Čerstvý osmdesátník Rudolf Jelínek: Blíží se můj konec!

Jak jste oslavil osm křížků?
„Dostal jsem od rodiny originální dárek. Objednali helikoptéru, která přiletěla k nám na statek, a já si říkal: Aha, to bude nějaký vyhlídkový let. Poprosil jsem pilota, ať to vezme nad statek, že si ho vyfotíme. A pak kdyby byl tak hodný a vzal to k Týnci nad Sázavou, kde má manželka chatu po rodičích, že bychom si ji také vyfotografovali. On na to ale nereagoval.“

Takže to bylo úplně jiné překvapení…
„Za chvíli jsme byli ve vzduchu a kochali se krajinou. Jen Sázava pořád nikde. Najednou vidím po levé straně větší město, poznal jsem Kolín. Za chvíli jsme přilétli do Kutné Hory, což je moje rodiště. Můj první pohled patřil gymnáziu, kam jsem čtyři roky chodil, pak jsme se ocitli nad mým rodným domem a dalšími místy, která v mém životě něco znamenala. Přistávali jsme na poli za městem. Seshora jsem viděl, že tam postává asi třicet lidí. Myslel jsem si, že to jsou výletníci na nedělní procházce. Až když jsme se dostali na jejich úroveň, zjistil jsem, že je to celá moje rodina. Jsem z pěti dětí, takže čtyři sourozenci, moje děti, vnoučata… Pak jsme zašli do restaurace. Bylo to úžasné setkání.“

Stále sršíte energií a vypadáte skvěle. Jak to děláte?
„Děkuji za kompliment, ale věk už na sobě cítím. Už nestíhám to, co v sedmdesáti, a to nemluvím o době, když mi bylo šedesát, padesát… Málo platné, léty se výkonnost člověka snižuje. Víte, ta osmikřížková oslava – člověk si uvědomí, že se blíží jeho konec. Nedávno jsem četl, že z kontroverzního filmu Král Šumavy žije už jen Libuše Havelková a já. Člověk si říká, že je na řadě.“

 A co zdraví?
„Omezuje mě cukrovka. Když jsem se dozvěděl, že ji mám, vzpomněl jsem si na našeho profesora Bohouška Záhorského. Když mu zjistili stejnou chorobu, měl zakázané snad úplně všechno. On ale miloval plzeňské pivo. Jednou jsem se ho zeptal, co teď pije, když nemůže »Plzeň«. Rozhlédl se po místnosti, jestli někdo neposlouchá, mrkl na mě a řekl: No Plzeň!“ (směje se)

První velkou roli jste získal ve filmu Štěňata. Otce vám hrál svéráz Jan Pivec, jak jste si spolu rozuměli?
„Pan Pivec je pro mě jedním z nejlepších herců naší divadelní historii. Nikdy nezapomenu na scénu, kdy jsem si přivedl domů dívku a on mi měl jako přísný otec vlepit facku. Vzal si mě stranou a pravil: Jelínečku, neboj se, nebudu tě bít. A skutečně mě lísknul jen lehounce. Režisér zařval: STOP! Takhle to nejde! Táta musí být rozčílený a dát pořádnou ránu! Točili jsme to asi šestkrát, ale stále to nebylo ono. Pan Pivec si mě zase vzal stranou a řekl: Jelínečku, ať to máme za sebou, já ti dám jednu pořádnou, nezlob se na mě. A prásknul mi ji takovou, až jsem vypadl ze záběru a museli jsme to točit znovu. (směje se) Pak jsme se potkali i v divadle a já ho po zkouškách svým wartburgem vozil domů.“

Proslavil vás film Smrt v sedle, kde jste hrál chovatele koní. Jak na něj vzpomínáte?
„Předtím jsem na koni nikdy neseděl, všechno jsem se musel naučit. V jízdárně, kam jsem pravidelně docházel, byl zvyk, že za každý pád se platila jedna lahev. Ale pozor, žádný laciný alkohol tam neměli, takže se vybíralo mezi Beaujolais a Châteauneuf-du-Pape. Každý pád tedy vyšel hodně draho. (směje se) Na natáčení s námi byli dva trenéři. Nosili nám hrozně dobré koňské buřty. To ale nesmím vykládat před manželkou, považovala by to za lidojedství.“ (usmívá se)

 Vaše žena Martina je o téměř třicet let mladší dostihová trenérka a žokejka. Jak jste se dali dohromady?
„To by vydalo na román… Než jsem odjel na Kubu natáčet Třicet případů majora Zemana, potřeboval jsem si osvěžit jezdecký um a zašel si do Chuchle. Tam jsme se viděli poprvé. Jenže Martině, která tam byla pečená vařená, bylo třináct. Já ji tedy tenkrát spíše přehlížel, byla ještě dítě… Když jsem ovdověl, sehnala si na mě číslo a zavolala. Pozval jsem ji na naše představení do divadla. Jakmile jsem ji spatřil, okamžitě mě zaujala a věděl jsem, že je to ta pravá. A opravdu se to potvrdilo. Klape nám to, je to úžasná žena a já jsem šťastný chlap.“ 

Zmínil jste seriál Třicet případů majora Zemana. Dodnes jste spojován s postavou Jiřího Hradce. Neštve vás to?
„Za tu práci se rozhodně nestydím. Byla to akční, vděčná, zajímavá role. Třeba na Kubě, tedy v těch »chilských« dílech, byl Hradec v podstatě takový český James Bond. Seriál má dodnes velké množství fandů.“

Mrzelo vás, že jste v seriálu předčasně skončil a byl jste zastřelen?
„Líto mi to nebylo, aspoň jsem se vy-
hnul normalizačním dílům.“

Jak na vaši »smrt« reagovali diváci? Podobalo se to »státnímu smutku« podobnému, jako když v seriálu Sanitka zemřel Jiří Bartoška?
(směje se) „Je pravda, že mi chodily stovky dopisů. Fanynky se v nich svěřovaly, kolik slz kvůli tomu uronily.“

Seriál se ve své době těšil obrovské popularitě. Zneužíval jste někdy slávu?
„Přiznám se, že mi policisté odpouštěli dopravní prohřešky.“

Jak teď vypadá váš běžný den?
„Snažím se pomáhat manželce na statku a v domácnosti. Co se týče pracovních aktivit, Divadlo pod Palmovkou, kde jsem naposledy působil, se mnou rozvázalo pracovní poměr. Přišel nový umělecký šéf a řekl mi, že když bude potřebovat někoho starého, že se ozve. Takže tam nyní dohrávám Královu řeč, kde hraji Jiřího V. S touto hrou mimochodem hostuji i v Divadle F. X. Šaldy v Liberci. Teď mám nabídku z Divadla Palace, které připravuje komedii Rodina je základ státu.“

Takže případným filmovým nabídkám a další herecké práci se nebráníte?
„Určitě ne. Když bude smysluplný scénář, nebráním se ničemu. Mám pocit, že všechno teprve musí začít.“

V »MAJOROVI« SE MÁLEM UMÍRALO

„Když jsme na Baltu točili jízdu na člunech, Regina Rázlová a Jirka Holý museli spadnout do vody. Nikdo ale nepočítal s tím, že je vypodšívkované pláště nemilosrdně potáhnou ke dnu. Štěstí že tam byli potápěči, kteří je vytáhli. Jinak by se utopili. A kdyby tam zůstali déle než dvanáct minut, mohlo být po nich i z podchlazení,“ zavzpomínal Jelínek.

TŘI OSUDOVÉ ŽENY

První žena Jarmila Hlavatá, s níž má syna Marka a dceru Báru, zemřela v roce 2000. Po letech samoty se dal dohromady se spisovatelkou, Čechofrancouzkou Sarah Biederman. Vztah neměl dlouhého trvání. Nyní žije s manželkou, žokejkou Martinou Růžičkovou.