Rychtář přetavil vztek v usedavý pláč: A začal se ohánět penězi!
Emoce s ním cloumají silněji než uragán. Josef Rychtář (56) byl včera plný vzteku poté, co zjistil, že Ivetina vila je vyklízena a věci končí na smetišti. Po nějaké době nicméně zlobu vyměnil za slzy, to když začal mluvit s novináři.
Poslední dobou Josef Rychtář s novináři nekomunikoval, pomineme-li jeho účinkování v televizi, kterou chytře využívá k šíření svých pravd. V úterý, poté co zjistil, že je vyklízena uhříněveské vila, ale udělal výjimku a pro změnu sám telefonoval na všechny strany ve snaze zabránit tomu, aby Ivetiny věci skončily na smetišti. A neváhal vytasit další ze svých zbraní – usedavý pláč.
„To snad není možné, tohle si holka nezasloužila,“ štkal vdovec před novináři. „To jsou všechno věci, se kterými žila! Proč to ten Artur udělal?“ opakoval dokola, aby se následně rozhořčeně pozastavil nad tím, že dědické řízení nebylo ukončeno, tak jak je možné, že už rozkládací lůžko, sedačka, lampička nebo žehlicí prkno končí v kontejneru.
Následně jako obvykle začal mávat penězi, které však podle řady informací nemá. „Klidně bych jim za ty věci zaplatil, kdyby to chtěli. Nechat to jen tak zlikvidovat, to je nepochopitelné,“ navezl se do přes média do Ladislava Štaidla (69), který podle něj logicky za vyklízením domu stojí.
Pak celé situace využil k vlastní obhajobě toho, že z domu odnesl Ivetino oblečení i boty. „Ještě že jsem to udělal, jinak skončila taky na skládce! Tohle by si Ivetka nepřála. Takhle vyhodit celý její život,“ znovu se před reportéry Blesku rozplakal Josef, který už nejspíš zapomněl, že ze strany Štaidla dostal už dříve svolení k tomu, aby si Ivetiny věci, na kterých mu záleželo, odnesl.
Nabízí se tak myšlenka, že i Josef nechal ve vile věci, které pro něj samotného žádný význam neměly. Nebo snad opravdu doufal v tom, že si Artur bude doma schovávat staré matrace a koše na prádlo? Teď ovšem vycítil možnost celou situaci zase trochu vyhrotit a zase trochu zapracovat na svém obrazu člověka, který je v podstatě osudem zmítaná oběť. Jenže… Uvěří mu to někdo po tom, co už všechno předvedl?