Tajemství Ladislava Štaidla: Žije v domě po zločincích! "Straší tam a mám na to svědky," říká
V úterý oslaví sedmdesátku. Ovšem ve vší tichosti. „Není co slavit, není ani ta správná atmosféra. Šedesátka byla hodně velká, teď trochu zvolníme,“ řekl Nedělnímu Aha! letitý kapelník Karla Gotta, pražský bonviván a podnikatel. Známe dobře jeho hudbu, částečně i milostné avantýry, ale skutečnost, že více než polovinu života bydlí na nejhříšnějším místě Prahy, zas tak známa není. Jeho dům stojí na základech obávané Jedové chýše, rejdiště nekalých živlů…
Přímo na místě bývalé Jedové chýše dnes stojí funkcionalistický činžák architekta Kalouse z dvacátých let minulého století. Ladislav Štaidl, jeho majitel, s pýchou v hlase přiznává, že v domě straší. „Mám na to svědky. Z mé knihovny vypadla třikrát jedna a tatáž kniha, aniž by jí kdokoli pomohl. A jednou se to stalo právě přede svědky, vzácně střízlivými.“
Váš dům stojí přímo na místě bývalé krčmy pražského podsvětí. Co říkáte takové historii?
„Je sympatické, že tu něco takového bylo, má to svoje kouzlo. Já jsem ten barák kupoval začátkem devadesátých let a nijak mě to při koupi neovlivnilo. Nebyl pro mě totiž neznámý, již před revolucí, ještě když jsem bydlel v Jevanech, jsem v něm měl garsoniéru. Asi patnáct let před tím, než jsem ho koupil.“
O historii toho místa jste už tenkrát věděl?
„Samozřejmě, ta historie mě zajímala. O Jedové chýši mám knížky i různé články. Je v nich logicky asi i hodně bájí a pověstí a těžko se dá dnes něco z toho dokázat nebo vyvrátit. Třeba zmínka o tom, že tu král Václav IV. dal zlikvidovat některé svoje nepřátele otráveným vínem. Je otázka, zda to tak opravdu bylo. Jisté je, že ten kostel vedle založil Karel IV.“
Kdysi tu prý bývalo velice obávané místo, kde se i policajti báli chodit ve dne sami. V hospodě se scházela galerka, prostitutky…
„Ano, je to patrné i ze seriálu Hříšní lidé města pražského. Ale do Jedové chýše chodili také medici. Když se podíváte na staré fotky z Apolinářské směrem ke kostelu, tak zjistíte, že to bylo i velice malebné zákoutí.“
