá to, že by se mi to v dohledné době splnilo.“

Máte nějaké životní krédo?
„Stáří je o tom, co vše si člověk za svůj život pustí do hlavy. Zda umí ten nepotřebný a zbytečný odpad vyházet a nechat si tam jen to pozitivní. Pak se dá ten život žít hezky i bez ohledu na věk.“