Bývalý princ Jan Hrušínský: Kvůli Menšíkovi se dohadoval s režisérem! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

pátek 29. března 2024

Dnes je Velký pátek / Taťána, zítra Arnošt

Bývalý princ Jan Hrušínský: Kvůli Menšíkovi se dohadoval s režisérem!

Jan Hrušínský a jeho zkušený kolega Menšík.
Jan Hrušínský a jeho zkušený kolega Menšík. (Foto Aha! – Martin Přibyl, archiv Jana Hrušínského)

K Vánoční atmosféře patří kromě stromečku, koled a vůně pečiva i televizní pohádky. Krásné princezny, sliční princové a moudří i popletení králové. Nejen o pohádkách jsme si proto povídali s hercem, který ztvárnil obojí. Mladičkého prince Jaroslava (Jak se budí princezny) a o 35 let později i krále Kryšpína (Duch nad zlato). S hercem Janem Hrušínským jsme zavzpomínali i na rodinné Vánoce, vánoční zvyky, na tatínka i na jeho nezapomenutelný dárek pod stromečkem.

V pohádce Jak se budí princezny, jste si zahrál jednoho ze dvou princů. Druhého hrál Jan Kraus. Jak na natáčení vzpomínáte?
„Jako na pohádku. Hezky. Bylo to moje druhé natáčení s Václavem Vorlíčkem, což znamenalo setkání s plejádou výborných herců. Točilo se na několika hradech a zámcích, v Telči, na Křivoklátě a na Pernštejně. Hezká pohádka a vlastně se už skoro čtyřicet let bez ní neobejdou žádné Vánoce.“

A co Jan Kraus, který je známý svoji jízlivostí. Ve filmu hrál protivu a frajera, byl takový i ve skutečnosti?
„S Honzou jsme se znali už od dob Dívky na koštěti a jeho »jízlivost«, jak vy říkáte, mám rád. Je to vtipný a zábavný člověk.“

Ve filmu je i nebezpečná scéna na koni. Jak se točila?
„Tahle historka je dobře známá, tu už o letošních Vánocích vyprávět nemusíme. Měl jsem zlomenou nohu, a když jsem s koněm plaval v rybníku se sádrou na noze, zabalenou do igelitu, aby se nerozmáčela, tak to nebylo nic moc. Ale jak vidíte, přežil jsem to nejen já, ale i film a zlomenou nohu už mi tehdejší filmaři v čele s režisérem odpustili.“

Jakou pohádku máte nejraději?
„Nejraději mám pohádky, které mi v dětství vyprávěla maminka nebo babička a když tyhle pohádky dnes vidím zfilmované, tak si na ně vždycky s láskou vzpomenu.“

Jak se vám jako mladému herci spolupracovalo s Vladimírem Menšíkem?
„S Vláďou Menšíkem jsem točil poměrně často, ale on hrál skoro v každém českém filmu, takže by byl spíš zázrak, kdybych na něj nenarazil. Byla s ním vždycky výborná zábava. Když jsme točili právě pohádku Jak se budí princezny, byla tam například scéna, jak šplháme z okna hradu. Seskočili jsme na zem, já vzal všechny bágly a pytle a Václav Vorlíček najednou zakřičel »Stop! Honzo, Láďa, je sluha, ty jsi princ, nemůžeš to nosit ty«! A já na to, že to pro Láďu rád udělám! Z toho vidíte, jak jsem si pana Menšíka vážil.“

Úcta ke staršímu kolegovi tak nechtíc zasáhla i do scénáře…
 „Když jsme měli s Miluškou svatbu, namaloval nám Vladimír Menšík krásný obrázek, na kterém drží v puse luční kytičku a napsal k tomu: Ať vám štěstí prší, stříká, to je přání od Menšíka! Po letech mi dal režisér Vorlíček roli podobného sluhy v pohádce Jezerní královna. Ale to už u toho bohužel nebyl Vladimír Menšík.“

V pohádce Duch nad zlato jste si zahrál pro změnu krále. Máte z natáčení nějakou vzpomínku?
„Král Kryšpín byl skvěle napsanou rolí lehce zpožděného krále, ale milujícího tatínka. Tuhle krásnou roli mi nabídnul Zdeněk Zelenka, který v českých pohádkách tak trochu na Václava Vorlíčka navazuje. Celé léto jsem byl vycpaný teplým vatonem, dohodli jsme se totiž se Zdeňkem, že král bude hezky kulaťoučký. Ale vlastně mi to ani moc nevadilo, protože to byla opravdu pěkná pohádka. Konečně letos o Vánocích nebo mezi svátky Ducha nad zlato zase uvidíme.“

Hrál jste prince i krále, mezi tím ale uplynulo 35 let… Co se vám hrálo lépe? Král, nebo princ?
„Beru věci tak, jak právě jsou a nermoutím se z toho, že nejsou jinak. Králové se hrají možná o něco lépe, než kladní princové, ale já mám ty staré pohádky rád, protože zkrátka patří k mému životu. A že se lidé na ně dodnes rádi dívají, je skvělá věc!“

Jak tráví pohádkový herec Vánoce? Jaké jsou jeho plány do budoucna a jak naopak vzpomínal na svoje dětství? To se dozvíte v tištěné verzi Nedělního Aha!

Jak bolševik Hrušínským za normalizace škodil… Chtěli, aby se zřekl táty!
Rudolf Hrušínský st. podepsal petici 2000 slov. Měl kvůli tomu zákaz filmování a po jeho synovi Janovi chtěli, aby se otce, pokud bude chtít sám filmovat, zřekl. Zeptali jsme se ho proto, jak na tuto dobu vzpomíná. „To se nedá zapomenout. Komunisti jsou v těchto věcech stejní jako fašisti a pro tátu to tenkrát v roce 1972 byl skutečně psychický teror. Já jsem samozřejmě jejich nátlak odmítl a dva roky jsem nesměl na Barrandov. Byli to blbci. Zlomil to až Jiří Menzel, který v roce 1974 trval na mém obsazení do filmu „Kdo hledá zlaté dno“ a tím mi uvolnil cestu zpátky k filmu. Táta točit nesměl až do roku 1977, kdy si ho doslova vybojoval František Vláčil do filmu Dým bramborové natě. Víte, o kolik krásných tátových rolí národ tihle blbí bolševici připravili? Když se teď dívám na jeho filmy, hrozně bych si přál, aby tu mohl ještě být a hrát v našem divadle.“



Autor:  Jaroslav Benda

Přečtěte si
ebati
30. 1. 2015 • 12:19

Ti blbí bolševici veškerou kinematografii a divadlo financovali, tak si taky mohli diktovat, kdo v jejich filmech bude hrát. Platí to dodnes- kdo financuje, ten si vybírá. A nezlobte se na mě, pane Hrušínský, vás pan otec byl obsazován dost a dost a vy, herecký neumětel, kdybyste neměl otcovo jméno, jste si u divadla a filmu ani neškrtnul. Měl jste jen hezký ksicht, slavné jméno a tlačenku, taková Pavlína Filipovská v kalhotách.

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.